„První přívalový úder“ je albem sice novým, ale zároveň speciálním. Skladby na něm jsou nahrané v roce 2023, s jedinou výjimkou ale nové nejsou. Pocházejí z let 1998-2002, přičemž většina se jich původně objevila na demosnímcích „Blackmetalové peklo ve špíně kanalizační vody“ (1999) a „Pokles do temnot kanalizačních hlubin“ (2000). Jde tedy o první přívalové údery, které tehdy nahrával jen Lord Morbivod, doplněné o songy z „Rare Songs 1998-2000“, „Dive into the Wastewater…“ a „Rány černým kovem“.
Předpokládám, že motivací k natočení alba byla touha dát prastarým písním, které byly nahrávané v provizorních podmínkách a opatřené programovanými bicími, lepší zvukový kabátek. Což se samozřejmě podařilo, ale zároveň se podařilo zachovat ducha časů, kdy byly songy poprvé zaznamenány, tedy přelomu milénia. Zvuk nepůsobí sterilně ani vyloženě čistě, kytary mají lehce ušpiněný zvuk, poměrně výrazná je baskytara, která má taky hlubší zvuk než původně, o živých bicích to platí tuplovaně, programované zněly plechově a bodavě, neměly žádnou hloubku.
Kolekci otevírá nová skladba, která jí dala název. „První přívalový úder“ do koloritu alba naprosto přirozeně zapadá, byť proti některým jiným je přece jen o něco členitější, propracovanější. Místy nelze zapřít inspiraci MASTER´S HAMMER – to když zpovzdálí zaduní tympány nebo se „rozezpívají“ kytary v uhrančivé bezeslovné pasáži. Když se zpívá (= řve, skřehotá), je ale jako obvykle Morbivodovi rozumět a není problém pochopit, o čem je text (o výpravě do kanalizačního sběrače, kterou málem spláchla přívalová vlna, naštěstí Pán z Čistírny poslal nešťastníkům litinové poklopy, na kterých se dalo plavat na hladině a dokonce pak létat nad městem). Po ponurém úvodu se začíná sypat, do toho kvílí kytary, Morbivod řve, na chvíli se zvolňuje a staví epická stěna, po které se to zase valí jako ona voda ve stoce (jak aktuální v posledních dnech, kdy roste počet přívalových dešťů). Přichází ještě jedna vsuvka (odlehčovací komora asi) a po ní finální marš; po všech směrech výborný song, v němž se skrývají silné melodie.
A jdeme do pravěku. Struktura skladeb je jednodušší, ale s kvalitním zvukem se vesměs jedná o v pohodě poslouchatelné záležitosti. Už tenkrát dokázal Morbivod složit chytlavé věci, ve kterých jsou kombinovány ryze oldschoolové postupy, hlavně v podobě umca umca rytmů, tak typické seversky znějící kytary a devastující pasáže. V každé skladbě lze najít nějaký moment, který uvízne v paměti, ať jde o refrén o tisících křesťanů a slogan o gumácích (2), kvílivé sólo, přes které Morbivod řve (3), pochodový rytmus a vrzající kytaru jako na starých nahrávkách DARKTHRONE (4) nebo parádní baskytarové vyhrávky a „kolotoč“ chytlavých pasáží (5). Výběr skladeb a jejich řazení má smysl i logiku, první polovina alba rovná se co song, to trochu jiný black metal.
Ani v druhé části nepolevuje tempo ani příval nápadů, v „Poklesu do temnot kanalizačních hlubin“ se objevují poloakustické pasáže, ve „Vodárenské mafii“ se sází na střední tempa, na osmičce se doba vzniku trochu podepisuje, po náloži na začátku tempo střihem polevuje a je to takové neurovnané, za mě asi nejdivnější věc, protože těch řezů je několik. To předposlední píseň má strukturu přehlednou a závěrečná, nejmladší jízda „Tisíce zvradelních bestií“ je nasypaná divočina, kde Morbivod chrlí slova kadencí kulometu a stejně intenzivně působí i hra všech nástrojů od kytar po bicí. Skladby, jež album rámují, jsou jednoznačně vrcholy nahrávky, skvělá práce!
Texty STÍNŮ PLAMENŮ jsou od počátku věnovány dění v kanalizačních systémech, objevují se v nich postavy vybájené i skutečné, Morbivodovy zážitky i fantazie, vše se odehrává v reálných kulisách a působí velmi neotřele. Morbivod už v počátcích pracoval se slovy zručně a dokázal napsat texty, které ani dnes nepůsobí infantilně, byť úsměv na tváři sem tam vyloudí; ale to platí i o těch pozdějších.
Z řady obalů STÍNŮ PLAMENŮ jsem příliš nadšený nebyl, tentokrát je můj postoj neutrální – fotka kapely na titulní straně nenadělá ani příliš parády, ani žádnou škodu, navíc je to řešení, které se v dnešní době moc často nevidí. Vnitřek šestnáctistránkového bookletu je typická Morbivodova práce, grafika je vcelku prostá, jako podklady některých textů jsou použity obrazy od Verity, nechybí ani fotky muzikantů, informačně rovněž bez výhrad.
Bodovat nově nahrané staré songy, nebo nebodovat? Reedice neboduji, ale tohle není reedice, takže jo.
Seznam skladeb:
- První přívalový úder
- Visutá stoka smrti (Blackmetalové peklo...)
- Já pro stoky chci žít (Blackmetalové peklo...)
- Pohřební důl (Rare Songs...)
- Valba poklopu stokou (Dive into…)
- Pokles do temnot kanalizačních hlubin (Pokles do temnot….)
- Vodárenská mafie (Pokles do temnot...)
- Klenba prokleté kanalizační stoky (Blackmetalové peklo...)
- Cosi podivného se stalo ve stoce (Pokles do temnot...)
- Tisíce zvradelních bestií (Rány černým kovem)
Čas: 51:35
Sestava:
- Lord Sheafraidh – drums
- Lord Egon – guitars
- Lord Opat – guitars, vocals
- Lord Morbivod – vocals, guitars, bass
