Na sklonku loňského roku nečekaně, a to krátce po svátku zimního slunovratu nebo chcete-li na Štědrý den, vrhli AWRIZIS mimo svůj domov čtvrté řadové album. Nějakou upoutávku o finalizaci alba jsem zaregistroval o nějaký měsíc dřív, v prosinci jsem si všiml na facebookových stránkách upoutávky na novinku a před Vánoci světlo světa spatřil titulní klip. Album bylo následně vydáno na všech možných digitálních platformách i samotném fyzickém nosiči. Do redakční ankety „To nej... za rok 2024“ jsem jej stihl vyposlechnout dvakrát třikrát a měl jsem z něj dobrý pocit, tak jsem čerstvou novinku zařadil aspoň pod čáru. V polovině ledna jsem si pořídil fyzický nosič, který vyšel v podobě digipacku a CD-R.
„My Heart Has No Home“ je vlastně takovým pokračovatelem utiskované duše v době nám nepříjemné, která byla pocitově vyjádřená i na předchozím albu „Gears of Fear". Už samotná vizáž obalu alba má podobné členění. Je to takový rub (minule) a líc (teď) jedné stránky věci. Uzavřený doma, respektive srdce, které roznesou spáry, třeba havraní, do všech možných koutů. Černobílý obal s vyobrazením srdce, které obklopuje aorta jako ty pařáty, které jej vyrvaly z rodné hroudy i se samotnými kořeny… Digipack na první pohled strohý, ale líbivý. Trochu s podivem je, proč není kotouček lisován. Je jasné, že kvůli nákladům a návratnosti většího množství výlisků, ale je to škoda. Uvnitř je vsunut čtyřlist s texty písní na podkladu zalesněné zasněžené krajiny. A protože tentokrát si Frodys vše pod hlavičkou AWRIZIS vytvořil sám, tak již dalšího informačního toku v bookletu není potřeba.
„My Heart Has No Home“ je druhá strana mince předchozího alba, ale těžko poznat, která je přední… A to hned dokazuje otvírák alba „Ov Heart & Reason“, který silnou melodií naléhavě vtáhne k poslechu na první dobrou. Všímám si zastřeného vokálu a vlastně mi přijde, byť to tak má možná být, že výraznější hlas postrádám. U dvojky „Chiroptera“ s houpavou melodií tomu tak již není. Vnímám jak hrubší polohu hlasu, tak i zřetelně šeptající hlas. A konstatuji, že vokál by klidně mohl být u první písně sice zastřený, ale ne upozaděný na úkor ostatních nástrojů, jako tomu je u „Where the Sky and Earth Speaks“, kde je sice taky tak trochu schován, ale vnímám jej o mnoho líp. Nejen s hlasovými dispozicemi těchto skladeb mě napadá, že album se nese ve znamení severských kapel typu temnějšího naturelu INSOMNIUM, ENSLAVED a melodičnosti DARK TRANQUILLITY. Nicméně ten mustr není jakýsi proplánovaný, protože mě třeba postupem napadá i zatěžkaná rotyka ala GOJIRA, jak to vnímám s titulní skladbou „My Heart Has No Home". Melodické pasáže temnějšího povznášejícího typu střídá skoro až blastbeatová rychlost. Hodně mě to baví a musím říct, že od poloviny alba ještě více. „Winter Whispers“ je něco jako „North of my Heart“ z předešlého alba. Aspoň jsem si na ni vzpomněl. Střídání melodií, severská burácivost, folková spjatost třeba s nehostinným novým domovem, který domovem ani není. A závěrečná vybrnkávaná pasáž je prostě jednoduše rockově krásná. „Astral Dance" řeže jako pila a má těžkotonážní deathmetalový výraz, ale nejen názvem utíká kamsi do astrálních vod.
Jak jsem již sdělil, tak žádná ze skladeb není pouze taková obyčejná prvoplánová, ale jsou postaveny na vícero nejen rockových & metalových linkách, ale vlastně objevují se v nich i folkové, nebo potažmo symfonické motivy. Takovým nejzřetelnějším zástupcem je rozmáchlý epos „Eternal Maze“, který má v sobě groove-deathovou a zároveň doomově folkově-symfonickou spojitost a ještě má do toho všeho jakousi povznášející náladu. Ty „folkovější“ motivy mě taky baví a nejinak je tomu u „Fractals“, která má o proti předchozí sic jednolitější vzor. Jakoby kolovrátkový (v dobrém slova smyslu) zvonivý tón a je teda opakem předchozích slov, ale o to víc drží v hlavě. Už název skladby je velmi šikovně zvolený. Piano v úvodu závěrečné skladby „Heart ov the Forest“ přinese zklidnění, ale jen na oko, protože po uběhlé minutě, byť se bude držet středního tempa, nabere na hutnějším rázu. Oslavný motiv písně, který nabere na obrátkách po pozvolnějším rozjezdu, jakoby chtěl říct, že bylo něco dokonáno s velmi zdařilým výsledkem. Nicméně konec písně, respektive alba, který jde do ztracena, nahlodá, že by to vlastně ani nemusel být konec této poutě... a minimálně, abych nemusel čekat na další album, přinutí vykonat opětovné cesty…
Album je umně poskládané, songy jsou mnohobarevně, emociálně bouřlivé, ale částečně taky ponuré. Mají vizáž severského death metalu, rozklíčovat jdou šikovné pasáže českého doom metalu, ale i přírodní naturel. Až na podivnou zastřenost v úvodu Frodys používá více vokálních poloh, které mě moc baví. A třeba šeptající hlas v kombinaci s hutným vokálem (popř. s growlem) mně připadá jako vhodná kombinace do takových náladových skladeb. A abych to nějak uzavřel, tak jen dodám, že tentokrát to úplně nejvyšší meta nebude, ale i tak „My Heart Has No Home“ patří a bude patřit mezi výborná alba s přesahem i mimo naši metalovou scénu a já se k němu určitě budu rád vracet.
Seznam skladeb:
- Ov Heart & Reason
- Chiroptera
- Where the Sky and Earth Speaks
- My Heart Has No Home
- Winter Whispers
- Astral Dance
- Eternal Maze
- Fractals
- Heart ov the Forest
Čas: 30:21
Sestava:
⦁ Marek „Frodys" Pytlík - vše
