Červen se co do počtu koncertů definitivně vymkl kontrole. Přijde mi, že na tenhle měsíc si svoje akce naplánovaly všechny kapely světa. A to nelze pobrat. Člověk to rozhodování kam vyrazit musí nemilosrdně kosit, co to jde. Během osmi dnů jsem na druhém koncertě a mezitím jsem si střihnul jeden festival a to to ještě nekončí…
Proč tenhle úvod? Protože jsou koncerty, na které čekáte několik let a nechcete si je nechat ujít. A tenhle úterní do této kategorie tak trochu zapadá. Ne, že bych SLUT naživo neviděl, přesně před rokem zahráli v Čermné u Sušice a byl to pro mě zážitek, ale letošní koncert byl specifický tím, že se jednalo o křest desky, která nakonec fakt vyšla. Po 24 letech!
SLUT jsem v dobách, kdy hrála jejich klipy televize, živě nezachytil, takže těžko porovnávat a vzpomínat, jaké že to bylo v jejich podání tenkrát čóro na pódiích a pod nimi. Troufnu si ale tvrdit, že ačkoliv současná podoba kapely není nijak radikálně vzdálená původní tvorbě, byť jsou SLUT jinou kapelou, působí teď skupina určitě jinak. Současní SLUT jsou atmosféričtější záležitostí, při jejichž poslechu se člověk spíš nechává unášet poslechem, než že by metal kotrmelce v mosh pitu, které věřím, že se v 90´na jejich koncertech dít mohly.
Akce se konala v dejvické Klubovně, což je prostor, kde jsem nikdy nebyl. Po návštěvě tohohle místa mi je s podivem, proč tu není pro subkulturu metal/hardcore/rock atd. víc akcí. Dvůr klubovny byl obležen mladými lidmi (výjev narušovali svými šedivými hlavami návštěvníci koncertu), kteří vyplnili každý volný prostor k popíjení a pokecu. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tomhle prostoru zorientoval, a pochopil, že se musím dostat přes cca 20 metrovou frontu na pití k těm správným dveřím do sálu. Velikosti klubu je tak +- podobná Modré Vopici (bez boků), možná o metr větší. Ale s kulturnějším a důstojnějším pódiem. Jako asi pátý platící jsem přál kapele full house, ale ještě pět minut po ofiko začátku to nevypadalo na žádnou extra návštěvu. To se ale změnilo po pár hrábnutích do strun. Najednou se prostor zaplnil a nějakých cca 80 hlav (můj tip), zaplnilo prostor na únosnou mez. Ještě že klubovna disponuje vzduchotechnikou, protože ta při venkovních 33 stupních byla sakra potřeba.
SLUT mají rozum a vyprdli se na předkapelu a do hraní se tak pustili s vervou a přes nervně těkající většinu skladby „We Are One“ dospěli k závěrečné mocné gradaci, která přinutí zlomit tělo v pase. Už touhle dobou bylo jasné, že to bude dobrý koncert. Zvuk totiž kapela měla perfektní. Na konci úvodní třetiny koncertu zazněla věc „What The Fuck You Want“, kde dokonce zpěvák Jakub vytáhnul megafon a znělo to jak z desky. Pro mě velké překvapení, kterým mi udělala kapela radost. Přece jen album „Smell Me“ pro mě patří k tomu nejzásadnějšímu, co v 90. letech u nás na poli hardcore vzniklo. Po retro výletu přišel křest. Křtů se vždy strašně bojím. Většinou stojí za hovno a je mi při nich trapně, navíc se při nich úplně zbytečně polévají fyzické nosiče… SLUT měli ale křtitele na velké úrovni – Petra Zelenku (dramatik, scenárista a režisér), který do minuty proslovu dostal vše podstatné a vinyl ničím nepolil. To by šlo.
Střední část setu kromě nových věcí zaplavila opět vlna vzpomínání, kdy došlo i na desku „Luftganja“. Tyhle věci nejsou špatné, ale já jsem momentálně víc naladěn na novinku „Spirit Of Brotherhood“, která se mnou rezonuje mnohem víc. Tím pádem slyšet naživo nejživější věc z ní –„Falling (Spirit of Brotherhood)“ bylo pro mě zajímavější. V téhle skladbě jsem si naplno uvědomil, jak kapela šlape. Hodně mě bavil bubeník Sváča, který své zajímavé party sázel s přehledem. Stejně jako z desky jeli SLUT i tenhle večer s dvojicí baskytar, žel basák Jelen ze zdravotních důvodů nebyl přítomen a jeho stopy se pouštěly z kompu. A to navzdory tomu, že v kapele pořád jeden basák ještě byl. Až tak je hudba kapely rafinovaná a promakaná.
Po kratší pauze zazněl přídavek v podobě atmosférické „Gone“, která byla pro kapelu emociálně náročná a set uzavřela meditativní „Keep Going“, což byla skvělá tečka koncertu.
SLUT se vrátili na scénu s velmi vydařenou deskou, jejíž náladu se jim povedlo přenést z drážek vinylu i na pódium. Živě kapela rozhodně nestrádá a jeví se životaschopně. Nezbývá než popřát mnoho sil k uzdravení basákovi Jelenovi. SLUT – model 2023 by měl být na pódiu správně v šesti lidech.
