„My jsme kapela TATA BOJS z Hanspaulky,“ pronesl Mardoša po první písni tradiční uvítací větu početnému publiku olomouckého S-klubu, jehož jsou pánové pravidelnými vystupujícími. Jejich koncerty na tomto místě jsou vždy zárukou intenzivního zážitku, což místní dobře vědí a proto není divu, že jako snad běžně bylo několik dnů předem zcela vyprodáno.
Věkově nejmladší česká kapela vzniklá před listopadem 1989, jejíž původní členové teprve až loni oslavili padesátiny, je i po 37 letech existence trvale ve skvělé koncertní formě, podpořené kvalitní instrumentací, působivou projekcí a hlavně naprosto ohromujícím zvukem. Nejpohyblivější basák na světě Mardoša ani po dovršení půlstoletí stále ne a ne začít mutovat, jenže o to více pak pobaví jím občas pronášené „středně zajímavé informace“.
Přestože „TATÁČI“ už nechrlí novinky v tempu časů minulých a od zatím posledního alba „Jedna nula“ se již pětkrát změnil letopočet, i po takto dlouhé době se podařilo dokončit pouze čtyři nové písně. Ty společně s bonusovou předělávkou vyšly na právě čerstvém „EP25“, přičemž tento název značí nejen formát nahrávky a rok vydání, ale také 2 strany desky a 5 písní.
Tento nový titul vyšel pouze na vinylu, ovšem ve dvou verzích, kdy limitovanou s pestrobarevným potiskem doplňuje ještě limitovanější v číslovaně lentikulárním provedení, kde různým pootáčením přední plochy obalu se zjevují tváře členů souboru. Něco velmi podobného se sice objevilo již před pár lety na obálce knižního Tatalogu a opakovaný nápad tudíž přestává být nápadem, zde se však takto děje ještě o něco efektivnějším způsobem. Tato luxusnější verze je žel u vydavatele i na webu kapely vyprodaná a zřejmě zbývají už jen kusy vyčleněné pro koncerty. Veden tímto předpokladem jsem pro sebe zabavil exemplář s pořadovým číslem 222.
Čtyři nové skladby zazněly všechny a stojí za to jim věnovat zvýšenou pozornost. Hned na rozjezd koncertu bylo oznámeno, že „Bůh má problém“, což je tanečně rytmická pecka s gradačními vzlety a lehce provokativním textem. Pokud někde „Chybí prázdno“, tam nechybí rockově intenzivní zvuk kytar, naopak poklidnější píseň „Slovní“ zaujme poznáním, že „nějaká přídavná jména mohou být docela podstatná“. Akustickou kytarou plozený „Novej člověk“ postupně přechází v atmosférickou koláž, živě doplněnou krátkou pohybovou vložkou čtyř členů.
Mimo uvedené novinky bylo vybíráno především z posledních tří desek, zatímco „šagalí léta“ jsou už jen dávno pomíjenou minulostí a ze střední éry došlo pouze na několik málo připomínek, z nichž „Toreadorská otázka“ ve znění „býk či nebýk?“ funguje nadále úchvatně a ani „Pěšáci“ neztrácejí nic z platnosti sdělení, že „není malých rokenrolí“. Což si přítomné publikum může vždy sborově zahalekat, podobně jako výraznou část písně „Filmařská“.
Milan Cais již jen občasně usedá za bicí soupravu a převážnou část vystoupení se nachází v klasické poloze stojícího vokalisty, také Mardošovy pohybové kreace působí kontrastně vůči zbytku souboru v podobě solných sloupů v pozadí, to však nic neubírá na trvale mimořádné schopnosti energického přenosu na nadšené posluchače. Pokud totiž něco zdobí písně jako „Holka z plakátu“, „S ní“ nebo „Zvony“, je to hlavně schopnost značné gradace, v níž pak jednoznačně exceluje v druhé polovině naprosto neskutečně explodující a mocně okouzlující „Vesmírná“.
Závěrečnou fázi vystoupení otevřela pouze krátkým fragmentem připomenutá „Světová“, na kterou navázala zvukově ohlušujícími a světelně oslňujícími výbuchy kulminující „Papírovka“ a pak ještě nespoutaně roztančených nejen „220 Travoltů“, ale také „dalších 60 herců“. Proto i malé dítě těsně pod pódiem na Caisův dotaz, jaký má pocit, mohlo tenkým hláskem říci, že „dobrej“. Překvapením se stala po mnoha letech navrácená hitovka „Tanečnice“, byť v nové úpravě, naopak už těžko nějak může překvapit zcela tradiční diskotékové finále „Růžová armáda“.
Vydatně dvouhodinový koncert potvrdil roli jedné z nejlepších českých kapel posledního třicetiletí. Zvukově pestrá směs popu, rocku, alternativy či elektroniky může mít v některých kruzích pověst jakéhosi „chytřejšího mainstreamu“, ovšem hlavně koncertně dokáže v několika momentech udeřit energičtěji a razantněji než mnozí aktéři ostřejších žánrů.
Setlist:
Bůh má problém (EP25, 2025)
Sonda (A/B, 2015)
Velký třesk (Jedna nula, 2020)
Holka z plakátu (Jedna nula, 2020)
Opakování (Ležatá osmička, 2011)
Elišce (Nanoalbum, 2004)
Chybí prázdno (EP25, 2025)
S ní (A/B, 2015)
Radioamatér (A/B, 2015)
Nadčasová (A/B, 2015)
Vesmírná (Futuretro, 2000)
Slovní (EP25, 2025)
Zvony (Jedna nula, 2020)
Novej člověk (EP25, 2025)
Šťastnější (Biorytmy, 2002)
Toreadorská otázka (Futuretro, 2000)
Filmařská (Ležatá osmička, 2011)
Pěšáci (Kluci kde ste?, 2007)
Papírovka (Ležatá osmička, 2011)
220 Travoltů (Jedna nula, 2020)
Tanečnice (Biorytmy, 2002)
Růžová armáda (Biorytmy, 2002)
Fotky: Alena Koutková
