DEEP PURPLE – =1

Těžko uvěřitelných šestapadesát let se tahle parta dinosaurů pohybuje rock´n´rollovým pralesem a ukazuje mladým dravcům, že i když ubývá hbitosti a zubiska už nemají takovou sílu, chytrá hlava a kolikrát hodně draze nabyté zkušenosti na cucáky ještě pořád stačí. 

Po divokých personálních veletočích v prvních třech dekádách historie souboru se s příchodem Dona Aireyho v prvních letech nového milénia zdálo, že to „PÁRPLÍCI“ v této sestavě doklepou až do zaslouženého důchodu, žel, člověk míní, svinský osud mění a vážná nemoc manželky kytaristy Stevea Morse si vyžádala jeho odchod a plnou podporu drahé polovičky.  

Nebudu lhát, jméno Simon McBride, který se stal náhradou za blonďatého sympaťáka, mi neříkalo vůbec nic. Což ale neznamená nic, protože před bezmála třiceti lety jsem se stejnou nedůvěrou hleděl na mr. Morse, abych se do jeho hry zamiloval hned s jeho prvním albem „Purpendicular“ a ctil ho až do posledního dne u DEEP PURPLE. Vzhledem k tomu, že nově příchozího nezdobí nijak závratná hudební minulost, prozradím jen osobní info, a to, že je mu pětačtyřicet let a pochází z Belfastu v Severním Irsku.

Jak se kapela popasovala s novým kytaristou a nový kytarista s DEEP PURPLE odpovídá hned první skladba z aktuálního alba „Show Me“. Po střídmě odvážnějších dílech („Now What“, „Infinite“, „Whoosh!“) přicházejí letití bardi s materiálem více v duchu zaběhnutých tradic. Jakou měrou je to zásluhou McBridea, či pokračující rozdováněností z prací na „Turning To Crime“ (kde se poklonili velikánům jako FLEETWOOD MAC, Bob Dylan, THE YARDBIRDS…) těžko odhadovat. Hovořím-li o tradicích, tak milovníky laškování kytara-klávesy jistě potěší, že zůstalo zachováno. Airey s McBridem nejprve řádně přeměří, ke komu byla příroda štědřejší, aby v následném objetí zváleli několik hektarů lučního kvítí. 

Asi jen těžko bychom v hudebním světě hledali profláklejší rytmiku, než je Paice a Glover – a obzvláště před prvně jmenovaným smekám pomyslný klobouk. Jako důkaz předkládám k posouzení ctihodné porotě posluchačstva píseň „A Bit On The Side“, kde tento nestárnoucí borec udivuje svou elastickou hrou a svižným kopákem. Vládce černobílých klapek povětšinou ctím, ale opravdových oblíbenců mám v této komunitě spíše poskrovnu. Mistr Airey do šafránové zahrádky ale jednoznačně patří a na fazóně současných DEEP PURPLE má obří zásluhu. Dokonce si troufám tvrdit, že jestliže to byl Morse, kdo vyvedl v devadesátkách kapelu z temných katakomb, pak právě usměvavý klávesista svítí na cestu v novém tisíciletí a je vcelku jedno, jestli se tak děje za zvuků stařičkých hammondů, nebo nejmodernější techniky. Tenhle chlapík s rošťáckým úsměvem a divným účesem připomíná starořecké božstvo z kultovního snímku Souboj titánů. Chvíli nechá figurku posluchače sedět v lavici starobylého kostela, chvíli ji nechá křepčit v hippie oblečku v bezstarostných šedesátkách, aby ji posléze zcela šokovanou umístil na loď USS Enterprise a nechal bičovat zvuky daleké budoucnosti.

Ten nejlepší na konec? V mém případě bezpochyby ano! Totálně kašlu na hnidopichy, jež se utápí v minulosti a neustále hudrují, že už Gillan není co dřív a o výškách v „Child In Time“ si může nechat zdát. To je sice pravda, ale co na tom záleží, když otevře ústa a nejpozději ve druhé vteřině má i ten největší ignorant jasno, s kým má tu čest. Navíc pořád dokáže vymyslet skvělé melodie a chytlavé refrény („Portable Door“, „Pictures Of You“, „Lazy Sod“…), které úspěšně odolávají nánosům prachu zapomnění.

Jestli si na něčem od dob „Purpendicular“ opravdu ujíždím, jsou to pomalejší bluesové skladby. Zde spokojeně vrním u „If I Were You“ a „I’ll Catch You“. Nejenže náramně sluší Gillanovým hlasivkám, ale skvěle se v nich prezentuje i McBride, který ukazuje, že mu je mnohem bližší hra Stevea Morse, než jak to sázel Blekmůrovic Ríša. 

Za zmínku stojí i poslední kousek „Bleeding Obvious“, jež je zahalena v lehkém progresivním oparu a postupem času vyzrála v nejoblíbenější věc na albu.

Nestává se mi to často, ale u hodnocení předchozí recenze na „Whoosh!“ jsem se musel po čase vyplísnit za nedostatečné hodnocení. Stejnou chybu tentokrát neudělám a pálím osm.

Seznam skladeb:

1. Show Me
2. A Bit On The Side
3. Sharp Shooter
4. Portable Door
5. Old-Fangled Thing
6. If I Were You
7. Pictures Of You
8. I’m Saying Nothin’
9. Lazy Sod
10. Now You’re Talkin’
11. No Money To Burn
12. I’ll Catch You
13. Bleeding Obvious

Čas: 52:06

Sestava:

• Ian Gillan – vocals
• Ian Paice – drums
• Roger Glover – bass
• Don Airey – keyboards
• Simon McBride – guitars

http://www.deeppurple.com/
Facebook
Spotify
Instagram