Nejbližší koncerty
  • 18. 02. 2025Slovinská legenda industriální hudby Laibach míří poprvé ...
  • 20. 02. 2025Irnini Mons (Fr) & Kinotaj > 20.2. < Pod Lampou, Plzeň ...
  • 22. 02. 2025Další ročník tradiční akce Necro Metal Pilgrims. Připravt...
  • 22. 02. 2025Festival Muziq je hudební festival bez žánrových mantinel...
  • 28. 02. 2025Hrají: NAŠROT ( Havl. Brod ), TABLETKY ( Jihlava ), THE P...
  • 28. 02. 2025LIGHT OF DARK-Brutal Death metal (Mexico), SUKKHU-Black m...
  • 07. 03. 2025Česká thrash metalová legenda Debustrol se vrací do Barrá...
  • 14. 03. 2025Hrají: INSEMINAČNÍ STANICE ( Brno ), 111. PIVNÍ PERUŤ ( P...
TELEPATIE VI

10.-11. 1. 2025, Trondheim (NOR) - Byscenen

Kde jinde strávit začátek nového roku, než v zemi zaslíbené? A tentokrát více na sever, do Trondheimu, kde se uskutečnila ceremonie, na kterou budu vzpomínat dlouhé roky. Hlavním lákadlem festivalu Caerimonia Nidrosiæ pro mne byly dvě sporadicky koncertující skvadry, a to domácí DARK SONORITY a kanadská manželská dvojice SORTILEGIA. V kombinaci s tím, že Trondheim jsem, na rozdíl od Osla a Bergenu, dosud nenavštívil, bylo rozhodování o nákupu lístků jednoduché. Do města dříve zvaného Nidaros jsme se vydali se solidním předstihem, návštěv vyhlášené katedrály Nidarosdomen není nikdy dost! (Znáte z obalu jedné takové zásadní black metalové desky z devadesátek.)

Nebyli bychom to my, aby nás na výletě nepostihly alespoň nějaké problémy, a tak nás milovaná aerolinka KLM v Praze donutila si odbavit příruční zavazadla, aby je ztratila. Samozřejmě v Norsku se s českými platy žije bez věcí skvěle, takové obyčejné tričko za 900 korun prostě potěší. Po třech dnech šaškování jsme si nakonec pro kufry stejně radši dojeli zpět na letiště, protože kombinace domluvy s KLM a trondheimským letištěm a naší trpělivosti na sebe tak nějak narážela. V těch největších mrazech v prvních dnech našeho pobytu jsem vzpomínal na šálu a rukavice ve svém příručáku, pak už jsem je ani nevyužil, protože jakmile se oteplí nad -10 °C, nechce se mi takové věci nosit.

První dny jsme kromě nákupů hadrů poprvé zavítali k vyhlášené katedrále, navštívili několik malebných kaváren a barů, v každém z nich bylo na výběr z více než desítky pivních speciálů a snad za téměř týden jsem neměl jediné pivo, které by mi skutečně nechutnalo. Různé IPY a ALE mě chuťově velmi těšily, stejně jako pětichodové menu ve vyhlášeném Troll Restaurantu poblíž hlavního vlakového nádraží. Skvělý rybí a masový zážitek zakončený delikátním citronovým dezertem. Za pivo v Norsku necháte v průměru 300 českých korun, je to šílené, ale dovolená je dovolená. Na druhou stranu pětichodové menu v jedné z nejvyhledávanějších restaurací v Trondheimu za necelých 1500, to už při srovnání s Českem taková raketa není.

Pojetí samotného festivalu bylo odlišné od většiny ostatních – během dvoudenní akce vystoupilo „pouze“ šest kapel, každý večer tři. Za mě je takový koncept ideální; ne že bych nesnesl jednu či dvě skupiny navíc, ale vzhledem k vysokým očekáváním od jednotlivých interpretů bylo zřejmé, že nasycen bude fanoušek ažaž. Osobně jsem byl natěšen hlavně na sobotní program, kdy se seskupily DARK SONORITY i SORTILEGIA a večer uzavírali WHOREDOM RIFE. První den festivalu se prezentovali ASKEREGN svým debutovým koncertem, následně RITUAL DEATH a na závěr zasnění VEMOD.

Soupiska vskutku vytříbená přilákala masivní počet fanoušků z České republiky, v klubu Byscenen bylo možné každou chvíli zaslechnout češtinu. Kapacita byla odhadem 700, z toho pěkných 25 lidí dorazilo od nás, což není úplně zvykem. A protože se na tom našem malém písečku skoro všichni dlouho známe, znamenalo to mimo jiné solidní party, po které mi ne vždy fungovala dobře paměť. Tradiční detox na začátku roku jsem tentokrát příhodně ponechal po návratu z Norska, po té smršti stejně nemám na nic chuť, hahaha.

Zatím všechna koncertní místa v Norsku, která jsem navštívil, vypadala lahodně. V Oslu to byl Rockefeller na Inferno Festivalu, v Bergenu legendární Grieghallen i kluby USF Verftet a Kulturhuset, v Trondheimu Byscenen, v jehož komplexu jsou kromě sálu další bary. Historii má dalekou, na současné adrese nachází od roku 1878. Hlavní sál se pyšní i balkonem, tentokrát jsem ale veškeré sety sledoval zdola. Stejně jako ve jmenovaných klubech, i v Byscenen jsou skvělé zvukové podmínky, což festival potvrdil.

Pátek

Ještě před pátečním startem v 20:00 jsme zavítali do spodního baru Boxer, kde se konaly pre- i post-party, které hudebně zaštiťoval Svartsinn, obvykle tvořící dark ambient, zde spíše v roli rockového a metalového DJ. Do samotného sálu jsme dorazili tak půlhodinku před začátkem a v tu chvíli mě překvapil poměrně prořídlý dav, nicméně jakmile odbila osmá, plac se naplnil k prasknutí. Lákadlem byl vůbec první koncert ASKEREGN, kteří sice první demo vydali už v roce 2011 a od té doby mají na kontě dvě splitka a dvě řadovky, ale na pódia se jim prostě nechtělo. Ústřední postavou kapely je E. Rustad, který dále působí například ve skvělých SYNING nebo v NACHASH. Studiově trojice, naživo čtveřice se prezentuje poměrně standardním black metalem, atmosféra typická pro sever z toho čiší, nicméně že by se jednalo o něco neslyšeného, s tím nepočítejte. Hodně kytarových rozkladů, barréček, občas až příliš repetitivních, sypačky i pomalejší pasáže, energický vokál. Prostě dobře odvedené řemeslo, stejně jako už bylo znatelné z dvou studiových alb, nic navíc ale hledat nelze. Nicméně na start určitě velmi solidní vystoupení.

RITUAL DEATH, jeden z milionu projektů Björna alias Wraatha či Luctuse. Asi každý, kdo jen zavadil o BM scénu, zavadil i o toto jméno. DARVAZA; FIDES INVERSA; MARE; DARK SONORITY; ONE TAIL, ONE HEAD; CELESTIAL BLOODSHED, ale i třeba finští BEHEXEN – všude se tento maniak vyskytoval či vyskytuje, tak nějak na všechny nástroje vyjma bicích. Společně s bubeníkem Nosophorosem (DARK SONORITY, MARE aj.) dal v roce 2016 dohromady evropskou odpověď na zámořský war metal, první studiovka RITUAL DEATH nicméně vyšla až v roce 2022. Pokud své dojmy z ní nazvu rozpolcenými, bude to asi málo výstižné – vlastně jsem jí dal poměrně značné množství poslechů a kvůli něčemu jsem se k ní vracel, ačkoli kolem a kolem se jedná o dost bezduchou a natvrdlou hoblovačku.

Naživo jsem vlastně dostal přesně to, co jsem očekával. Chvílemi celkem solidní deathem načichlou blackovou jízdu, chvílemi až patetické a komické riffy a pasáže, které skutečně vyvolávaly úsměv na rtech. Jednoduchý klávesový podkres, primitivní riffáž, Wraathův zlý vokál, bylo tam vlastně vše, co by člověk od RITUAL DEATH očekával. Zatímco však zámořské war metaly v kombinaci s primitivismem umí také řádně nasypat a na takových DEATH WORSHIP solidně ujíždím, RITUAL DEATH jsou prostě primitivní a nic moc navíc. Nicméně musím uznat, že když zavítali ke krátkometrážním počinům (které se také všechny jmenují „Ritual Death“, když nepočítám splitka), mělo to větší sílu. Působivá je určitě lebka posazená na Wraathově hlavě, která je jediná viditelná z celého muzikanta, takhle nějak bych si vlastně představoval vizuál příliš civilně vystupujících Portugalců BLACK CILICE.

Pokud náhodou čtete mé články zde, už jste v několika reportech ze zahraničí mohli vidět mé oslavné chorály na kapelu, která mě přitom z desek až tak nesejmula. Jedná se samozřejmě o VEMOD, kteří uzavírali první festivalový den v Trondheimu. Skutečně – ani debut „Venter på stormene“, natož pak poměrně rozvláčný loňský následovník „The Deepening“ nejsou nějak často v mém playlistu, naživo mě ale tahle banda s působivou lesní projekcí a podmanivou modrou barvou vždycky dostane. Nejinak tomu bylo v Byscenen, ačkoli značnou část setlistu tvořily skladby právě z druhého alba. VEMOD jsou totiž neskutečně uhrančiví, podmaniví, ať už táhlými melodiemi a riffy, naprosto přesnou bubenickou prací Vegara (WHOREDOM RIFE, MANII, SYNING), nebo skvělými vokály, a to i čistými. Člověku by se chtělo říct – VEMOD skvělí jako vždy, v Trondheimu si ale připravili na závěr něco extra. Na pódiu přivítali Haavarda a s tímto bývalým členem ULVER se vytasili s otvírákem z legendárního alba této kapely „Bergtatt“ – „I troldskog faren vild“. Absolutní vrchol pátečního dne.

Sobota

Se solidní kocovinou, ale přece jsme se v poledne vydali do muzea populární hudby Rockheim, kde byla na programu komentovaná výstava o norském black metalu s následnou přednáškou Adriana Rindeho z tamního muzea spravedlnosti na téma „satanistických zločinů 90. let“. Výstava byla plna nejen dobových fotografií, novinových článků, dokumentů, obalů desek či webzinů, ale také audiovizuálních zážitků včetně mixážního pultu, na kterém si mohli lidé libovolně pohrát se několika skladbami z „De Mysteriis dom Sathanas“ od MAYHEM a z „Frost“ od ENSLAVED. Přednáška v zaplněném sále pak přibližovala různé události z 90. let, nicméně ne obvyklým způsobem Varg vs. Euronymous, ale více zasazené do kontextu něčeho, co Rinde několikrát nazval „satanic panic“, způsobené až fantasmagorickými představami mimo jiné policie.

V muzeu se ale mimo black metalovou expozici nacházela i stálá výstava norské hudby a různých dobových artefaktů, ale také například pulty, na kterých si člověk mohl hrát na DJe, nebo kavárna se skvělými burgery, takže jsme tam nakonec strávili skoro celé odpoledne. Poté pivko a pokec v irském baru naproti Byscenen, kde měli také na výběr ze zhruba 15 speciálů, a do víru dění.

Nemohl jsem se dočkat jak DARK SONORITY, tak SORTILEGIA, ale první jmenovaní mě táhli přece jenom nepatrně víc. Před více než osmi lety mě v Praze absolutně rozsekali. Jediné EP „Kaosrekviem“ považuji za jeden z absolutních vrcholů nidaroského black metalu, velmi vysoko mám také „Svøpt morgenrød“ od jejich předchůdců KAOSRITUAL, tudíž očekávání byla na skutečné maximu. To, co se ale v Trondheimu odehrálo, mé představy ještě překonalo. Majestátní varhanní intro následované jednou ze dvou nových skladeb, které DARK SONORITY představili. Absolutně excelentní zvuk, maximálně Eskil (vokál) mohl být o něco víc slyšet, ale jinak nejde vytknout vůbec nic. Ale hlavně naprostá majestátnost, podmanivost, dechberoucí atmosféra, jakási tajemnost nejen díky v kápích ukrytým muzikantům.

Když pak kapela rozjela otvírák jediného EP „Du morgenstjerne, morgenrødens sønn“, bylo hotovo – jeden z nejlepších koncertních zážitků, které jsem zažil. Nadšení pokračovalo po celý zhruba čtyřicetiminutový set, dvě skladby („Forbannelse“ a „Djevelpakt og trolldomsmakt“) zazněly také z desky KAOSRITUAL a bylo jasno. Už ten novej materiál, prosatana, vydejte, protože z toho se poseru jak zákon káže! Magnificentní vystoupení, i Eskil, jindy ledově klidný, poměrně živě kynul nadšenému publiku, a já jsem si jist, že jsem letos DARK SONORITY neviděl naposled. V plánu mají například Cosmic Void Festival v Londýně a nově je potvrzena též show na Celebrare Noctem v Rakousku, kam se tedy v prosinci jednoznačně vydám. Jediné, co zamrzelo, byla naprostá absence merche, tak snad se do příště borci polepší! Excelentní!

SORTILEGIA to pak měla zatraceně těžké, ale zhostila se své úlohy skvěle. Pódium výrazně potemnělo, pouze dva stojany se svícny zajišťovaly nutné světelné kulisy, bohužel v sále poměrně výrazně svítily značky nouzových východů, takže do až tak neprostupné tmy se Byscenen nezahalilo. Půlhodinu po takovém zážitku, který mi přinesli DARK SONORITY, bylo skutečně těžké se nechat znovu pohltit, a ač se to nepovedlo úplně dokonale, duo Anastasia & Cameron předvedlo úchvatné vystoupení.

Od skvělého koncertu v pražské Modré Vopici uteklo více než osm let, od té doby se poměrně výrazně rozrostl studiový materiál, loni pak o třískladbové EP „Sorcerous Communion“, z nějž zaznělo kromě black metalových hypnotických hymen i ambientní intermezzo. Samozřejmě se hrálo i ze studiovek, Anastasia opět vokálně excelovala, kytarou zajistila rovnou i basové party, Cameron do toho řezal hlava nehlava a zejména, když to nakouřil do přechodů a kotle, tak to byla sonická apokalypsa. SORTILEGIA perfektní, nic jiného se ani nedalo čekat. Kdyby nehrála dvojice po DARK SONORITY, byl bych uchvácen ještě víc, doufám tedy i zde v brzké opětovné setkání.

WHOREDOM RIFE jsem za posledních pár let viděl vskutku hodněkrát, povětšinou šlo o velmi vydařené gigs, sem tam nebyl zvuk úplně ideální, ale veskrze vždy jsem si odnesl pozitivní dojmy. Oproti předchozím dvěma formacím hrají na více „klasickou“ BM notu, v jejich tvorbě se dá nalézt spousta nesmírně chytlavých momentů. Jakožto závěrečná kapela dostali vydatnou porci minut, zahrát tak mohli ze všech řadovek a dostalo se i na některé krátkometrážní počiny. Opět musím vyzdvihnout skvělý zvuk i nasazení celé bandy, Kjell je frontman, jak má být, a přestože trochu bojoval se stabilitou mikrofonního stojanu, neurvale burcoval aktivní dav a hlavně skvěle ryčel. Co si budeme povídat, diskografie WHOREDOM RIFE je plna silných počinů, vrcholem setu ale obvykle bývají dvě hymny z debutu „Dommedagskvad“ – „Beyond the Skies of God“ a „Cursing the Storm to Come“. Pusťte si je a hned pochopíte, co myslím onou chytlavostí.

Když už by se zdálo, že s „Gitt til Odin“ z prvního eponymního EP WHOREDOM RIFE show a celý festival zakončí, rozezní se zvuky tak známé… Pětice si připravila překvapení v podobě coveru „Under a Funeral Moon“ od DARKTHRONE a v tu chvíli kdo ještě mohl držet stabilitu přes značné množství vypitých pivních speciálů, tak okamžitě naběhl vpřed. Nemám slov – tento závěr show WHOREDOM RIFE vytáhl ještě více nahoru a ačkoli nemohli překonat předchozí dvě dechberoucí vystoupení, určitě se jednalo o jeden z jejich nejlepších koncertů, které jsem navštívil.

V Trondheimu jsme si to trochu protáhli (včetně povinné pofestivalové party s částí české delegace), v neděli jsme se ještě vydali do zdejšího muzea spravedlnosti i do skvělé hospody Den Gode Nabo, kde byla k překvapivě k nalezení téměř dvacítka pivních speciálů. Respektive vynikajících pivních speciálů, alespoň těch zhruba šest, co jsem zkusil. V pondělí před odletem povinná návštěva Nidarosdomen, tentokrát zevnitř, a pak už bohužel zpět. Na počasí jsme tentokrát měli naprosté štěstí, krátce před odletem se totiž výrazně oteplilo, sníh začal masivně tát a už to nebyla ta krásná zima z předešlého týdne. Přesto se mi nikdy z Norska dobře nevrací… Natož, když si to pokaždé zpříjemníme precizním hudebním zážitkem.

Příští rok se Caerimonia Nidrosiæ uskuteční o týden později, tedy 16. a 17. ledna. S potvrzením účasti počkám na soupisku, ale určitě bych se ještě někdy rád vrátil. Skvělá akce po všech stránkách!


Zveřejněno: 21. 01. 2025
Přečteno:
605 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

21. 01. 2025 08:28 napsal/a Jindra
Fajn
Fajnový report, primárně hudební obsah, plus to "kolem" včetně z(a)tracených báglů.