Letos proběhl 26. ročník vodňanské Festy. Nenavštívil jsem ani polovinu ročníků, poprvé byl až v roce 2013, ale akce mi přirostla k srdci a když to jen trochu jde, vyrážím na přehlídku plus minus hardcore punkovou s nějakým tím krokem stranou k alternativnímu rocku nebo metalu. Zapátral jsem v archivu a dohledal, že v onom roce 2013 zahrály dvě kapely, které jsou s Festou pevně spjaté a vystupují skoro každý rok – SVINĚ! a DEZINFEKCE. Nechyběly ani letos… A taky jsem v onom reportu našel ceny piva a jídla – a tam jsou změny poměrně výrazné. Zatímco před jedenácti roky stálo 10° pivo 25 Kč a dvanáctka 35 Kč, letos to byl dvojnásobek, miska jídla tehdy 40 Kč, letos 170 Kč. Nárůsty na jednu stranu logické, ceny všeho vzrostly dramaticky obecně, ale když jsem viděl onu veganskou šlichtu, rád jsem vzpomněl na ETEF, kde byl výběr jídla velmi bohatý a všechno bylo o poznání levnější. K jídlu si neodpustím ještě jednu poznámku – na výběr byly všeho všudy tři druhy: ona směs (zelené kari), hamburger a klobása, plus nějaké jednohubky typu koláč nebo salát. Nevím, jestli je problém vůbec někoho sehnat, aby na festival dotáhl něco dalšího, nebo to prostě nikdo neřeší. Ono „neřeší“ mě napadá i na dodržování programu. Ten býval na Festě tradičně nedodržován, loni se ale zablýsklo na lepší časy a všechno klapalo, letos se konal návrat k tradicím… (Johan)
Celý festival měli v 15 hodin otevírat RABIES. Je známo, že gig vltavotýnských extrémních hácéčkářů mívá délku rovnající se životnosti na vzduchu volně ponechaného spermatu, tedy v řádu několika minut. Co čert nechtěl, tak ještě v čase, kdy už mělo řádit další těleso, Šakal a spol. nehrábli do nástrojů. Takže na úvod jet lag jako prase. Nakonec se hrstka přihlížejících v podání RABIES dočkala freak music show, kterou já ani moji sobotní spolucestující ještě neviděli s novou zpěvačkou a majitelkou hrubozrnného vokálu Karolínou (kdysi BEHIND THE CEMETERY WALL), čímž projev kapely doznal jistých změn. Co ale nedoznalo žádných změn, je Šakalův kytarový projev, který je de facto založen na klasickým efkovým baréčku a rychlosti přesouvání tohoto akordu na hmatníku jeho šipky. (Jindra)
Na avizovaný začátek dorazilo méně lidí, než se pořadatelům zdálo OK, tak start posunuli a hned na začátku nabrala akce více než půlhodinové zpoždění. RABIES jsem poprvé viděl s Karolínou, která se v kapele chopila mikrofonu a zásadně ovlivnila její vyznění. Její řev, pamětníkům dobře známý z BEHIND THE CEMETERY WALL, je při vší úctě k předchozímu pěvci Sykymu mnohem agresivnější a výraznější a do extrémní palby pěkně sedí. Na Festě to RABIES hrálo víc než slušně, jen zvuk mohl být lepší, kytara ven moc nelezla. (Johan)
RABIES jsem docela dlouho neviděl, a vlastně dosud jsem je nikdy neslyšel s Karolínou za mikrofonem. Ale takových nás bylo víc. Poslední roky mi přijdou +/- týnečtí bordeláři poslouchatelnější, buď jsem přivykl, nebo že by se zlepšili... těžko říct. Ve Vodňanech mi zněli víc jako grindcore, který se dal chvíli i poslouchat. Kapela nás ke konci poctila světovou premiérou dvou nových songů, které když uslyším v budoucnu znova, tak je sice už nepoznám, ale i tak fajn. RABIES vykopli festival slušně. (Coornelus)
Za dusného parna nastoupili do manéže, ve které bylo ještě o nějakých pět stupínků těžší vedro než všude jinde, CRIPPLEKORPS, kteří prošli nedávno střídáním stráží, při kterém se poroučely dvě třetiny kapely. Hlavním lídrem zůstal baskytarista a zpěvák se vzhledem lesního panovníka Mikus, který nebyl líný a občas se v plážových žabkách proběhl mezi pomalu se trousícími lidmi. Rychlý hardcore/punk s navztekaným křikem a old school feelingem, obzvláště při klasických basových rozjezdech, měl svoje relativní nedostatky, které trio jasně přebíjí zarputilostí. (Jindra)
CRIPPLEKORPS jsme na Festě viděli v roce 2018, tehdy řešili problémy se sestavou a na bicí u nich zaskakoval Brožík (pořadatel Festy a bicí SVINĚ!), tak si říkali CRIPPLEKORPS REVIVAL. Nyní mají sestavu kompletní, ale žádná hudební revoluce se nekoná, trio pokračuje v podobném duchu jako tehdy, v hrubozrnném hardcore/punku. Rozumná délka setu i skladeb, příkladné nasazení, zaměnitelná hudba. (Johan)
To ANTIGEN si s nikým jiným v našich končinách nepletu. Basačka/zpěvačka Steffi je nepřehlédnutelná i nepřeslechnutelná a ani mateřství (v areálu ji bylo možné potkat s kočárkem a potomkem) jí nic neubralo na živelnosti. ANTIGEN nasypali do poměrně početného publika řadu svižných crust/punkových vypalovaček se silnými hitovými pasážemi, se zpěvem sem tam vypomohl kytarista Rumix (Steffin životní partner) a klobouk dolů před bicmenem, který to odehrál v dlouhých kalhotách, vedro nevedro, i když od poloviny setu vypadal, jako kdyby měl zkolabovat. Naštěstí nezkolaboval… (Johan)
Jednou z nejočekávanějších kapel pro mě byli ANTIGEN. Jejich hrubý punkový crust můžu všemi deseti. Tahle trojice to prostě umí. Žádné složitosti, ale přesto jejich skladby mají švih, každá má nějaký nosný háček/refrén a v tom nářezu jsou zapamatovatelné a dalo by se říct až libozvučné. Kapela to mastila výborně. Štefi skvěle řvala a já byl spokojený. (Coornelus)
První středobod Festy pro mě nastal nástupem česko-německých ANTIGEN ve složení Steffi (basa a zpěv), která kapelu v roce 2002 založila v Německu, kytarista Roman a bubeník Sváťa. Česká crustová scéna má spoustu skvělých kapel, ale zřejmě kvůli ženskému pěveckému výrazu mám zaklíněné v hlavě hlavně ANTIGEN. Playlist melodických crust/punkových skladeb se silným duchem a tepající energií byl adekvátní panujícímu vedru a vybízí k teoriím, jak dlouho by měly gigy za takových to podmínek trvat. Steffi řvala, lynčovala basu, odrážela punkmilovné nájezdy pogujícího číraře a v duchu se asi těšila (?) na poslední vál. Je fajn, když už kapela vystupuje pouze s jedinou kytarou, vytáhnout basu hodně do popředí a dát na roveň ostatních nástrojů, což u ANTIGEN platí v plném rozsahu. (Jindra)
DEZINFEKCE zeštíhlila o jednoho člena – kytaristu, ale že by jim to ubralo na tlaku a naléhavosti, tak to ani náhodou. Trio stále valí ten svůj hrubě neotesaný hardcore a jde mu to parádně. Kluci zrají jako víno. Paradoxně mě nejvíc baví v těch táhlých, dalo by se říct sludge pasážích, ale ty právě echt vynikají po těch nekompromisních nářezech, takže vše je v pořádku. DEZINFEKCE mě opět pobavila, palec nahoru. (Coornelus)
To, že na Festě uvidíme budějovickou DEZINFEKCI, je jasné, jako že ráno vyjde slunce. Tohle poznávací znamení festivalu u Blanice vždycky přitáhne zaslouženou pozornost, možná i proto, že DEZINFEKCE je kapelou, která by si zasloužila mnohem větší pozornost, než jaké se jí dlouhodobě dostává. Tentokrát s hendikepem chybějící jedné kytary, který ale náležitě vymazala Pufffyho masivní kytara odkopávající všechno, co se jí postavilo do cesty. Maxeekův dřevorubecký řev nárazově atakuje frekvence nejvyššího hlasového rejstříku lidského hlasu, který akcentuje živočišnou dravost kapely. Během vystoupení se už nějakou dobu zmítal pod pódiem maník, který na fotografický objektiv reagoval stahováním kalhot, přestože dle mého brod byl ještě daleko. Maxeekovo výzva „odneste někam toho, co tady pořád vystrkuje prdel“ byla zcela na místě, leč nevyslyšena. (Jindra)
Pak přišly kapely, které se představily v obměněných sestavách. DEZINFEKCE spíše v sestavě okleštěné, protože kytarista Honza to zabalil. Ale trio působilo jako polité živou vodou, hlavně Pufffy si koncert hodně užíval a taky provětrával bujnou kštici, kterou si nechal narůst. DEZINFEKCI to sedlo, odehrála parádní set, ve kterém nechyběly nářezy ani pomalejší pasáže. (Johan)
RISPOSTA překvapila svým personálním složením, kdy jsem koukal jak tele na vrata, že tu basu mastí Tom ze SEE YOU IN HELL. Přísnotická drtička sluchovodů je mou nejoblíbenější kapelou ve svém ranku, a tím pádem ji vždy rád uvidím. Po docela dlouhé pauze, kdy jsem je viděl naposled, musím s potěšením konstatovat, že od doby, kdy byl „Schválen nový řád“, jedou naživo stále výborně. Vápno mlátí do bicích jak mašina, Mira svou typickou vyřídilkou vyhuboval celému zkaženému světu, Tom s výrazem „Kill ´em all“ držel výborně spodek a mladá krev na druhé kytaře doplňovala tento crustmetalový orchestr na výbornou. Spokojenost. (Coornelus)
Kdyby čirou náhodou někdo z přítomných nevěděl, co je to RISPOSTA, tak se jedná o kapelu kósek od Brna, lépe řečeno z Přísnotic u Brna. RISPOSTA působí jako neviditelná šedá eminence českého, potažmo moravského crust/punku načichlého trashovými postupy prostého sólových onanií, která o sobě dává vědět, pouze když pošle do světa novou nahrávku. Tou je momentálně loňský vinyl „Náruč plná nářků“ (Ultima Ratio). Stejně jako u předchozích ANTIGEN byla hodně slyšet vrnivá basa, kterou třímal v packách Herr Březina (SEE YOU IN HELL). Nakřáplým chraplákem a oduševnělými texty hrne kapelu vpřed zpěvák a kytarista Mira. Největší peklo si pod rozpáleným šapito užívali bubeníci, což bylo čitelné i z grimas Vápna, u kterého hrozilo, že se mu kérka okřídlené lebky na hrudi kvůli pH potu rozpustí do ztracena. (Jindra)
RISPOSTU jsem neviděl šest let, během nich taky měnila sestavu, aktuálně v ní hraje na baskytaru Tom ze SEE YOU IN HELL a na kytaru nějaký mladý novic. Na směřování kapely to ale nemá vliv, přisnotičtí pořád mastí přehledný zmetalizovaný crust s kytarovými výjezdy a výrazným srozumitelným Mirovým vokálem. Na Festě vše sedělo, jak mělo, a výsledkem byl další vydařený koncert. (Johan)
Hlt myslivce (brrr) a jde se na zteč. Pražští FAÜST před bannerem, co znamená Festa de la pohoda, byli jednou z příjemných změn v dramaturgii vodňanské kratochvíle. Thrashová úderka, které se tak nějak po novu navýsost dobře daří oživit staré časy, se hlásí ke svým inspiračním zdrojům, ale zároveň pevně stojí na vlastních nohou. Stále relativně mladou kapelu zdobilo na Sokolské louce obrovské nadšení, ale i muzikantská vyzrálost. Melodické pasáže střídané plejádou proměnlivých riffových náloží à la SLAYER nebo TESTAMENT, jenž FAÜST nastavili na aktuální LP „Tinnitus Inquisition", zahuštěné thrashmetalovým dresscodem a přísnou choreografií, řadí kapelu k tomu nejlepšímu, co můžete v Česku pohledat. (Jindra)
Jestliže RISPOSTA se o metal sem tam otřela, následující FAÜST jej mastili od první minuty. Na téhle kapele je patrné, jak se zlepšuje a roste. Po skonu několika mladších thrashovek to momentálně dotáhla do úniku před pelotonem a spolu s LAHAR a EXORCIZPHOBIÍ vévodí tuzemskému thrash metalu. Na Festě to jednoznačně potvrdila, její set měl pořádný drive a byl napěchovaný samými koncertnímu tutovkami. Koncert neměl slabé místo, FAÜST jsou nejen ve formě, ale i při chuti, což dokazovali každou sekundu svého nadupaného setu stoprocentním přístupem, který zahrnoval neustálý pohyb i radost z hraní. (Johan)
Následující +/- thrashový trojblok kapel odstartovali FAÜST, kteří mě teda bavili moc. To nasazení, ta energie, staré věci (moje oblíbená hitovka „Let's Go Neanderthal“), nové skladby z připravované desky… fakt to šlapalo jak blázen. Kluci to popsali přesně, už bych jen opakoval to samé. Moc se těším na novou desku! (Coornelus)
Vídeňáci EWÏG FROST byli pro mě tabula rasa, ale páč existují, jak se po ajťácku říká, různé hudební platformy, není problém se s čímkoliv seznámit natotata, neřkuli hned. Další trio (toho dne čtvrté) bylo na první pohled možné přiřadit do žánrového chlívku. Triko a kšiltovka MOTÖRHEAD zpěváka a kytaristy Niitra napovídaly, že se jedná o další z řady uctívačů Lemmyho kultu. V podstatě můj úsudek byl správný, ale tvorba EWÏG FROST nemá nastavené žánrové břehy. Bylo možné zaslechnout rockové vlivy, uctívaný rock´n´roll, blackmetalovou linku s kytarou produkující skvělé melodie nebo potkat progresivního ducha v jazzovém hacafraku s patřičnými kytarovými šlapátky. K silnější produkci si kapela vypomohla několika samply, které pouštěl bubeník Chris. Nejlepší odpovědí na otázku lídra Niitra, jestli v hledišti znají circle pit, bylo zapojení několika jedinců do bojůvky gestikulované ve znakové řeči rotováním zdviženého ukazováku. (Jindra)
EWÏG FROST jsem kdysi viděl naživo a moc jsme si nesedli. Nicméně tady to bylo fajn. Nemůžu říct, že by se jednalo o hudbu, která mě tankuje, ale naživo skupina fungovala slušně a líbily se mi žánrové odbočky, občas jsem zaslechl i black metal a to přesto, že mám kapelu zařazenou jako band vyznávající thrash, crust a MÖTORHEAD. (Coornelus)
Po silném čtyřbloku, který byl tvořen kapelami, které si vždycky poslechnu s chutí, šla na plac první zahraniční parta, Rakušané EWÏG FROST. Ty jsem viděl kdysi v pražském Crossu (2013), od té doby se sestava proměnila, jen zpívající kytarista zůstal na svém místě, akorát klobouk nahradil kšiltovkou a šátkem. Nikoliv ale inspirační zdroj, ten je jasný na první poslech i pohled na logo – MOTÖRHEAD. Ne že by šlo o totální kopírku, ale podobnost je neoddiskutovatelná, rakouské trio sázelo na energický metal´n´roll a doplňovalo jej odbočkami do různých stran. Ale zatímco od předchozích skupin jsem s chutí poslouchal celé sety, EWÏG FROST mě tak dlouho nebavili. (Johan)
Při oddychu vleže na příjemné vyhřáté louce již zdáli prosakovaly nesmělé blesky. Původně jsem si s trochou nadsázky myslel, že se jedná o záblesky osvětlovací techniky z nedalekého Protivína, kde v rámci platanských pivních slavností řádili čelní představitelé agriculture dream teamu v čele s TRAKTOR atp. Vzhledem k dorazivšímu deštíku měli následující BARBARIAN nejvíce čumilů už při zvukovce. Zhruba po druhém válu vznesl zpěvák a kytarista Catelani otázku, jestli se sem všichni přišli schovat před deštěm, nebo si užít koncert. Davové opilecké yeeaah, jakým dav všude ve světě reaguje na verbální pobídku, všichni dobře známe. Gruppo musicale vedené charismatickým Borysem Catelanim, který oplýval srandovně hranou přísností, se nesnaží znovu vynalézat kolo, pouze roubuje to, co bylo již dávno vymyšleno. Výsledkem neotřelé fúze klasického metalu, thrash metalu a black metalu podpořené drsným Borysovým vokálem byl koncert s perfektním zvukem a žánrovými přechody bez ztráty kytičky. Borys během gigu ocenil všechny předešlé kapely, na které si vzpomněl, jenom ty ANTIGEN mu musel napovědět bubeník Sledgehammer. (Jindra)
BARBARIAN se na jihu Čech objevili potřetí za poslední tři roky. Dvakrát zahráli v Písku, v roce 2022 na Thrash Nightmare, o rok později na zastávce turné Eternal Devastation, takže ve Vodňanech jsem se s vyznavači old school thrash/black/speed metalu potkal… no potřetí, samozřejmě. (úsměv) Pokaždé mě italští draci bavili a platilo to i o Festovním setu. Ten zahájilo monumentální vážnohudební intro, asi vypůjčené od krajana Verdiho, a po něm se rozjela zábavná show, během které divoké trio neznalo, co je oddych. Měl to být vrchol festu a myslím, že byl, Borys a spol. sice nehrají nic objevného, ale na živo to fungovalo spolehlivě. (Johan)
Hlavní hvězdy ze slunné Itálie, BARBARIAN, jsem dosud nikdy neslyšel, i když o kapele léta vím. Ačkoliv jim není formálně co vytknout, podobná muzika potřetí za sebou na mě byla moc. Uznávám, že to BARBARIAN sázeli přesvědčivě, ale od půlky setu toho na mě bylo hodně a když se objevily postupy, které jsem slyšel i u dvou předešlých kapel, vzal jsem rád zavděk přilehlé lavici a dal ulevit nohám. (Coornelus)
Oslím můstkem se vrátím k RISPOSTA, kteří na poslední album umístili ke skladbě „Bolševická lůza“ předmluvu charismatického herce Josefa Vinkláře „kolikrát jsem ti to říkal, žrát můžeš, ale nesmíš u toho mlaskat“ z legendárního filmu Pumpaři od Zlaté podkovy. Pokud obrátím význam bonmotu naruby, tak já osobně jsem si celý den až na mikro výjimky pomlaskával. Věřím, že by tomu tak bylo i po vystoupení domácích SVINÍ! a posledních ANURRN, které jsme s pragmatických důvodů odpískali předem. (Jindra)
Osm kapel mělo odehráno v čase, ve kterém měla začínat devátá, domácí SVINĚ!. Ty jsme s Jindrou viděli nedávno ve Strakonicích, takže už dopředu jsme měli jasno, že po BARBARIAN to zabalíme a vyrazíme k domovům. Akce, které pokračují za půlnoc, už nám připadají dlouhé… Ale jinak musím, kromě nějakých těch výhrad k jídlu a dodržování programu, pořadatele pochválit, že vystoupili ze své zóny a pozměnili dramaturgii akce. Mně se samozřejmě líbilo, že směrem k metalu, ale obecně by mi nevadily ani kroky jinam, pokud by šlo o kvalitní skupiny. Letošní Festu jsem si užil vrchovatě, ani jedna kapela mi nepřišla špatná, naopak, většina mě hodně bavila. Tak věřme, že počet příchozích zajistil pokrytí rozpočtu a pořadatelům vydrží elán a za rok si dají repete. K té třicítce to nemají daleko. (Johan)
Fotky: Jindra
