Americký skladatel a multiinstrumentalista Toby Driver patří mezi hudebníky, kterým je každá škatulka malá. Ve svých začátcích představil s kapelou Maudlin of the Well originální pojetí doom metalu propojeného s mnohem jemnější hudbou, poté už jako výhradní skladatel v Kayo Dot zbořil bariéru mezi soudobou kompozicí a formátem rockové kapely a ukázal, že složité struktury a poslechová náročnost se nemusí vylučovat se silnými emocemi. Pod vlastním jménem se v posledních letech věnuje tvorbě bližší klasickým písním. Nové album Raven, I Know That You Can Give Me Anything vydává 20. září a živě ho představí v Praze 26. září v Punctum. Během večera vystoupí i Ima Teva a Nick Hudson. Vstupenky jsou v prodeji v síti Boom a Goout.
Na nahrávce Madonnawhore (2017) se Driver ponořil do oparu kytarových efektů a jemných melodií. Neuspěchané, rozmáchlé skladby plavou v hluboké melancholii občas rozčísnuté hitovými motivy, které chytnou a nepustí. Oproti tomu They Are the Shield (2018) má větší ambice. Driver operuje někde mezi orchestrálním popem a opulentními osmdesátkovými synťáky, zcela příznačná pro jeho tvorbu je snová atmosféra podněcující představivost. Od chystaného následovníka, Raven, I Know That You Can Give Me Anything, který vyjde těsně před koncertem v Punctu, se dají čekat skladby podobné zejména těm z alba Madonnawhore, snad ještě poučené „komorním new agem“, který Driver pod názvem Alora Crucible skládal v mezičase. A vedle nich může dojít i na sólové provedení skladeb z alba Coffins of Io, které Kayo Dot vydali přesně před deseti lety. Očekávání od jednoho z nejzajímavějších skladatelů naší doby jsou vysoká.
Ima Teva je atmosferický hudební svět, který dokáže být jak naprosto neústupný a odhodlaný prorazit hlavou zeď, tak i na kost obnažený a bolestivě intimní. Svět, ve kterém k vám promlouvá komorní vokál a elektronika a syntezátory zde nejsou v rolích zvukových hedonistických spasitelů světa, ale spíše jako zranění duchové minulosti, kteří vám svými žalozpěvy nedají spát
V kruhu, druhé album projektu Ima Teva, nepochybně patří k těm výraznějším úkazům české scény za poslední roky. Hudebnice Petra Juráčková na něm navázala na starší nahrávky, které z přírodní mystiky, zaříkadel a zaklínadel stavěly rituální elektropop, dala mu ale osobnější, intimnější náboj – a to nejen díky českému zpěvu – a ostřejší kontury. Je to výpověď o cestě od uzavřenosti k sebevědomí, která dokáže být temná, zneklidňující i zranitelná. Dá se mluvit o ozvěnách rázného triphopu i hravé poetiky staré alternativy, na povědomých základech ovšem roste vlastní výraz. Po rychlém rozjezdu v roce 2021 následoval útlum koncertní činnosti, letos se ale Ima Teva začíná vracet na pódia a chystá nový materiál. Napjatě čekáme, kam se vydá tentokrát.
Nicku Hudsonovi je podobně jako Tobymu Driverovi, se kterým příležitostně spolupracuje, vlastní nenucené propojování žánrů a přístupů. Asi nejpříhodnější zkratkou je popsat jeho tvorbu jako komorní pop nesený silnými klavírními melodiemi a hlasem temného croonera. Do něj se ovšem vtírají folkové balady i elektronika, progresivní rock i moderní kompozice. Hudson se přes veškerou melancholii nebojí velkoleposti až pompy, ty ovšem vznikají v DIY podmínkách jako ryzí sebevyjádření a jsou svázané do silných melodií a funkčních skladeb, které ocenili v The Quietus i na BBC.
Akce probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města.
