Za tři měsíce tomu budou dva roky, co na stejném místě křtili SLUT svou comebackovou desku „Spirit of Brotherhood“. Za tu dobu se událo poměrně dost věcí, myšleno k mému vztahu ke kapele. Ten postupně vyrostl tak, že skupinu vnímám jako jednu z mých tuzemských nejoblíbenějších. Dva roky staré album mi hrálo, ať už na LP, CD nebo v digitální formě, tolikrát, že se sám sobě divím, že mě ještě baví. A to je právě ono. Deska si pár týdnů do uší sedala, ale jak se uležela, vše do sebe zaklaplo.
V roce 2023 jsem SLUT viděl naživo 2x a byla to síla. Loni jsme na sebe neměli štěstí. První koncert v Praze překazili pražští radní, druhý zase fotbal a třetí pražský koncert 17. listopadu v Dejvické nádražce a zážitek z něj mi zkazil zvukař, nebo kdo tam tenkrát tahal za kabely. Z koncertu jsem odešel naštvaný a nebyl jsem sám. Byla to zvuková pohroma a poprvé jsem se na koncertě bál, že odejdou i protagonisti z pódia. Takový zpěvák a kytarista Jakub vypadal, že se každou chvílí sebere a odejde domů. Nedivil bych se. Letos jsem takový propadák neočekával, protože to zvučil ten stejný člověk a dvakrát do jedné… znáte to.
Už předkapela KATASTR zněla zvukově skvěle. Ex-bubeník SLUT Sváča se svým parťákem Tygrem rozjeli taneční zábavu pro střední a pokročilé. Nevím, co za styl hrajou, pro mě to byla elektronika, se kterou by si vystačil hlavní tvořič zvuků i sám, ale co tvorbu dua ozvláštňuje, jsou právě živé bicí. Ty makaly výborně a i ty elektronické zvuky mi dávaly smysl. Nejsem cílovka, vím o podobné hudbě prd a nikdy mě vyloženě nebavila, ale tak nějak mě to vrátilo do doby, kdy jsem v 90. letech míval puštěné Radio 1 a podobná muzika se tam hrála. Uznávám, že některé pasáže byly velmi hitové, občas jsem se ztratil, ale dal jsem celý set a nelituju.
SLUT zněli od začátku zvukově taky parádně. A to je u jejich hudby třeba, bylo by totiž škodou neslyšet v dostatečné kvalitě paletu zvuků a tónů, kterými je jejich tvorba prošpikovaná. Na kapele se mi líbí, že každý člen fakt přispívá do celé té mozaiky nápadů. Tuším, že stejný set, nebo minimálně hodně podobný, zahráli SLUT i v tom nešťastném listopadu. Minimálně to platí pro úvodní nový song, který svým rozvážným tempem a repetitivním motivem připravil půdu pro věci následující. Středobodem setu byly pochopitelně skladby z dva roky starého alba, které, jak se ukázalo, dostalo pod kůži víc lidí. Reakce na hitovky, jakými jsou „We Are One“, „I´m On Fire“ nebo „Soul Power“, byly toho jasným důkazem.
Novější tvorba byla zastoupena, tuším, čtyřmi věcmi, z nichž momentálně nejsem úplně moudrý a nechce se mi dělat po jednom poslechu ukvapené závěry, obzvlášť když vím, že tvorba téhle party je na delší poznávání a trvá, než se propíše do krve. Nicméně první dojmy byly tak půl na půl. Jedna z nových věcí zahraná cca v půlce setu, byla pomalá, koncertu sundala nohu z plynu a nějak mi její pointa unikala, zatímco poslední z novinek, nazvaná „Silent Sky“, zněla naopak výborně. Závěr patřil skvostné „Keep Going“, kde si na konci střihnul exhibiční sólo kytarista Hrádek, zatímco zpěvák Jakub se před koncem pakoval schovat do šatny.
Koncert se celkově povedl. Zaplněný prostor byl odměněn kvalitní porcí muziky od kapely, která na jednu stranu působí jako nekompromisní mašina, na druhou jí ale nechybí lidská tvář a její hudba má duši. A to je nejvíc.
Jedinou a podstatnou kaňkou večera byl fakt, že se nemohl koncertu zúčastnit druhý basák Jelen, kterému to zdravotní stav nedovoluje. Držím palce v boji.
