Tony Iommi je bez debat obrovský borec, který má na vývoji metalové hudby podíl jako málo kdo v její historii. Coby hlavní lodivod dokázal vést kocábku BLACK SABBATH několika proměnnými obdobími a i přes mnohé nepřízně osudu a změny posádky ji udržel úspěšně nad vodou. Dá se celkem logicky vytušit, že nejvíce příznivců mají léta, kdy to všechno začínalo, rodila se legendární alba a u mikrofonu křepčil divočák Ozzy. Může být, sám na tuto kapitolu nahlížím s obrovským respektem a k poslechu eponymního debutu, „Paranoid“, „Master Of Reality“, „Vol. 4“, nebo „Sabbath Bloody Sabbath“ se uchyluji celkem často a s velkou chutí.
O něco menší podíl fanoušků se kloní dobám, kdy se stal hlasem BLACK SABBATH malý velký muž Ronnie James Dio a tady už se vydávám tak trochu proti proudu, protože ač si jeho přínosu cením a vůbec nerozporuji všeliká prohlášení o jednom z nejlepších pěvců metalových dějin, mému vkusu mnohem více sedí léta 1987–1997 (odečíst reunion s Diem), kdy se role frontmana ujal birminghamský gentleman Tony Martin. Proto mne informace o vydání boxu, který je zaměřený právě na tuto éru, nemohla nechat netečným, a bylo jen otázkou času, kdy se stane součástí mé skromné sbírky. Notabene, když se sám kapelník zaměřil na zvukovou stránku alb. I když se může jednat o dvousečnou zbraň…
Nevím jak to máte vy, ale sám na podobná zvuková vylepšení koukám povětšinou hodně podezřívavě, neb tam tuším vraždění ducha doby, ve které dílo vzniklo (znovu nahrávání letitých klasik přímo nenávidím). Zde se to má jinak, protože se tak děje maximálně citlivě, pod taktovkou zkušeného mistra a co si budeme povídat, minimálně „Forbidden“ byl už tenkrát průšvih i pro samotné muzikanty. Soptil hlavně nebožtík Cozy Powel, kterému lezl na nervy nejen finální zvuk bicích, ale i styl bubnování, do kterého byl tlačen. Proto byla směrem k tomuto nosiči vyvinuta největší péče v podobě remixu a třebaže jsem v devadesátkách nepatřil ke kritikům soundu, musím přiznat, že mne výsledek ohromil a samotné album to ve výsledku střílí o level výš. Do samotných struktur skladeb se zasahovalo jen minimálně a nemáte-li originály napevno v uších, je pravděpodobné, že vaší pozornosti uniknou. Někde jen vymizí echa v refrénech, někde jen zazní trochu jinak kytara, někde se lehce promění slova… Ale znovu opakuju, jde o vteřinové legrácky, žádné zásadní přestavby. Ty ostatně nejsou třeba, neb dívka oděná v ošklivý kabátec byla i tehdy velmi hezká a současný outfit jen zvýraznil její krásu.
Zbylá tři díla Iommi zremastroval a znovu s maximálně uspokojivým výsledkem. Zvuk je rázem rockovější a celé to připomíná maníka, jež po létech vykoukl z posilovny a užaslým předvádí, jak přetvořil nepřitažlivý rosol v pevnou ocel. Obzvlášť „Headless Cross“ zásah zhůry náramně prospěl, protože i když se SABATI popmetalovému nasládlému soundu s proměnnými úspěchy bránili, zde i na „Tyr“ malé závany byly a nyní jsou zcela vyvětrány.
Krom „Tyr“ je každé dílko obohaceno o bonusovou píseň, kde mne nejvíce baví odpíchnutá „What’s The Use“ z „Cross Purposes“ a dodnes zcela nechápu, proč nenašla cestu na album již před třiceti léty.
Obálka boxu je zdobená střídmě, nicméně vkusně a asi bych se zde nebál použít rčení, že méně je někdy více. K obsahu krabice patří krom zmíněných CD plakát s motivem „Headless Cross“, replika koncertního programu z turné k témuž albu a šedesátistránkovou brožuru, kde se zasvěcení vyjadřují k jednotlivým albům. Našince může těšit, že v brožuře najde krom titulek věhlasných magazínů Metal Hammer a Kerrang i fotografii obálky tuzemského Bangu!
S tím souvisí i jediné drobné negativum, které nalézám v jednoduchých papírových pouzdrech, ve kterých jsou umístěné samotné disky. Sebenepatrnější pohyb rukou a kotouček si to sviští z obalu ven. Nepočítaně mi nepříjemný zvuk kotoučku dopadajícího na tvrdou zem zkřivil páteř i hubu, než se dostavila potřebná obezřetnost a balanc.
Může se zdát, že nějakých 2300,- za čtyři céda není zrovna láce, ale je to hlavně hudební obsah, co vrací vynaloženou investici mnohonásobně!
Tak co Tony a Tony, nedáme ještě vzpomínkové turné?
Reedice – nebodováno.
Disc 1 – „Headless Cross“ (1989)
- The Gates Of Hell
- Headless Cross
- Devil & Daughter
- When Death Calls
- Kill In The Spirit World
- Call Of The Wild
- Black Moon
- Nightwing
- Cloack And Dagger (bonus)
Čas: 45:04
Disc 2 – „Tyr“ (1990)
- Anno Mundi
- The Law Maker
- Jerusalem
- The Sabbath Stones
- The Battle Of Tyr
- Odin’s Court
- Valhalla
- Feels Good To Me
- Heaven In Black
Čas: 39:14
Disc 3 – „Cross Purposes“ (1994)
- I Witness
- Cross Of Thorns
- Psychophobia
- Virtual Death
- Immaculate Deception
- Dying For Love
- Back To Eden
- The Hand That Rocks The Cradle
- Cardinal Sin
- Evil Eye
- What’s The Use (bonus)
Čas: 50:14
Disc 4 – „Forbidden“ (1995)
- The Illusion Of Power
- Get A Grip
- Can’t Get Close Enough
- Shaking Off The Chains
- I Won’t Cry For You
- Guilty As Hell
- Sick And Tired
- Rusty Angels
- Forbidden
- Kiss Of Death
- Loser Gets It All (bonus)
Čas: 48:02
Sestava:
- Tony Iommi – guitars
- Tony Martin – vocals
- Geoff Nicholls – keyboards
- Cozy Powell – drums („Headless Cross“, „Tyr“, „Forbidden“)
- Neil Murray – bass („Tyr“, „Forbidden“)
- Geezer Butler – bass („Cross Purposes“)
- Bobby Rondinelli – drums („Cross Purposes“)
- Laurence Cottle – bass („Headless Cross“)
http://www.blacksabbath.com/
Facebook
Spotify
YouTube
Komentáře
14. 10. 2024 20:06 napsal/a Mičl
Cena
Ta cena toho CD boxu - ufff, to je holý šílenství !!! Obdobně vypadající 4-CD boxík od Mudhoney s disky v pošetkách nízký gramáže a tlustým bukletem jsem koupil za 850Kč, Dinosaur Jr. 4-CD boxík v krabičce jsem viděl a (zatím) nekoupil za cca 1250Kč. Sabbati dobrý, teda skvělý, ale ta cena twle - sorry jako! :) hehe... 12. 10. 2024 20:24 napsal/a Petr
Přidávám svůj starší komentář z doby vydání boxu. Od té doby se změnilo, že CD verze boxu se vrátila do obchodů a hlavně v listopadu vyjdou jednotlivá CD samostatně, tedy i s bookletem. Možná to bude lepší volba než box. Ty obaly jsou opravdu tragické, kdejaký levný box má lepší, CD v nich brzdí jenom ten igelit. Koukal jsem, že podobně blbě to je v boxu Davida Coverdala.
K hodnocení boxu, hudba na jedničku, provedení vzhledem k ceně slabší, obaly odfláknuté, absence textů neomluvitelná. Kdyby to stálo polovinu, tak se dá přimhouřit oko. Minimálně Headless Cross si pořídím i samostatně, ostatní mám původní verze, Tyr i s podpisem Martina.
Po dlouhých letech konečně vyšla čtveřice už dávno nesehnatelných alb Headless Cross, Tyr, Cross Purposes a Forbidden z nedoceněné až ignorované éry Black Sabbath se zpěvákem Tonym Martinem. A to ve formě 4CD nebo 4LP boxu a nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít na trh i samostatně. Je (nebo byla?) to tedy aktuálně jediná možnost, jak je oficiálně získat, jinak zbývají jenom drahá původní vydání z druhé ruky, ale bez záruky, že půjde o oficiální vydání a ne pirátské padělky. Nebudu se zabývat samotnou hudbou (ta je samozřejmě skvělá), ale pár poznámek k tomuto vydání (CD verzi), které by mohly někoho zajímat. Navíc hudebních recenzí najdete všude plno, i když evidentně někteří autoři box v ruce neměli a hodnotí hlavně hudební složku nebo digitální verze.
K hudebnímu obsahu dodám jenom to, že CD verze obsahuje tři bonusové skladby, které v LP verzi nejsou (možná kvůli omezené kapacitě LP). První tři desky jsou remasterované, Forbidden je nový mix. Neporovnával jsem to napřímo, ale u Forbidden je to poznat na první poslech především na zvuku bicích, jestli jsou všechny změny k lepšímu, to by vyžadovalo podrobnější poslech obou verzí (změny se pravděpodobně netýkají pouze zvuku). Nepatřím k těm, co by nadávali na původní vydání, ten zvuk nebyl ideální, ale ne tak tragický, že by z toho dělal neposlouchatelnou věc. Komu se ty skladby nelíbily tenkrát, zřejmě názor nezmění, ale komu vadil vyloženě zvuk, má tu jinou verzi.
O absenci desky The Eternal Idol v boxu už se toho napsalo dost. Je sice běžně k dostání ve 2CD s verzí zpívanou Rayem Gillenem, ale dávalo by logiku mít ji v kompletu s ostatními alby s Tonym Martinem, i když tu první „jenom“ nazpíval a autorsky se na ní nepodílel. Možná za to můžou i licenční práva, což je obecně problém, který podobné komplety narušuje jenom kvůli tomu, že něco vyšlo u jiné firmy a všichni se tváří, jako by to neexistovalo.
Zahrnutý není ani živák Cross Purposes Live, ale to mi osobně nevadí a dá se i pochopit, že je to kolekce pouze studiových nahrávek (což mi vyhovuje).
Název nedává smysl, neboť v tom období 1989-1995 se na chvíli vrátil za mikrofon Ronnie James Dio a v roce 1992 vznikla deska Dehumanizer. Ta samozřejmě obsahem boxu není.
Samotná krabice působí docela obyčejně, vzadu zbytečně titěrné popisky (tracklisty), obyčejný matný papír a jednoduchý nevýrazně žlutý potisk. Přitom by se nabízel zlatý/stříbrný plastický nebo z jiného laku, dneska se dá jednoduše udělat efektní provedení. Je to drobný detail, který z toho mohl udělat na pohled něco víc. Jinak OK a je z docela pevného papíru. Je fajn, že uvnitř je přihrádka pro CD, takže to není jenom krabice do které by volně naházeli obsah, ale vše je tam pěkně usazené a nic nelítá.
Knížku jsem zatím nečetl jenom prolistoval, zaujala mě fotka obálky českého časopisu Bang z devadesátých let. Neomluvitelné je ale nezařazení textů písní, pár stránek navíc by už nehrálo roli, ale upřednostnil bych to víc než třeba ten plakát. Zajímavé je, že v LP verzi texty v knížce jsou. Že by knížka mohla být s pevnou vazbou, to je druhá věc, v CD verzi s tím není problém, ta velká u LP je asi měkká méně praktická. Hlavně z prezentace před vydáním to působilo, že bude spíše pevná.
Plakát Headless Cross je pro mě zbytečný bonus, ale když už tam je, mohl být oboustranný. Tipuji ale, že si to stejně většina nebude ničit pověšením a zůstane v krabicích.
Replika koncertního programu je další tiskový bonus, ale není to žádná nádhera, bez které by se nedalo žít, ale OK, je to dobová připomínka.
Kromě chybějících textů vidím zásadní nedostatek v obalech CD. Zachovávají původní vzhled, kromě Forbidden, který má stejnou grafiku, ale aby se na přední a zadní stranu vešel celý původně třístránkový obrázek, je „širokoúhlý“ s černými pruhy nahoře a dole. Na titulku tedy vylézá i část zadní kresby a nepůsobí to tak dobře jako originál. Kromě tohoto je potisk v pořádku, ale odfláknuté je samotné provedení obálek. Obyčejné kapsy z poměrně slabého papíru, takže drží poněkud vypouklý tvar a kvůli jejich tloušťce v nich jsou CD hodně volně a při manipulaci hned vypadávají. Trošku tomu brání vnitřní igelitové obálky, které je malinko zbrzdí, ale žádná sláva. Samotné papírové obálky mi nevadí, avšak kdejaký levný boxík dovede přijít s kvalitnějším provedením, dvojitým kartonem nebo vnitřními obálkami, takto bych si představil spíše neoficiální napodobeniny. Kdo znáte box Yes – The Studio Albums 1969-1987, bude mít představu, jak je to odfláknuté (oba jsou asi od stejného vydavatele - Rhino). Možná i to je důvodem, proč byla podoba boxu až do vydání držena v tajnosti a objevila se pouze počítačová animace, která o reálné podobě moc nevypovídala, přestože zhruba dva měsíce před datem vydání vypustila firma Rhino video, kde ze skutečného boxu něco málo vidět, tzn. že už fyzicky existoval.
Na jednu stranu je tedy fajn, že tato čtyři alba v nějaké podobě znovu vyšla, na druhou stranu je to trochu promarněná příležitost dát jim důstojnější podobu. Problém je také skutečnost, že nějakých pětadvacet let se muselo na nové vydání čekat, ale především CD verze byla téměř hned po vydání vyprodaná a LP možná bude následovat. Jestli budou vyrobena další várka, nebo je to konečná, to se teprve ukáže.
12. 10. 2024 12:33 napsal/a -k-
Souhlas. Martinovská éra patří muzikantsky k nejhodnotnějším dobám existence BS a tento box měl spatřit světlo světa mnohem dříve. Ale buďme rádi i za toto zpožděné vydání. Jenom nevím kde udělali soudruzi z Birminghamu chybu, protože v boxu chybí první album s Tony Martinem - "The Eternal Idol". Ale jako jediné má jiného vydavatele a proto hledejme chybu asi zde. Škoda. Trochu také zamrzí částka, kterou za tuto CD nebo LP edici chce vydavatel/distributor. Čtyři pošetky s s plakátkem a knížečkou by mohly stát m,éně...ale zase kult, žeano...:)
