Čau! Na úvod bych vás poprosil o představení kapely, členů atd. Prostě taková ta klasická historie, kdo, kdy, proč…? Případně kterými kapelami jste si prošli nebo v nich stále působíte, co je u nich nového a tak…
Michal: LUDRA vznikla v roce 2021 v době, kdy se lovosická kapela SMASHING DUMPLINGS („KNEDLÍCI“) uložila k delšímu spánku. Kytarista Franta měl v té době v šuplíku spoustu nápadů, které se ale dost lišily od toho, co hrál s „KNEDLÍKAMA“. Zůstali sami s bubeníkem Viktorem a vznikl tedy tenkrát ještě bezejmenný projekt, ke kterému jsem se postupně připojil já na basu a poté zpěvák Andreas.
V roce 2022 jsme nahráli první nahrávku „Preludrium“, poté jsme se rozloučili s Viktorem a na pozici bubeníka nově nastoupil Lukáš. No a minulý rok jsme dali ruce a nohy dohromady a nahráli náš druhý počin „Hysterie doby“.
Franta mimo „KNEDLÍKY“ ještě dříve drtil kytaru v BLOODY DIARRHOEA, ty už taky asi nikdo nikdy neuslyší.
Já jsem před LUDROU hrál cca 10 let v goregrindových INCARNATE, kteří se snaží dodnes být celkem aktivní, ale měli tam nějaké další personální otřesy.
Bubeník Lukáš je pro změnu bývalý a letitý hráč deathmetalových DPK, se kterými se rozloučil při přechodu k nám.
No a Andreas je z nás jediný, který provozuje další dvě kapely zároveň – deathcore WE ALL GONNA DIE a post-hardcore ASURA.
Pocházíte z Litoměřic (nebo okolí), ve kterých jsem nikdy nebyl (nepočítám návštěvu Terezína někdy v 80. letech). Akorát si vybavuju, že se tam hodně dávno odehrával letní Dynamo Festival. Jak to ve vašem kraji žije dnes? Myslím tím kapely, koncertní místa atd.
Andreas: Koncertuje se především v klubu Baronka a v létě potom na Death Coffee Party. Co se týče kapel, tak tu kromě nás fungujou ještě MORTHYMER, WE ALL GONNA DIE, FATAL PUNISHMENT, ANIME TORMENT a potom ještě různý punkový spolky jako třeba ŠVINDL nebo POVINNÝ VÝTĚR, takže scéna je v Litoměřicích rozhodně dost aktivní a pestrá.
Když už jsme u toho, na co byste mě nalákali, abych se vypravil do vašeho regionu na dovolenou? Co z pamětihodností opravdu stojí za to vidět a navštívit? Sympatické mi je, že v okolí máte asi šest minipivovarů…! (úsměv)
Andreas: Litoměřice jsou celkově krásný město, takže pokud je někdo milovník architektury, tak na každém rohu narazí na něco, čím se může kochat. Pokud bych měl ale lákat na něco konkrétního, tak by to rozhodně byla návštěva festivalu Death Coffee Party, který se odehrává na Zahradě Čech.
Historii budete mít u vás asi celkem bohatou, podle toho co jsem si zjišťoval. Slavným rodákem byl třeba loupežník Václav Babinský… nebo dětská hudební hvězda Pepa Melen. (smích) A v Litoměřicích zemřel K. H. Mácha. Jaký máte vůbec vztah ke knihám, doporučíte třeba něco?
Andreas: Nevím, jak to mají kluci, ale já čtu poměrně dost, pomáhá mi to obohacovat si slovní zásobu, což je u psaní textů zásadní. Pokud bych měl doporučit něco, tak by to bylo asi cokoliv od H. P. Lovecrafta, protože na něj občas v textech odkazuji.
Michal: Na mě doma čeká asi dvacet nepřečtených knih, které jsem si za poslední dobu pořídil a nějak na to nemám vůbec čas.
Ale pojďme zpět ke kapele. Proč jste si zvolili jako název krásné české, a přitom úderné slovo ludra, čili potvora?
Michal: S tím přišel Franta. Vlastně ani nevím, jak na to přišel, asi se nějaký večer hluboce zamyslel. Každopádně on si jako zakládající člen dal dvě podmínky: „Bude se to jmenovat LUDRA a budeme mít české texty, jinak mi klidně změňte všechno.“
Pojem ludra má navíc víc významů. Potvora, návnada nebo třeba děvka, tak proč z toho neudělat i kapelu?
Na „Hysterii“ najdeš i skladbu pojmenovanou „Ludra“, která textově vypovídá zrovna o návnadě.
Hned od začátku bylo jasné, že budete hrát krátké a úderné songy v žánru grindcore? Co vlivy na vaši tvorbu? Tipoval bych, že vítr vane především od severu…
Michal: Asi to bylo jasné od začátku. Tenkrát se mi ozval Franta – kytarista, že dává dohromady nový projekt, stylově grindcore s nádechem severu. Já byl v té době dva roky bez kapely, a navíc tohle fakt můžu, takže nebylo o čem. Začátky byly dost ovlivněné finskými FEASTEM. Jejich kytarista Olli nám tenkrát dával i nějaké tipy ohledně kytarového zvuku. Pod tímto vlivem vzniklo cca 4-5 prvních skladeb, poté už jsme si začali formovat takový ten svůj styl, který se dnes ustálil na tom, co jsme vytvořili na „Hysterii doby“. Pár lidmi na akcích jsme byli přirovnáváni k ROTTEN SOUND. My s tím nesouhlasíme, to přirovnání je nejspíš kvůli kytarovému zvuku přes HM2.
Vaší první nahrávkou je „Preludrium“. Ta je stále k dostání pouze v digitální verzi, že? Šlo jen o to mít aspoň nějakou nahrávku a nosič jste v danou chvíli neřešili?
Michal: „Preludrium“ je dosud k dostání pouze v digitální podobě. K poslechu je snad na všech digitálních platformách. Bylo to takhle: Psal se leden roku 2022, jako kapela jsme existovali teprve několik měsíců, v Davosu jsme vytvořili náš první společný počin – „Preludrium“. A byli jsme hladoví po akcích. Chtěli jsme jednak co nejdříve nahrávku dostat ven a zároveň jsme si říkali, že v dnešní době není potřeba mít fyzický nosič.
A to jsme nedávno přehodnotili. Přestože už máme venku druhou nahrávku a pomalu dáváme dohromady materiál na třetí, rozhodli jsme se náš debut vydat dodatečně na fyzickém nosiči. Takže v současné době pracujeme na bookletu a budou CD.
V rámci žánru bylo Davos studio asi jasnou volbou, že? Prostě neponechat nic náhodě a svěřit se do rukou nejpovolanějšího odborníka…
Michal: Tady není o čem. Otyn pro nás byl jasnou volbou od začátku a zatím nemáme v plánu to měnit. Každý, kdo někdy nahrával v Davosu, nám dá určitě za pravdu. A kdo nebyl, vřele doporučujeme.
A to nejenom v rámci žánru. Otyn nám poustěl i punkáče, co u něj nahrávali a takhle vostře znějící punk jsem dlouho neslyšel.
Tam jste se po celkem krátkém čase vrátili a loni vyšlo u Neurotoxin Records album „Hysterie doby“. Co to je za label? Tentokrát už to je CD. Mimochodem, tak mě napadlo, že jestli má debut 15 minut a druhé album 17 a půl, krásně by se obě ty nahrávky někdy časem vešly i na velkou desku. Neuvažovali jste o tom?
Michal: Neurotoxin Records je malé a před nedávnem založené a vydavatelství. Stojí za ním náš kamarád Roman Weis z Ústí nad Labem. Roman si nás vzal pod křídla a vydal „Hysterii“. Byl to teprve jeho sedmý vydaný titul. Ještě bych zmínil, že Roman je zpěvákem z kapely UMBRELLA, se kterou jsme vydali sedmipalec, na který jsme hodili 4 skladby z naší první desky.
Ano, s tou stopáží obou nahrávek je to tak, jak říkáš – vešly by se každá na jednu stranu vinylu. Tuhle myšlenku už jsme v kapele několikrát řešili a stále o tom uvažujeme, ale zatím je to v nedohlednu. Prozatím platí to, co jsem říkal ohledně první první nahrávky „Preludrium“ o pár řádků nahoře – budou CD.
Cítíte vy sami mezi těmi nahrávkami nějaký rozdíl, vývoj? Nebo si jen jdete svou cestou a tvorba tak nějak přirozeně plyne?
Michal: V těch nahrávkách je dle mého obrovský rozdíl. To je slyšet hned na první poslech, protože druhá nahrávka smrdí více severem. Z našeho pohledu jsme se oproti první nahrávce i mnohem více sehráli. První nahrávka vznikala rok po tom, co jsme se dali dohromady, takže jsme vlastně ještě hledali sami sebe.
Ale jinak bych řekl, že k tomu rozdílu došlo přirozeným vývojem a nic jsme nedělali, jak se říká, na tlak.
A dost nás tedy posunula dopředu výměna na bubenické židli.
Ve skladbě „Zenit“ vokálně hostuje Topi. Proč jste se rozhodli pro tohle ozvláštnění a proč jste se rozhodli oslovit zrovna jeho? Kterou z kapel, kterými prošel, považujete za tu nejzásadnější, která vás nejvíc baví a proč? Chystáte se v těchto hostovačkách pokračovat? Nedivil bych se, kdyby to byl příště třeba Vlakin… (úsměv)
Michal: Začnu od prostředka. Ze všech kapel, kterými Topi prošel nebo kde se dodnes angažuje, jsou pro nás nejzásadnější PIGSTY (to´s nečekal, co?).
Zvolili jsme si ho pro jeho typické vokály, chtěli jsme někoho, koho poznáš na první dobrou. Nejlepší bylo to, že když jsme dojeli do Davosu, tak Otyn říkal, že jsme to s tím Topim posrali, že určitě nedorazí. Že novou desku PIGSTY už jezdí nazpívat půl roku. Topi ale nechal doma babu, co za ním přijela odněkud z ciziny, dorazil, nazpíval, vypil s náma flašku kořalky a zase odjel.
Asi zase nějakou hostovačku vymyslíme. Třeba zkusíme nějaký ženský vokály. O Vlakinovi jsme neuvažovali, ale zrovna on nám třeba na podzim pokřtil desku.
Všiml jsem si, že máte jednoslovné názvy skladeb. Vyplynulo to tak nějak samo, nebo je v tom nějaký záměr?
Michal: Vyplynulo to samo. Nikdy jsme si na tom dříve nezakládali a sami jsme si ani neuvědomovali, že to tak je. Pak najednou někdo z nás přišel s tím úžasným nápadem, že bychom mohli začít používat delší názvy. Protože už dáváme pomalu dohromady materiál na třetí desku, tak jsme dvě skladby pojmenovali „víceslovně“. A člověk najednou přijde na to, jak je děsně zdegenerovanej. Ani jeden z nás si nebyl schopnej zapamatovat, která skladba je která. Možná snad jenom Andreas, kterej si k tomu píše texty. Takže se asi vrátíme k původnímu jednoslovnýmu konceptu.
O čem pojednávají textová poselství a kdo je má na starosti? Chcete je jednotlivě okomentovat? Proč zrovna čeština pro způsob vyjádření myšlenek?
Andreas: Texty mám na starosti já a témata na obou našich deskách jsou dost různorodá. Mám rád temná témata a taky mě vždycky zajímala lidská mysl, takže texty se většinou motají kolem psychických problémů a existenciálních krizí a sem tam nějaký sociální komentář.
Češtinu si zvolili kluci ještě před tím, než jsem přišel do kapely. Ze začátku se mi do ní moc nechtělo, protože psát texty v mateřštině je těžší než v angličtině, ale časem jsem jí přišel na chuť a je fajn, že lidi rozumí, o čem vlastně zpíváme.
K několika skladbám jste pořídili i videoklipy. Takže je pro vás tento druh prezentace důležitý?
Michal: Klipy máme tři a jedno lyric video („Klony"). Z toho jeden jsme si točili sami na telefon u Otyna v Davosu během nahrávaní alba – ke skladbě „Kenotaf“. Já to pak doma po večerech jako naprostý amatér stříhal na iPadu. Myslím, že to není úplně nejhorší. Úplně první – „Sok“ z prvního alba, je dílem Koshy z ANIME TORMENT. A nejnovější video k songu „Uroboros“ je pro změnu práce lidí z Madness Design. Obě zmiňovaná videa vznikla v různých prostorách Baronky v Litoměřicích.
Myslím, že dneska by každá kapela, která nechce skončit hraním v garáži, měla aspoň nějaké video mít, třeba samodomo, ale lepší než nic.
Jak často se vám daří koncertovat? Kolik času jste tomuto cestování ochotni obětovat? Zaregistroval jsem úsměvnou historku s hlídkou policie, kdy jste svým „heavy metalem, kde se pořád jenom řve“ rušili noční klid. (smích) Máte podobných historek víc?
Michal: Hrajeme okolo 20 akcí ročně. Více asi nejsme schopni dát, protože až na jednoho jsme všichni tátové od malých dětí, takže ten volný čas musíme věnovat i jim.
To s těmi policajty se stalo minulý rok při akci v Ústí nad Labem. Hrálo se venku a asi jsme někoho z místních obohatili naším projevem více, než by chtěl. Přijela teda hlídka, jeden z příslušníků si nás nadšeně točil na telefon se slovy, že tohle ještě nikdy neviděl. Akci ukončili, ale vzhledem k tomu, že jsme byli poslední kapela večera a akorát jsme dohráli poslední song, tak vlastně nikdo o nic nepřišel. Pořadatel se pak musel dostavit na místní oddělení, kde dostal asi kartáč a musel zaplatit nějakou menší pokutu. V tom zápise od policie se psalo: „Jednalo se o tvrdou hudbu, asi heavy metal, kde se pořád jenom řve, tudíž nepochybně došlo k porušení nočního klidu.“
Na závěr se vás ještě zeptám třeba na plány do budoucna, pokud nějaké jsou. Díky za odpovědi a ať se daří!
Michal: Snad se nám příští rok povede nahrát třetí album. Nějaký matroš už na to máme. Hlavně to chce hrát, dostat se třeba i na lepší akce, ale i klubovky nás baví, od toho určitě upouštět nechceme, UG scéna je pro nás nejdůležitější. Jsme rádi, že na akcích jsou poslední dobou zase vidět i mladý, hlavně těm je potřeba zvednout prdel ze židle a narvat jim ten grindcore do palice!
