HEXENBRETT – Dritte Beschwörung: Dem Teufel eine Tochter

Tvorba HEXENBRETT, jejíž členové se úspěšně ukrývají pod maskami v anonymitě a nenuceně tím podporují auru tajemství, je ideální pro všechny, kteří mají rádi nemanželský sex okultního heavy metalu s black metalem staršího ražení. Zároveň by měli žrát italské horory autorů jako Mario Bava a Dario Argento nebo díla mistrů kinematografie 70. let Jeana Rollina či Sergia Martina a trpět náklonností ke skladatelům filmové hudby jako Bruno Nicolai či Claudio Simonetti (GOBLIN). Až na přezdívky dvou členů Scarlettina Bolétte (je to chlap, viděl jsem na vlastní oči a jelikož má rád voskové masky, tipnul bych si kytarista) a Josto Feratu (tady bych tipnul zpěváka/bubeníka v latexové kukle) víme, že zpívají v němčině, o které tvrdili, že není jejich rodným jazykem, stejně tak dlouho mlžili o svém původu, prostě „mysterious commando“. Dnes už se ví, že jsou z Rakouska, ale ostatní věci jsou pořád zahaleny v mlze...

Na sklonku roku 2018 upoutali HEXENBRETT pozornost debutovým EP „Erste Beschwörung“, albový debut si odbyli ve 2020 albem „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu toten“. Rok poté rozšířili svůj katalog o další EP „Intermezzo dei quattro coltelli nudi“. U německého labelu Dying Victims Productions vydali vloni v prosinci druhou řadovku s názvem „Dritte Beschwörung: Dem Teufel eine Tochter“. Album se nahrávalo ve Studiu Stresso Tommaso Venti. Všechna hudba je dílem Josto Feratu, texty napsal Scarlettina Bolétte. Mix Tommaso Venti pod dohledem Feratu/Bolétte, master Daniel Husayn v North London Bomb Factory.

Úvodní „Um Mitternacht“ má velmi dobrý drive a nepostrádá prvek strašidelné zlovolnosti, který nepolevuje ani v „Dem Teufel eine Tochter“ s náznaky blast beatů a MAIDENOVSKÝMI arpeggii, pod kterými zřetelně bzučí basa. Nejdříve mě napadlo, jestli díky inklinaci ke tvorbě MERCYFUL FATE není následující „Marysa“ jakousi hororovou satirou ke skladbě „Melissa“. Ne, to opravdu není, ani náznakem. Udržet hudbu bez námahy jednoduchou, a přitom složitou, se daří v „Imhotep“. Hysterický vokál lemovaný melodickými kytarovými sóly dominuje ve „Wozu die Angst?“. Náklonnost k hudebním doprovodům zašlých černobílých hororů dokládá instrumentálka „La plese de la nuit“, jejíž pozvolný rozjezd díky hammondkám připomíná URIÁŠOVSKÝ megahit „Easy Living“. Mezi rychlými a středně rychlými riffy se prochází „Leder im Nachtverkehr“. Důsledná „Denn der Tod lächelt nicht“ s několika pěkně přísnými linkami a s mírně psychotropní klávesou partiturou v závěru zanechává sympatickou stopu. Závěrečná „Sette gocce rosse su velluto verde“ je de facto hudební obal pro konverzaci mezi mužem a ženou v italštině, ve kterém se nejvíce promítají vlivy výše zmíněného tvůrce filmové hudby Bruno Nicolaie. Nechybí dechové nástroje a porůznu rozsypaná zvonkohra. Jelikož název písně přeložený do češtiny je „Sedm červených kapek na zeleném sametu“, hororová tématika se přímo nabízí.

Hudební schéma a umělecká integrita vydobyly HEXENBRETT místo v dnešní široce rozmáchlé a konkurenční metalové krajině. I když neobdivuji kytarové omalovánky různých kytarových mágů, HEXENBRETT je umí vkusně implementovat do skladeb, že ani náznakem nepůsobí rušivě, ba naopak. Pro někoho může album být spouštěčem masochistických hrátek nebo přívalu vražedných myšlenek, ale jinak vhodné zpestření mezi záplavou šablonovitých nahrávek a stokrát vymlácené slámy na hudební záhumence.  

Seznam skladeb:

1. Um Mitternacht
2. Dem Teufel eine Tochter  
3. Marisa     
4. Imhotep
5. Wozu die Angst?
6. La plese de la nuit   
7. Leder im Nachtverkehr
8. Denn der Tod lächelt nicht
9. Sette gocce rosse su velluto verde

Čas: 46:43

Sestava:

• Josto Feratu – všechno
• Scarlettina Bolétte – všechno

Bandcamp
Spotify
Instagram

Dying Victims Productions