Coornelus:
Po vynechání loňského ročníku jsem se rád vrátil na místo činu, které mám v oblibě – chatová osada Luh je pěkným prostorem kousek od Otavy, kde každoročně nadšenci ze Sušice dělají festival, na který zvou kapely, které mi většinou sedí. Letošní line-up byl pro mě na jména poněkud slabší než v letech minulých, ale zase se tu nabízel velký prostor pro překvapení; přiznám se bez mučení, pár kapel jsem v podstatě neznal a ty, co jsem znal, jsem naživo dosud neviděl.
Přijíždím do areálu v době první kapely, ke které by bylo nefér se vyjadřovat, protože jsem jí strávil pokecem a zaslechl max. dva songy. Naopak druhou partu si už dávám naplno a jsem příjemně překvapen. SCOOP valí hardcore, který si doma moc nepustím, ale naživo to na mě funguje. SCOOP mám zaškatulkované v žánrových mantinelech podobně jako HYACINTH, BOOST… mladá krev hraje 90s hardcore a hraje ho dobře. Stejně tak v Sušici. Kapela makala výborně, nahrnula to tam a po 20 minutách odešla. Moc dobré.
Rozpaky. A to je ještě slušné slovo, které volím na výkon INSPIRATIO. Během druhého songu jsem musel odejít o kus dál, protože takhle rozklíženou a nesourodou kapelu jsem naživo neviděl poměrně dlouho. Kdyby už nebyl zabraný název DISHARMONIC ORCHESTRA, měli by se INSPIRATIO okamžitě přejmenovat. Ke konci setu dávám druhý pokus, ale stále nic. Mix podivuhodného rocku s hardcorem měl možná připomínat něco, jako hrají třeba MISS MARPLE, ale k nim to mělo hrozně daleko.
RATO TRISTE vrátili pořádky do správných kolejí. Ve třech vykouzlili správnou tlakovou vlnu, jakou sludge doom buldozer káže. Mantinely žánru byly drženy v pevných okovech, ale očekávat neočekávané by bylo bláhové, přesto mě svým přístupem k věci a přístupem inspirujícím se vším dobrým od kapel, které tady vládly před deseti a více lety, RATO TRISTE zaujali.
Kluci špinaví TERMINAL FILTH od našich západních sousedů nasedli na metalpunkového koně a svůj poměrně krátký set odpálili ve slušném tempu. Zpívající kytarista v tílku DARKTHRONE se svými kumpány držícími se svými outfity na punkovém poli, vytvořili hudbu, na kterou vypadali. Crust metal asi ne nejvyšší kvality, ale v rámci festivalu se jednalo o nadstandard. Abych si běžel koupit desku, na to mě kapela nezaujala, ale ta necelá půlhodinka byla fajn, i když jsem popravdě čekal trochu víc.
TRIGGER na to, že hráli ve třech, vytvořili tlak jako kráva. Převálcovali vše živé v okolí a napumpovali do lidí energii. Jak to tak u podobných kapel bývá, kompoziční stránka začne narážet na své limity cca po deseti minutách a pozornost začne odcházet a hudební produkce se slévá. Na poměry žánru a na to, jak ostatní kapely hrály krátce, se TRIGGER na pódiu motali poměrně dlouho, ale zase je třeba uznat, že fanouškovský lid si jejich produkci užíval.
MORDLOCH byli ve finále nejlepší kapelou dne. Jsem rád, že jsem je konečně viděl naživo a musím říct, že to bylo lepší, než jsem čekal. Žánrově se jednalo o klasiku klasik, ale to nasazení a víra v to co dělají, plus dobře vystavěné skladby, to je to, co drží akcie MORDLOCH hodně vysoko. Ačkoliv jsem jejich debutovou desku kdo ví jak neprožíval, naživo bych si je dal hned znova. Nasazení, střídání vokálů a chytlavé postupy (v rámci death metalu) dělají z MORDLOCH kapelu, kterou si dávám na radar.
Jindra:
Po loňské absenci jsme s Johanem letos znovu vyrazili za písničkou do chatové osady Luh, která neopouští ani o metr katastr Sušice, na 16. ročník DIY festivalu Šumava Against 2024 s podsloganem Keep it underground. V předem stanovenou hodinu doráží také Coornelus v autě, o kterém výrobce na svých stránkách hovoří jako „o voze, jenž v ulicích okamžitě vyčnívá z davu“; konec citace.
V termínu spojeném s koncem prázdnin se brána Šumavy stává centrem několika událostí. Tou hlavní pro město je „tradiční pouť“ plná hali-gali atrakcí a rozjařených návštěvníků s neposednou opičkou na letecké gumě a ženštin s krepovými růžemi ukotvených ve svátečních blůzkách či kostýmech. K této tradici pravidelně bývá v areálu přilehlého Santosu pouťová zábava. Tentokrát s produkcí přispěchal revival letošního Zlatého slavíka v kategorii skupina. Pro nás a dle mého odhadu přes palec dalších cca 150 návštěvníků byl hlavní událostí již zmíněný minifest.
První kapelu B4RBAR4 + SUNSHINE FRIENDSHIP CLUB záměrně nestíháme celou, ale poté, co zpěvák stručně představil členy, byo jasné, že až tak pozdě jsme nepřijeli. Jestli jsem byl v obraze, tak kytarista Mike Iannucci pochází z USA a bubeník Haine je Francouz. Hudebně jde kapelu, ve které zpívá a druhou kytaru třímá Petr Habrych, napasovat do žánrových mantinelů grindcore s deathovým chraplákem. Co se týče vokálů, vypomohli zbylí dva členové.
Jihočeská kapela žijící v Praze, SCOOP, funguje rok a půl a za tu dobu si vydobyla slušné renomé na poli momentálně frčícího primitive chain punku. Kapela, ve které se sešli bývalí či současní členové NONDESCRIPT, SAIL THIS SHIP TOGETHER, MARKED AS AN ENEMY a SILENT GENERATION má venku aktuálně na kazetě pětiskladbové EP „Curb Justice“. Vitální zpěvák s výrazem nasupenýho bejka poňoukaného silnými riffy a údernou rytmikou šel do akce po hlavě a pěkně zhurta. Několik válů plných energie a zběsilosti zanechalo velice solidní dojem a pár jedinců přimělo udělat rychlejší pohyb než naklopit pivo do krku, popř. dojít odlejt koňům.
Po druhé kapele byla naplánovaná přednáška o jakési pomoci psům pod názvem Druhá šance U Františka. Psy mám opravdu rád, kromě těch malých lizpičů, kteří se vám snaží pověsit na cyklistickou tretru, přesto dáváme přednost kratičké procházce směrem ke kdysi zlatonosné řece Otavě.
Po nehudební pauze přichází na řadu INSPIRATIO, kteří mi do hlavy vnesli mírný keos. Na BZ jsem si předem pustil několik skladeb, abych věděl, co můžu očekávat. V porovnání se skladbami na BZ, kde jsem slyšel dvě navzájem se doplňující zpěvačky evokující rožnovskou scénu, jsem v reálu dostal v emocoreových křečích kvílející Marii (LAKKA). Dobře se jevil baskytarista, který si jel repetitivně ty svoje party, ale chvílemi jsem měl pocit, že hraje s úplně jinou kapelou. Nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu, ale pro mě zklamání.
Na řadu tak přichází bufet, který jako vždy v Luhu ukazuje masožroutům vzpřímený prostředníček. Výběr jídel a zákusků byl adekvátní počtu strávníků, dvě polévky, dvě hotovky plus něco k tomu a něco k zakousnutí. Volím vietnamským žargonem jednickůůů, což bylo chilli sir carne s rýží. A udělal jsem dobře… V tu dobu areál zachvátila kouřová clona z doutnající finské svíce, které (v areálu byly dvě) spolehlivě slouží po západu slunce jako zdroj tepla. Naráz jsme smrděli jako cikánský hračky, ale když je to ten open air, proč ne.
Chroptiče Attilu László ze sludge/doomového monstra RATO TRISTE mnozí znají z pardubických NEEDFULL THINGS, kteří drtí grindcore té lepší kvality v ČR. Attila během plazení v té nejhustší bahenní břečce nahodile vyloudil ze svého boardu i nějakou tu odbočku k noisovému hluku. Za bicími určoval plíživý BPM zkušený Zubár (CONTROLLED EXISTENCE, PLAGUE PATROL, LACK OF SUN). RATO TRISTE zanechali v pomalu se stmívající osadě špinavou stopu a nastínili, jak zní život plný nenávisti, bolesti, utrpení a destrukce. Za mě příjemný vstup do druhé poloviny večera.
Žánrovou výhybku, a sice do nespoutaných vod hardcore/crustu s blackově zahuhlaným vokálem, znamenali berlínští TERMINAL FILTH. A byla to změna, jak se patří. Drsné hardcoreové breakdowny a rychlé rytmické změny nominovaly TERMINAL FILTH na prozatímní nekorunované lídry sobotního večírku. Na hudbě TERMINAL FILTH je dobře vidět, že vyklepat řepu si vedle sebe můžou jak crustpunkoví věřící, tak nábojovými pásy ozbrojení metálisti. V potemnělém prostředí osady rezonoval pořádně úderný materiál.
Další zahraniční bordeláři TRIGGER pocházejí taktéž z Německa, konkrétně z Glauchau. I když v aktuální sestavě je uvedený Ondra, jehož jméno zrovna na obyvatele Saska nevypadá, ale čert to vem. Hned na první pohled bylo něco jinak, a sice postavení bicích, které si bubeník poctivě předem připravil za dřevěnou zástěnou oddělující prostor pro hraní a přilehlou zeleň. Na druhý pohled chyběla kytara, kterou náležitě zasuplovala nabustrovaná basa. Pokud tedy jejich grind/powerviolence pojmenujeme jako drum´n´bass grind violence, mimo nebudeme. TRIGGER umí také náležitě přibrzdit, načež přihlížející reagovali vytvořením slow pitu, což zpěváka přimělo k pochvalnému úsměvu.
Dorazit fyzicky zbídačený dav bylo zadání pro poslední účinkující, kolínské MORDLOCH. Žádné velké experimentování, pouze hudební murmur podle metalových schémat s deathmetalovými smyčkami. MORDLOCH si libují nejen ve staroškolských sypačkách, ale umí také uklohnit těžkopádnou šlichtu. Po posledním válu žádá fanouškovská ekipa encore. Když zpěvák Kuba nakonec svolil, baskytarista už byl kdesi v řiti, takže ende šlus.
Některé festivalové scénky se jevily jako vystřižené z Formanových filmů, jako ta, když se jedna z návštěvnic (tuším Eliška se jmenovala) chopila mikrofonu a vyzvala Kaďuse (jeden z pořadatelů), aby šel ke žrádlu, že tam na něj čeká holka, která ho miluje. Na odchodu kupuju triko long sleeve pánů kokořínské jeskyně. Nakonec celý bengál skončil před plánovanou půlnocí, což bylo fajn. Sice ještě následovala jakási afterpárty, ale tu necháváme mladým. Na rozdíl od předešlých ročníků letos přálo počasí, přes den republikový standard těchto dní, tak možná i z tohoto důvodu pořadatelé upustili od párty stanu. Těsně před půlnocí bylo ještě parádních 17 °C.
Johan:
„Všechno už bylo řečené.“ Úryvek z textu INSANIE mě napadl, když jsem sedl k psaní reportu z letošního šumavského Againstu ve chvíli, kdy už kamarádi měli hotovo. Co dodat, když to kluci napsali trefně a na nic podstatného nezapomněli… No pár dojmů přidám, protože mi přijde, že jsou kolegové moc hodní. (úsměv)
B4RBAR4 + SUNSHINE FRIENDSHIP CLUB: Vlastně nevím, jestli to opravdu bylo spojení dvou kapel/projektů, nebo hrála jen B4RBAR4, ale skoro bych si tipl (taky podle slov jediného Čecha v sestavě), že jen B4RBAR4. Trio drhlo úplně obyčejný grind s lehkými závany deathu a chropotem; v tuhle chvíli už si z hudební stránky nevybavím nic konkrétního, ostatně už na místě mi to přišlo sice energické, ale jinak zaměnitelné, neoriginální.
SCOOP: První světlá chvilka festu. Sice nešlo o nic objevného nebo nějakým způsobem revolučního, ale kapele to hrálo skvěle, zpěvák byl správný šoumen a ostatní se taky na „nepódiu“ neustále hýbali a set si užívali. A co zaslouží velkou pochvalu a respekt, je délka setu. Meleme o tom pořád dokola, že nemá smysl vystoupení protahovat, SCOOP to postavili na hlavu, protože hráli tak krátce, až jsme si říkali, že mohli ještě song přidat.
Přednáška: Chápu dobré úmysly pořadatelů, chápu, že v HC kruzích jsou různé formy aktivismu a dobročinnosti obvyklé, ale dost často mi to přijde takové nedotažené, nebo možná lépe řečeno je těch filantropů zlomek a většina hardcoristů (punkerů, crusterů…) má ráda hlavně muziku a pivo a o to dobro až takový zájem nejeví. Přednášku sympatické dámy sledovala tak dvacítka příchozích, zbytku to bylo volné...
INSPIRATIO: K tomu, co kvartet předvedl, jsem se ani nechtěl vyjadřovat, ale ať je to komplet. Hrdinsky jsem vydržel o pět minut déle než Coornelus. Hudební zařazení: bordel. Chvilku jsme přemýšleli, jestli je to sehrané, nebo improvizace. Marie si mohla přetrhnout hlasivky i šlachy na všech končetinách, ale co mohla dělat, když hudebně to bylo „neRATIO“.
Občerstvení: Jestliže jsem nedávno láteřil na adresu pořadatelů vodňanské Festy, tak Šumaváky musím pochválit. Čtyřikrát větší výběr větších jídel, k tomu nějaké dortíky nebo slanosti, ceny rozumné a kvalita podle kamarádů, kteří volili směs s rýží, i podle mě (dal jsem si výbornou gulášovku s brambory a tofu s dalamánkem) výborná.
RATO TRISTE: Druhá potemnělá chvilka festu. V dobrém. Ano, nebylo to opět nic, co by člověk neslýchal deset let, ale trio dokázalo podat svou bažinu suverénně. Byla to dlouhá ubíjející masáž, která měla hlavu a patu, sem tam změnu tempa, cizelérského bicmena, k tomu skvělý hrdelní řev, který do muziky ideálně pasoval.
TERMINAL FILTH: Další průměrná záležitost, na kterou si ne za rok, ale za dva dny nevzpomenu. Nesourodá parta s totálně statickým basákem, který vypadal, že je mu úplně jedno, že hraje undergroundový koncert, stejně by to šmrdlal někde v baru nebo na Portě. Hudebně to bylo jakž takž v pořádku, metalický crust, kapela byla sehraná, ale skladbám chyběly silné zapamatovatelné motivy a zpěvákovi výraznější hlas.
TRIGGER: Grindoví veteráni to mají zmáknuté, korzují světem i Českem dlouhé roky a v minimalistickém obsazení drtí slušný pv/grind masakr. Já je viděl poprvé v roce 2008 ve Strakonicích, takže setkání po šestnácti letech… Nedopadlo špatně, opět se dá mluvit o dobré práci, ale že bych to musel vidět častěji, to ne.
MORDLOCH: Třetí temná chvilka festu. Ta nejtemnější. V dobrém. MORDLOCH převážili vahadlo na stranu „mělo smysl na akci vyrazit“. Kapelu jsem viděl poprvé a řadím ji do takové té novější vlny death, thrash, black kapel, jejichž členové si nemůžou pamatovat doby, kdy se muzika, kterou provozují, drala na svět, ale nějakým „nedopatřením“ jim začala cirkulovat v žilách. SNĚŤ, FAÜST, BAHRATAL, MÖRGHUUL apod. V MORDLOCH to mastí na kytaru (a nejčastěji řve) Kuba, jinak bicmen SNĚTI, basu drží Jenda, jinak bassman FAÜST, to jen na okraj – hlavní je, že to kapele skvěle šlape po všech směrech, songy jsou nápadité, mají švih, chytlavé momenty, všechno sedí, jak má. Set byl vlastně moc krátký, volání po přídavku mělo logiku, to, že na něj nedošlo, moc ne, ale zase v nejlepším se má přestat.
My taky v nejlepším přestali a po MORDLOCH odjeli z akce, která si za organizaci (dodržování harmonogramu) i za pozvané kapely, které (byť mě v několika případech nebavily) v okolí nehrají, a tak bylo možné si rozšířit obzory.
