Letos na podzim uplyne deset let od chvíle, kdy Míra Litomerický a Tomáš Sršeň položili základy INNERSPHERE. Za těch deset let se v sestavě protočilo celkem dost lidí a realizována byla tři řadová alba, přičemž aktuální „In the Shadows of the Sun“ vyšlo skoro před rokem u Smile Music. Plzeňští jej nahráli na sklonku roku 2022 ve studiu The Barn v sestavě, v jaké už v současné době nepůsobí, rytmická sekce je jiná a přibyl i nový druhý kytarista, takže Míra by se měl na koncertech věnovat pouze zpěvu.
Když jsem poprvé viděl titulní obrázek na obalu, říkal jsem si, že název alba by bylo možné interpretovat vytříbenějším způsobem, ale zároveň oceňuju, že jde o autorské dílo tahouna Míry, nikoliv produkt všudypřítomného syntetického rozumu. Design digipacku i šestnáctistránkového bookletu je perfektní, vše má řád, vypadá hezky a nechybí žádné důležité informace ani fotky muzikantů, u několika textů je navíc vysvětlení, o čem že pojednávají. Pár drobných chybiček se pravda vloudilo, Lukáš Mai je dvakrát uveden jako Lukaš s krátkým „a“, název písně „Obsidian“ je na zadní straně digipacku jako „Obsidan“, ale nejspíš si toho všimnou jen ti nejpozornější.
INNERSPHERE od svých začátků produkují melodický death metal, do kterého zařazují i trochu progresivna, epiky a orchestrací, což lze zaregistrovat hned na začátku alba v podobě skladby „Petrichor“. Ta aktuální kapelní tvorbu definuje a lze v ní objevit skoro vše, co bude následně rozvinuto nebo použito v dalších variacích. Předchozí odstavec jsem ukončil slovem „nejpozornější“; ti si v „Petrichor“ najdou i klávesové party evokující art rock z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ostatní pak určitě ocení variabilitu prakticky ve všem – ve zpěvu, v atmosféře, v používání a dominanci toho kterého nástroje. Hned úvod působí monumentálně, aby se vše na chvilku zklidnilo, pak následuje pochodová pasáž, kterou střídá epika v podání kytar a plus minus civilního hlasu, poté Míra křičí do další nasekané pasáže, pak nastává zklidnění, následně zhrubnutí včetně vokálu, song dostává temný háv, aby se se postupně prosvětloval a po zapojení orchestrací a refrénu nabral na epičnosti.
V podobném duchu jsou vedeny i další dvě písně – ne, že by šlo o kopírování předchozích postupů, ale pocitově působí obdobně. Jsou plné silných momentů, chytlavých partů i různých drobností, které jsou ukryty pod povrchem. Většinou jde o synťáky, ale i v bicích lze zachytit všelijaké hrátky nejen s rytmy, ale i se zvukem, potěší i dlouhé kytarové sólo vinoucí se v druhé „Whisperer“ nebo hymnické zpěvy v „ Obsidian“. Nahrávka působí velmi dobře, moderně, místy hitově, ale nikoliv podbízivě, asi se může měřit s tím, co produkují podobně zaměřené velké kapely za hranicemi, a to i po zvukové stránce, CD hraje velmi dobře, ve studiu The Barn se muzikantům a Danu Frimlovi povedlo ušít přiléhavý zvukový kabátec.
Většinovým autorem textů je Míra, jeden si INNERSPHERE vypůjčili od anglického básníka, spisovatele a dramatika Percy Bysshe Shelleyho, který jej napsal v roce 1818. Jde o „Ozymandias“, sonet, jehož tématem je nevyhnutelný úpadek vládců, jejichž odkaz je odsouzen k zapomnění (Ozymandias bylo řecké jméno pro faraona Ramesse II.). Plzeňští k básni zkomponovali místy pochmurnou muziku, která je ale po předešlých svižnějších a melodických skladbách docela vítanou změnou. Část textu je recitována do vybrnkávání, další prezentována hrubým hlasem, nato si Míra vyzkoušel roli kazatele a až posléze se hraje pomalejší muzika se zastřeným zpěvem, a nechybí ani další šikovně zasazené sólo.
Koketování s doom metalem pokračuje i v „Shallow Shores“ a výsledkem je další zemitá věc, možná ne tak nápadná, ale dramaturgie alba má logiku, po košatých věcech následují těžší sevřené kousky. Působí tak i začátek „Redemption“, která ale po chvilce nabere svižnější ráz, který je po hříchu méně zajímavý než ony ponuré party. Až s nástupem sóla získává song švih a různě se proměňuje, ale zatímco v úvodních třech kompozicích mi všechny ty zvraty přijdou podařené, „Redemption“ trochu zaostává. Mnohem lépe hodnotím „The Old Man of Storr“, kde se opět na velké melodie nehraje, spíše znovu sází na temnější výrazové prostředky, i melodické party působí takovým zvláštním rozervaným dojmem; tady se velmi dobře povedlo navodit atmosféru textu inspirovaného skotskými legendami o vzniku jednoho z nejznámějších skalních útvarů na ostrově Skye. Ale zatímco původní legendy se vztahují pouze k onomu turistickému cíli, v podání INNERSPHERE jde o zobecnění a The Old Man of Storr je otcem a tvůrcem všech obrů, kteří stvořili hory a ostrovy na celé zemi.
V „The Trident is Burning“ se zpočátku hraje zvesela, aby po chvíli opět přituhlo a následně se objevil part, který připomene MOONSPELL z poloviny devadesátých let, i zpěv se podobá Ribeirovu. Pocitově se song vrací na začátek a obsahuje hitové, strojové i epické pasáže, různé zvraty, podobně laděný je i následující „Nectar“, v němž si kapela pohrává s prog prvky. Závěr v podobě titulní skladby je neokázalý, ale o to působivější. Tady si kapela na nic nehraje a servíruje skvělou náladotvornou položku, která plyne pozvolna, sází na komornější nálady a přitom z ní jde velká síla.
Ač jsou INNERPSHERE řazeni (a sami se tak taky označují) do melodického death metalu, na „In the Shadows of the Sun“ ukázali více tváří. Tu vlídnější v úvodu, zasmušilou uprostřed, další v závěru. Mně jsou asi bližší nenápadnější skladby, „Ozymandias“, „The Old Man of Storr“ nebo „In the Shadow of the Sun“, ale i další hodnotím jako velmi povedené.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Petrichor
- Whisperer
- Obsidian
- Ozymandias
- Shallow Shores
- Redemption
- The Old Man of Storr
- The Trident is Burning
- Nectar
- In the Shadow of the Sun
Čas: 47:45
Sestava:
- Míra Litomerický – vocal, guitar, samples, studio bassguitar
- Lukáš Mai – guitar
- Marek Hubocký – bassguitar, backing vocals
- Filip Wintr – drums
