33 let letos uplyne od okamžiku, kdy na jihu Moravy začali SCABBARD drtit death metal. Po nadějných cca osmi letech se ale jejich rozlet zastavil, kapela dlouhé roky hibernovala, aby se před pěti šesti roky probrala a navázala na někdejší existenci. Od roku 2020 SCABBARD opět koncertují, vydali tři alba a čínský label jim v reedicích vydal jejich rané nahrávky. Vše jsme probrali se zpěvákem Alešem, který dříve hrál taky na baskytaru, ale úraz mu hraní značně zkomplikoval – přesto to nevzdal a ukázal velké metalové srdce.
Ahoj Aleši. Vaše historie je dá se říci přepestrá, v devadesátých letech jste byli hodně na očích, hráli koncerty po boku KRABATHOR, THERION, SINISTER, CANNIBAL CORPSE nebo BEHEMOTH. Jak na ty časy vzpomínáš?
Devadesátky byly super myslím po všech stránkách. Jsem hrozně rád, že jsem tu dobu zažil a hlavně jsme byli mladí. Nic nebyl problém. Spousta koncertů, ježdění po Evropě s kapelou, čistá hlava. Byla to jedna velká jízda. Až teď si uvědomuju, jaké jsme měli štěstí, že jsme si mohli zahrát po boku takových kapel. Za to patří i velký dík Pedrovi (Petr Hejtmánek), který nám hodně pomáhal a vlastně nám vydal i debutové album „Beginning of Extenction“.
Z předchozí poslední sestavy jsi vlastně zůstal při reunionu sám, připojil se k tobě velmi mladý kytarista Tomáš a bubeník Alan, ty jsi i přes určitý handicap (úraz na ruce) chytil baskytaru a mikrofon a nahráli jste ve třech dvě alba. Jak náročný byl návrat? Jak šlo skládání, textování, nahrávání?
Návrat byl pro mě osobně hodně krušný, ale sám jsem si to zvolil. Měl jsem po velkém úrazu ruky – odtrhlé čtyři prsty na levé ruce, jedenáct operací, několik let po nemocnicích. A v tu dobu jsem si řekl, že bych mohl znovu obnovit kapelu, i když jsem nevěděl, jestli budu moct vůbec hrát. Koupil jsem si basu, aparát a začal cvičit. Při každé zkoušce mně teklo hodně krve, protože jizvy praskaly. Ale nakonec jsem vydržel hrát šest let, což je malý zázrak. Skládání, texty, nahrávání v pohodě – žádný problém.
Obě ponávratová alba jste vydali u firem, první u Slovak Metal Army, druhé pod Pařátem. Bylo snadné sehnat vydavatele, hrálo v tom roli i vaše jméno z devadesátek?
S prvním albem „V říši zla“, když byl hotový materiál, jsem napsal na Facebook, jestli by měl někdo zájem o vydání – a ozval se Juro Haríň z SMA a plácli jsme si. Měli jsme dohodu i na vydání dalších alb, ale bohužel Juraj po těžké nemoci nečekaně zemřel, a tak jsem pro vydání dalšího alba „Lidské loutky“ oslovil Pařát Productions a vyšlo to. Určitě v tom hrálo roli i naše jméno, stoprocentně.
Po vydání CD „Lidské loutky“ (2022) se vaše soukolí opět zaseklo, zůstal jsi sám. Proč to kluci zabalili?
To je trošku složitější. První kapelu opustil kytarista Tomáš, po vzájemné dohodě, ale ještě za jeho působení se navrátil Libor z původní sestavy, takže jsme měli jednu dobu dvě kytary, a tak odchod Tomáše nebyl žádný problém. A bubeník odešel těsně před vydáním aktuálního alba „Čas zabíjet“ taky po vzájemné dohodě – obnovili znovu kapelu DIRTY TALKING, kde předtím hrával. Ale se všemi jsme se rozešli v klidu. Do dnes jsme kamarádi a vždycky je rád vidím.
Jak dlouho ti trvalo postavit další funkční sestavu? Můžeš současné spoluhráče představit? Čím to, že se vrátil „ztracený syn“ Libor, který ve SCABBARD hrával v první etapě? A to, že jsi baskytaru přenechal Zbyňkovi, bylo dané tím, že už jsi kvůli zmíněnému úrazu nemohl na nástroj hrát?
Na to jsem už vlastně tak trochu odpověděl. Kapela se v podstatě nezastavila, plynule jsme pokračovali dál. Jen se postupně obměnili členové. Přibyl druhý kytarista Marek – hraje ještě v kapele NOCTURNAL OBEISANCE, tam to naše namlouvání se SCABBARD trvalo zhruba dva roky, a Libor se vrátil už v roce 2023. Stýskalo se mu po hraní a jsem moc rád, že ho máme. Je to skvělý kytarista a kámoš. Co se týká Zbyňka a basy – asi půl roku jsem cítil, že se mně horší ruka, vynechávaly mi prsty – nevracely se při přehmatech a opět mě začala ruka hodně krvácet, a tak jsme se začali ohlížet po někom, kdo by to převzal. No a Marek dohodil Zbyňka, dříve spolu hráli v kapele. A já jsem zůstal u zpěvu. Tak tolik ve zkratce, snad se v tom lidi zorientují.
Poměrně rychle jste nachystali další album, „Čas zabíjet“. Jakým způsobem skladby vznikaly? Doba je jinde než v devadesátých letech, kdy měla každá kapela zkušebnu a v ní dávala všechno dohromady… Vy jste hudebně řekl bych old school, co další záležitosti? Používáte moderní technologie, tzn., že si nápady posíláte přes net a ve zkušebně už jen doděláváte, nebo jedete postaru, všichni společně?
Album vznikalo postupně cca půl roku. Zhruba polovinu skladeb jsem udělal já a polovinu Libor. A taky Marek jednu skladbu. Celou skladbu ten, kdo ji vytvořil, nahrál doma na kytaru, poslal ostatním přes WhatsApp a jen se to poladilo a sehrálo ve zkušebně. Není toho času tolik, abychom to skládali ve zkušebně všichni společně. Texty jsem si vždycky napasoval až do hotové skladby.
Bubeníka jste nehledali, nebo hledali a nepodařilo se? Jak to řešíte na koncertech?
Abych řekl pravdu, tak zatím nehledali. Bicí na novém albu jsou přes automat. Libor si s tím už před studiem dal práci a udělal bicí v automatu a Otyn ve studiu je doladil k dokonalosti. Nikdo zatím nepoznal, že jsou bicí nahrávány v automatu. A hlavně jsou tak udělané, aby je případně nový bubeník zahrál i na živo. Není tam nic, co by se nedalo zahrát. Na koncertech se pustí z notebooku bicí a hotovo. Odpadá převoz, skládání a zvučení bicích na koncertech. Tím se ušetří spoustu času a místa v autě. Zatím nám to tak vyhovuje, ale není vyloučené, že třeba časem se po bubeníku poohlídnem.
Zajímavé je, že o zpěv jste se podělili hned tři, kromě tebe ještě Petr Vavřík a Marek Petrucha, v obou případech bývalí zpěváci SCABBARD. Proč tohle řešení? A jak jste si skladby dělili? Nechal jsi kluky, aby si vybrali, co by rádi nazpívali, nebo dostali své písně „rozkazem“?
Po dvou skladbách nazpívali naši bývalí zpěváci Petr Vavřík a Marek Petrucha. Chtěli jsme je jako hosty. I na minulé desce nazpíval Petr Vavřík jednu skladbu, je to taková naše tradice. Aby se, pokud to jde, objevil nějaký původní člen na novém materiálu. Klukům jsme poslali konkrétní skladby a oni se je naučili – takže „rozkazem“. (úsměv)
Vaše hudba tepe v rytmu death metalu s nějakými lehkými odbočkami k thrash metalu a jedna pasáž si nezadá s grindem. Taky mi přijde, že jste proti dvěma předchozím nahrávkám zrychlili a přitvrdili. Souhlasíš s touhle charakteristikou? Snažíte se dělat muziku agresivní, zároveň pestrou, aby se posluchač musel držet ve střehu? Změnily se nějak vaše vzory a idoly proti začátkům, nebo jako posluchači jedete v old schoolu?
Máš pravdu, podle mě je toto naše nejrychlejší deska i nejtvrdší. Tak jsme to cítili a tak to z nás vylezlo. Snažíme se dělat pestrou a agresivní muziku, aby to nebyl jen jednotvárný válec. Nevím jak u kluků z kapely, ale u mě se idoly nijak nezměnily – SLAYER, stará SEPULTURA, stará METALLICA, BENEDICTION… jedu většinu v old schoolu, co se týká metalu. Samozřejmě poslechnu i nové kapely, vlastně si poslechnu všechno, co mě zrovna zaujme, od vážné hudby až po metal, nemám vyhraněný styl, jako jsem měl za mlada. Poslouchám všechno kromě dechovky, ta mě zatím neoslovila. (úsměv)
Zůstali jste u českých textů, už potřetí, všechna novější alba jsou na rozdíl od těch z 90. let v mateřštině. Znamená to, že jste rezignovali na zaseknutí drápků za hranice a soustředíte se na tuzemské fanoušky, kluby, festivaly?
V podstatě máš pravdu. Za chvíli mám 60 let a už se mně fakt nechce jezdit někam autem deset hodin, odehrát 40 minut a jet zase deset hodin zpět. To abys tam prorazil, bys musel jezdit hodně často a hodně dlouho a s hodně nejistým výsledkem – a na to už nemáme ani volný čas ani věk. Zatím nám bohatě stačí koncerty a festy u nás a na Slovensku, tam se vždy rádi vracíme. To ale neznamená, že ještě někdy někam nevyrazíme za hranice. A taky se mně nechtělo drtit texty v angličtině, moc tuto řeč neovládám. (úsměv)
Nahrávali jste v Davosu, v minulosti ve Shaarku a v Exponentu. Doba se samozřejmě mění, technologie vyvíjí, takže srovnávat podmínky v 90. letech a po roce 2020 asi moc nejde, přesto – nakolik je to v současnosti snazší? Chodíte do studia stoprocentně připraveni?
Podmínky jsou trochu snazší, dá se více a jednodušeji stříhat a kopírovat, když se ti něco nepovede zahrát, jak si představuješ. Je více různých zvuků a efektů. Ale jinak musíš udělat všechno stejně precizně, aby výsledek stál za to. My se snažíme jít do studia vždycky stoprocentně připraveni. Když jsi nepřipravený, tak tě to pak stojí čas a hlavně peníze. Kluky buzeruju už několik týdnů před studiem, jestli mají všechno nachystané. (úsměv)
Novinka není zaštítěná firmou, vydali jste si ji sami. SMA skončili kvůli nešťastné události, jak jsme zmiňovali, Pařát ale pořád funguje a nosiče vydává. Zkoušeli jste se s Hedronem domluvit i na vydání posledního CD, nebo jste si chtěli vyzkoušet vlastní režii? Nebyl ve hře čínský label, který se postaral o vydání reedic vašich starých nahrávek?
Ano, novinku jsme si vydali sami. Je to poprvé v naší historii, doteď vždycky byla všechna CD pod labelem. S Hedronem jsme se bavili o vydání, už jsme byli prakticky dohodnuti, ale nakonec to neklaplo. Proč, to nebudu rozebírat. Čínský label byl ve hře, ale trvalo by to tak půl roku, než by se vše doladilo, a taky než ti přijdou CD – minule jsme měli problémy i s celníky. Tak jsme si řekli, že to zkusíme sami a do tří týdnů bylo CD doma. Je to jednodušší, než jsme čekali.
S tím, že jste se do toho pustili na principu DIY, jsou některé záležitosti trochu nedotažené, hlavně obsah bookletu mi přijde nedostatečný. Chybí informace o autorech obalu, jak titulní strany, tak grafiky vnitřku, chybí i údaj o tom, kdo nahrál/naprogramoval bicí, tak jestli bys do toho mohl vnést světlo?
Máš pravdu, že pár věcí na bookletu, co se týká infa, nám uteklo, za což se omlouvám. Takže to teď napravím. Na nápadu na obal jsme se tak nějak všichni shodli, měli jsme představu, co tam tak zhruba chceme a s finálním výsledkem pomohla umělá inteligence, takže žádný konkrétní grafik za tím není. Jinak booklet je prací grafiků Vojty Kříže a Dominika Jasenského a kdo naprogramoval bicí, to už jsem zmiňoval.
Ještě bych se zastavil u těch reedic, což je zajímavé téma. Číňané se vám ozvali sami s tím, že by měli zájem vydat vaši ranou diskografii? Překvapilo tě to? Jak jste řešili obaly, měli jste původní verze, nebo vznikala nová grafika? A v jakých nákladech cédéčka vyšla?
Ano, ozvali se sami a dost mě tedy zaskočili, abych byl upřimný. V životě by mě nenapadlo, že po tolika letech a ještě k tomu z Číny bude zájem o naše původní dema a první dvě alba. Co se týká obalů, tak na CD, kde jsou naše dvě dema, si obal udělali sami, tam žádná předloha nebyla. No a na obou albech je jak původní obal, tak z druhé strany bookletu další, vydavatel si navíc udělal vlastní titulní stranu. Takže každý si může vybrat, jakou verzi si tam nechá. Každý titul vyšel v nákladu tisíc kusů.
Zakončíme naše povídání klasicky – co na letošek chystáte? Máte už zabookované nějaké letní festivaly, předskakování nějaké zahraniční kapele, případně plánujte nějaké turné?
Snažíme se mít do začátku roku vždycky zabookované akce na celý rok, alespoň většinu. Někteří z kapely mají hodně časově náročnou práci i mimo republiku a musí vědět hodně dopředu termíny akcí. Zatím máme zamluvených asi sedm letních festů a kolem dvaceti klubovek. Turné v kuse žádné neplánujeme z důvodů, jaké jsem teď uvedl. Ideál pro nás je tak těch 20-30 akcí ročně. Samozřejmě se vždycky ještě během roku něco objeví, tak se to snažíme sladit. Koncerty mě vždycky hodně nabíjí a moc rád na ně jezdím. Je super i po tolika letech potkávat staré kamarády jak z kapel, tak i fans, pokecat, popít a zároveň poznávat stále nové. Metal je jízda. (úsměv)
Díky za prostor ve tvém zinu a lidi mějte se krásně.
