Předpokládám, že berounskou metalovou kapelu ATOMIC budou znát především současní padesátníci. Soudím tak dle skutečnosti, že její založení se datuje do druhé poloviny osmdesátých let a svou asi nejvýraznější hudební stopu v uplynulém století po sobě zanechala hned v úvodu desetiletky následující. Tehdy vydala svůj debut a zároveň zřejmě nejznámější počin diskografie „Nuclear thrash“ (1991, s texty v češtině) a druhou řadovku „Breakpoint“ (1993, s texty v angličtině). Devadesátky potom po problémech s hledáním vydavatele neplánovaně uzavřela až v roce 1999 třetím CD „Labyrint“, na němž se v textech znovu vrátila k češtině. Po útlumu činnosti v úvodu aktuálního tisíciletí a s ním spojených personálních změnách se následně čekalo dlouhých 17 let na čtvrtý zářez „Grand Prix“.
Minulost jsem tedy, i když samozřejmě hodně letmo, přiblížil a teď už nezbývá nic jiného než se vrhnout do současnosti a věnovat se nedávno vydanému pátému regulérnímu albu ATOMICU se symbolickým názvem „V“. Na něm pánové poctivě pracovali od podzimu 2022 a jejich snaha byla úspěšně dokončena letos v srpnu, kdy proběhl mastering a následně byl materiál zhmotněný do podoby fyzického nosiče.
Jeho prostřednictvím kapela představuje posluchačům 10 aktuálních věcí, jejichž kompletní hudební část pochází z hlavy a prstů kytaristy Marka Bureše. Ten pro fanoušky přichystal především kombinaci heavy a thrash metalu s groove prvky, umocněnou ve většině repertoáru výrazově temnější atmosférou. V písních pak nalezneme jak výrazné tvrdé riffy udávající jejich ráz, tak i zajímavě a do jisté míry specificky postavená kytarová sóla, zaslouženě přitahující posluchačovu pozornost. Koktejl tvrdosti a melodiky je ve skladbách namíchaný v různém poměru. Tím pádem jsou zde jak výrazně zpěvné kusy, mezi něž řadím zejména závěrečné „Vrány“ nebo například úvodní „Hegemon“, tak i řádné thrashové rubanice, jimiž jsou „Pád impéria“, „Brána“ nebo „Zrcadla“. Ale jak už jsem naznačil, převládá rozmanitost, takže žádný song není pouze bílý nebo černý. Stejně jako na předešlém albu skupina do muziky zabudovala klávesy, které pomáhají dotvářet její atomosféru a i tentokrát je obsluhuje Pavel Marcel. Instrumentálně je vše zahrané s naprostou jistotou a řízné kytary (včetně Markovy sedmistrunky) si pěkně notují s hutnou a spolehlivou rytmikou. Zkrátka a dobře, těch cca 35–40 let praxe je na kvalitních výkonech muzikantů prostě znát.
Samostatný odstavec jsem se tentokrát rozhodl věnovat zpěvu. Skalní fandy, kteří ATOMIC sledují po celá desetiletí, asi nemusím informovat o skutečnosti, že při přípravách skladeb pro CD „Grand Prix“ nahradil dosavadního vokalistu Jindru Hulinu aktuální zpěvák Jirka Heller. Ten společně s Markem působí i v další berounské partě BLACK HILL, v níž ovšem primárně funguje jako kytarista a „pouze“ doprovodný pěvec. Příchodem do ATOMICU evidentně dostal možnost svůj hlas více rozvinout a na „Pětce“ předvádí širokou paletu různých poloh a nálad (i v rámci jednotlivých válů), díky čemuž jsou i po stránce zpěvu skladby rozmanitější. Jediné, co mě osobně zpočátku trošku vyděsilo, byla pasáž ve stylu Roba Halforda (z alba „Painkiller“) ve skladbě „Pilíře stvoření“, kterou jsem měl možnost slyšet z nových věcí jako první a nebyl jsem si v ten moment vůbec jistý, jak tuto část zpěvu brát. Jestli je to třeba nějaká lehká parodie, nebo stabilní, zcela vážně míněná součást Jirkovo projevu. To jsem následně pochopil až v momentu, kdy jsem dostal šanci vyslechnout si kompletní cédéčko, na němž je obdobná poloha využita několikrát („Soumrak padá“, „Pád impéria“…) a evidentně má v daných písních své pevné místo. Díky této zjištěné skutečnosti bylo tedy mé dilema vyřešeno.
Materiál byl zaznamenaný v první třetině letošního roku v karlštejnském studiu FatDog kytaristy Pavla Marcela, který se o něj po zvukové stránce i sám postaral, včetně finálního masteringu. Z mého pohledu se mu práce podařila velmi dobře, díky čemuž zní kapela energicky, rázně a její kompozice na mě působí velmi svěžím dojmem.
CD bylo vydané vlastním nákladem v podobě šestipanelového digipacku, jehož úvodní strana je tvořena latinskými pojmenováními skladeb vytesanými do kamene. Na zadní straně jsou již názvy uvedeny v mateřském jazyce, nechybí zde ani logo s fotkou skupiny a další základní informace spojené s albem samotným. Další části obalu (jeho autorem je Libor Kačaba) potom obsahují texty, v nichž pánové zpracovali vážná a zajímavá témata týkající se války, ekologických katastrof nebo problémů spojených s fungováním současné civilizace. Podělila se o ně čtveřice Martin (2), Štefan (3), Marek (3) a Jirka (2). Jenom škoda, že nebyl zvolený o trochu větší barevný kontrast mezi písmem a pozadím přebalu, aby byl text snadněji čitelný i pro starší občany. (úsměv)
Teď a tady, na podzim 2024, hodnotím číslo „V“ pozitivně.
Seznam skladeb:
- Hegemon
- Pád impéria
- Noc ohně
- Brána
- Čas vymírání
- Pilíře stvoření
- Soumrak padá
- Dirty Harry
- Zrcadla
- Vrány
Čas: 35:14
Sestava:
- Jirka Heller – zpěv
- Marek Bureš – kytara
- Pavel Marcel – kytara, klávesy
- Štefan Dolák – basa
- Martin Bureš – bicí
