Datum koncertu kapel LANDMINE SPRING a GLASSWALL jsem v hlavě nosil s tím, že pokud se na Ostrov 1415 dokopu, bude to cajk, pokud ne, taky dobrý. První jmenovanou družinu jsem neviděl x let a mám jí zafixovanou jako sázku na jistotu. Navíc, když prosakovaly zprávy, že to je na nějakou dobu ojedinělá akce s tímto line-upem, byla by škoda do nově (čti náramně) zrekonstruovaných prostor Na Ostrově 1415 nedorazit. Existenci GLASSWALL tak nějak registruju, ale jejich tvorba mi léta unikala. Třetí vystupující AISLING, které jsem v sobotu nestihnul, mám v podvědomí z doby covidu, kdy se z Ostrova 1415 vysílaly přenosy vystoupení strakonických kapel. Momentálně AISLING vystupují jako písničkářské duo ve složení Tereza Pazderníková (zpěv, akustická kytara) a flétnistka Diana Voborníková. V sobotu slečny doprovodil na cajon Terezy brácha Martin Jelínek (NIXON LADS).
Každopádně akce pojmenovaná Czexican Salsa Night byla vyprodaná několik hodin před začátkem, což mně jako „nemajiteli“ FB nebylo známo, a tak mi nezbylo nic jiného než oslovit někoho, kdo by mě prostrkal skrze neodškrtnutý nickname na guest listu. Ale to už je jiný příběh.
Domácí GLASSWALL, kteří vznikli před 18 lety ve složení Honza Sedláček (kytara, zpěv), Václav Matoušek (kytara) Tomáš Rusek (basa) a Václav Vlček (bicí) jsou sice označováni jako indierocková kapela, což bych úplně nerozporoval, ale na druhou stranu v jejich skladbách převládají momenty líbivých melodií, které bych se nebál zařadit do kategorie punkrockové pompéznosti čili líbivosti. Play list GLASSWALL čerpal převážně z alba „Rising“ (2011), na kterém určitě nejsou špatné songy. Našláplé tříminutovky se zpěvnými refrény, které reflektují období svého vzniku. Mezi ty povedené jistě patřily „New Vision“, „Ride Again“, tutovka „Together“ se správnou razantní přímočarostí a věrohodným halekavým refrénem nebo „Faith“ s kytarovým otiskem Bretta Gurewitze. Na druhou stranu skladbu jako „Going On“, na kterou si přistavil svoje Rolandy Ondra Potužník (ex-NIXON LADS) i přes svou výpravnost (a právě proto) bych s klidem oželel. V projevu GLASSWALL je porce hudebního umu a aranžérských dovedností, díky čemuž je přinejmenším zajímavý. V době, kdy na hudební scéně boduje retro v tom nejlepším smyslu slova, je vlastně vše v pořádku.
LANDMINE SPRING vznikli v roce 1995 ve Strakonicích a z očí zmizeli v roce 2009. V tomto období stačili vydat čtyři alba a dvě minialba na CD. V sobotu naladili se třema kytarama, což dávalo tušit vkusnou retrospekci 90. a začátku nultých let indie/alter rocku. Jestli mě nešálil zrak, tak na třetí kytaře byl Jiří Kouba (SUNSHINE) a na base Vlasta Marek (SELENE, JAYWALKER), který hrál v LANDMINE SPRING v letech 2006-2007. Po krátkém verbálním úvodu z úst zpěváka a kytaristy Jardy Soukupa, který na sebe vykecal, že není žádným velkým spíkrem, což zdaleka nikomu nevadilo, mohlo vše začít. Za všechny a všechno hovořila hudba. LANDMINE SPRING kopli do bedny návratem ke kořenům, a sice zřejmě největší hitovkou „Seconds“, moshovací „Shotgun“ nebo do poslední chvíle hudebně ambivalentní „Your World“ ze stejnojmenného alba „Your World“ (2000, Day After Recods). Po rychlejších válech přichází výňatek z alba „Sip of Wine“ (2003, Day After Recods) odpočinková „She is fourteen“ nebo „I Saved You“, ve které je cítit nezpochybnitelná náklonnost k americkým FUGAZI. Album „Love With Silver Spears“ (2005, Day After Recods) připomněly svižné biče „Scenario“, „Poison“ s výraznou melodickou linkou a kytarově vytesaná „Look Out“ nebo „Love With Silver Spears“. Zatím poslední album „Can We Share?“ (2008, Samuel Records) bylo připomenuto skladbou „Swollen Eyes“ s asertivní kytarou, jakou jsme slýchali od RATM. Pro nás, co jsme zlaté časy indie/alter rocku tak nějak zažili, nemusí v dnešní době tvorba skupiny působit nikterak objevně, ale přesto si LANDMINE SPRING dokázali vybojovat své místo na rockové mapě, a to zdaleka nejen v našem regionu.
Po červnové přeháňce znovu příjemný večírek, tentokráte z „vlastních“ kulturních zdrojů s adekvátní diváckou kulisou a rozumným poměrem cena/výkon (222 Kč v předprodeji), na místě 250 Kč. I pokud jsem se přesouval ze strany na stranu, zvuk jsem po celý večer vnímal jako autentický. Žádný jeskynní hall, kytary příjemně řinčely, virbl závistivě pomlaskával. Jelikož v městské části, kde leží tento objekt, nekompromisně platí policejní hodina, úderem 22. hodiny se přilehlým brownfieldem rozezní i když ne hrobové, ale ticho.
