Tradice jsou někdy docela príma věc. Obzvlášť týkají-li se záležitostí spojených s hudebními zážitky. Na jedné takové jsme se před léty rozhodli podílet i my a již poněkolikáté vyrazili v tradičním čase na tradiční místo.
Když už se tak krásně opakuju a mám plná ústa slov tradice a tradiční, sáhnu po nich ještě jednou a zmíním, že tradiční kapelou mezisváteční akce jsou domorodci DYING PASSION. Ti nikdy nezapomínají přizvat zajímavé hosty a ani letos nemířili vedle. K mé spokojenosti zalovili v obou případech v progresivních vodách.
První z dvojice přizvaných – PERSONAL SIGNET – byli pro mne až do toho večera neznámým pojmem a jak by vtipně podotknul kamarád Kafe, dobře mi tak. Jejich složitější produkce, jež na instrumentální zručnost klade nemalé nároky, mi sedla se vší parádou a hlavně sekerník Lerry (ARCHEONIC, SCENERY) uchvacoval svými prstoklady. Pěvce Michala Faksu jsem měl vidět u příležitosti jeho záskoku v THE SPLIT asi dva roky zpátky a už tehdy mne tento maník hodně bavil. Navíc mám pocit, že PERSONAL SIGNET mu sedí ještě víc. Poklona pánům zvukařům, kteří startující kapele připravili asi nejlepší zvuk večera.
Snad zbylá dvojice vystupujících odpustí, ale největší lákadlo letošního ročníku se pro mne ukrývalo ve střední části večírku a nebyl jím nikdo jiný než další progresivně ladění metalisté THE SPLIT. Ti letos vydali fantastické album „Mankind In Vitro“, proto byla na místě minimálně zvědavost, jak se povede přenést kvalitní materiál na pódiová prkna. Povedlo. Ono to v podstatě ani jinak dopadnout nemohlo. Jak kytarista Mirek Řezníček, tak basák Mik a tlučmistr Čepa jsou natolik vyhraní borci, že ani všechny složitosti a zákruty, jež na sebe sami ušili, je nemůžou zaskočit a nachytat v nedbalkách. Kde to mohlo eventuálně zaskřípat, byl mikrofon, který pro tento (a ten předchozí) večer třímal Vít Jindřichovský. Ten se trošku vymykal z image progresivního profesorstva, ale co se zpěvu týká, nelze mu až na občasné „zaskřípání“ mnoho vytknout. Navíc potom, jak vystřihnul „Zero Point Energy“, bych mu odpustil cokoliv. Očekávání naplněna, spokojenost veliká.
Závěr jak jinak patřil domácím DYING PASSION. Tady si už říkám, jestli ta tradice není dvojsečná zbraň a vícenásobné zhlédnutí té samé kapely s téměř totožným playlistem nezavání duševnímu rozpoložení fanatické fanynky THE BEATLES, ale co už, když to jednoho pořád baví… Tentokrát to bylo navíc obohaceno o křest aktuálního singlu, kterého se mile zhostila Jelínkovic dcera Eliška. Samotná skladba „Party On Earth“ zažila ten večer živou premiéru a já asi poprvé viděl Zuzku se španělkou na krku. Lidí možná dorazilo o trošku méně (jde o můj osobní odhad), než tomu bylo předchozí ročníky, ale zase platilo, že méně někdy znamená více, protože co se dělo při refrénu „Black Threads“, by mohla závidět leckterá hardcorová nebo punková kapela. Slušné peklíčko. Ono se podobně řádilo i u „Give“, ale protože ji nemám rád, žádná adorace. (úsměv) Definitivně poslední „Ashes To Ashes“ od FAITH NO MORE nás poslala směrem do pelechů a znovu jako roky předchozí, odcházel jsem studenou nocí se širokým spokojeným úsměvem ve tváři.
Velké díky všem zainteresovaným a již tradičně se zavazuji, budou-li okolnosti příznivé, za rok ve stejnou dobu na stejném místě na viděnou.
PERSONAL SIGNET:
- Slave For Nothing
- Insomnia
- Day Before
- Exceptionality Of Flatness
- Internal Diversity
- I Decide
- TV Man
THE SPLIT:
- Break Even Point
- Born To Doom
- Life Matrix
- Transhuman
- Zero Point Energy
DYING PASSION:
- In The Code
- I Like Noise
- Breakwater
- Barricade
- Pray
- Aerosouls
- Shadowplay
- Black Threads
- Party On Earth
- Severance
- Enlightenment
- Give
- Ashes To Ashes
Fotky: Veronika Králik
