První ročník WMoR se konal ve Zlíně, v hale Novesta, kam jsem, jako obvykle na koncerty, dorazil pozdě. Cesta z Prahy vlakem byla skutečně úmorná, ovšem velice vtipná. Jistí nejmenovaní ?případi?, kteří byli ?společensky unaveni? ještě před Zlínem, nám z cesty udělali poměrně úsměvné představení.
Ovšem díky jistým lapáliím jsem první kapelu Daimonion (což mě velice mrzí) nestihl a tak se jim omlouvám, že o nich nic nenapíšu. Zato druhé Interitus jsem již slyšel skoro celé. Kapela Interitus se již nějakou dobu pohybuje po českých luzích a hájích a jistě si získala srdce nejednoho posluchače, ovšem mé tedy ne. Nevím čím to bylo, ale skutečně mě nudili, přišlo mi to velice monotónní a bez nápadu. Je ale možné, že to bylo také částečně zvukařem, který se tedy moc nevytáhl. Ovšem Interitus se na tento festival rozhodně hodili, na rozdíl od dalších dvou účinkujících kapel ? Wohnout a Vypsaná Fixa.
Tyto dvě kapely, které se zvou snad na všechny festivaly, jež nejsou vyloženě ortodoxně zaměřené, totiž podle mne na Maters Of Rock vůbec nepatří. Ať se stavím k jejich muzice jakkoli kladně, či záporně, zde do celkového konceptu vůbec nezapadli a nebyl to pouze můj názor.
Francouzi Tagada Jones předvedli vyrovnaný výkon a jak nejsem moc velký fanda kapel typu Linkin Park, Tagada Jones mě od začátku do konce bavili a přišli mi i celkem originální, na rozdíl od již jmenovaných Američanů a jim podobných kapel. Navíc se v jejich hubě dal nalézt i velký odkaz hard coru, takže i vystoupení bylo velice svižné a emocemi nabité.
Na Arakain jsem se velice těšil, protože jsem tyto veterány českého metalu viděl naposledy ještě s Kolářem za mikrofonem. Po jistých technických problémech se přivalili na pódium a naservírovali nám kvalitní porci pravého českého heavy metalu. Jejich vystoupení bylo velice živé, nový zpěvák Honza Toužimský zpívá naprosto úžasně, ovšem ne vše se mi tolik líbilo. Největší zápor, alespoň z mého pohledu bylo poskládání playlistu, 90% odehraného setu byly songy z posledních dvou alb. Nechci tím říci, že by tyto dvě alba byla špatná, obě mají něco do sebe, přesto ale kapela, která hraje tak dlouhou dobu, má tolik příznivců v naší republice, by měla více zavzpomínat na starší časy. V podstatě z těch klasických ?fláků? zazněla pouze ?Kolonie Termitů? a na závěr, což s velikým povděkem ocenilo asi celé publikum, protože aniž se píseň ohlásila, již při prvních tónech této ?hymny? všichni začali řvát několikanásobně více než předtím, samozřejmě ?Apage Satanas?. Ještě nutno podotknout, Arakain měli zřejmě nejlepší zvuk, ze všech zúčastněných kapel.
Spokojen jsem se odebral pro pivo, abych se posilnil na další kapelu, kterou jsem vůbec neznal ? Korpiklaani. Tato finská, folk metalová kapela na mě zapůsobila ještě před zvukovkou a to hned jak přišli na pódium. Opravdu veselá šestice zarostlých lesních mužů, která mi připravila největší překvapení toho večera. Jak bylo celkem jasně vidět, nebyl jsem jediný, kdo nestačil koukat co se to na pódiu děje. Korpiklaani ?vlítli? na pódium a rozpoutali doslova středověkou tancovačku (ovšem metalovou), veselé skákavé melodie létaly jedna přes druhou, kapela křepčila a během několika písní roztancovali i celou Novestu. Ke konci již byly ovace skutečně obrovské, návštěvníci festivalu dávali jasně najevo, že taková kapela se u nich rozhodně chytne. Však je také proč, ač to tak na první poslech vypadá, jejich muzika rozhodně není povrchní, či prvoplánová. Tato kapela, ve které nechybí ani houslista a harmonikář ví co chce a snad jediné co by se jim dalo vytknout je menší podobnost s Finntroll. Jinak ale úžasný zážitek. Po odchodu Korpiklaani jsem však měl úplně jiné myšlenky.
Jak dlouho sleduji metalovou scénu, tak dlouho mám rád jednu kapelu a tak dlouho (tzn. nikdy) jsem ji také neviděl ? HammerFall. Po roztažení opony jsem jen zůstal stát s otevřenou pusou, kterou mi zavřel až příšerný zvuk co se linul z ?repráků?. Pódium bylo celé zahaleno ve ?sněhové? pokrývce. Obrovská plachta za zády kapely ukazovala, jak vypadá ledová hora na obalu nejnovějšího alba, ?ledové? útvary na pódiu pro kytaristy společně s ?ledovými? odposlechy ještě dále utvářely onu ?ledovou? atmosféru (trošku pozměněné by to mohly využívat norské black metalové kapely?:). Počáteční dojem skutečně ohromující, druhý již však byl o poznání horší. Jak měly Korpiklaani a Arakain super vyvážený zvuk, u HammerFall zvukařovi asi ?šouplo v bedně?, protože hlasitost vytáhl na maximum a repro bedny tuto zátěž nezvládaly. Časem se to sice vylepšilo a v zadu byl zvuk i celkem dobrý, ovšem bylo mi líto lidí, kteří u těch ?repráků? stáli. Ovšem odhlédnu-li od těchto zvukových problémů, HammerFall mě rozhodně nezklamali. Nádherná pódiová show, přehráli všechny důležité písně ze všech alb, mezi nimiž nechyběly ani ?Hearts On Fire?, ?Heeding The Call? či ?HammerFall? a též sehranost kapely, až na pár chvil, kdy hrál bubeník na první a kytaristi na druhou dobu, byla úžasná. Publikum bylo nadšeno a Novesta se otřásala v základech, jen ta střecha ?furt? ne a ne uletět, jak se k takovému řevu stále snažil donutit publikum zpěvák HammerFall Joacim Cans. Po odchodu HammerFall pódium potemnělo a vidět byla jen poloprůhledná opona s podsvíceným znakem další kapely, hlavní hvězdy zimního Masters Of Rock, legendárních Stratovarius.
Ovzduší již bylo v té chvíli velice zakouřené a teplota se zvedla min. o 10 °C, takže publikum již tak dost unavené tento jev ještě více unavoval, i přesto mi však připadalo, že lidí snad ještě přibylo. Po chvíli mohl divák sledovat dvě velká promítací plátna, která prosvítala za oponou a vysílal se na nich film o Stratovarius. Také po celou dobu vystoupení byla plátna hojně využívána, buď vkusnými animacemi k albu, ze kterého zrovna kapela hrála, nebo přímo ukazovala kapelu, kterou několik kamer z předu snímalo. Stratovarius se dali po velkých problémech a léčení hlavního mozku kapely Tima Tolkkiho znovu do pohybu a ukázali celé Novestě, že do starého železa rozhodně nepatří. Zahájili skutečně velkolepě, dnes již skoro legendárním hitem ?Hunting High&Low?, po kterém následoval playlist, který mě přinejmenším překvapil. Z nového alba, které se mi nelíbí, hráli paradoxně pouze úvodní ?Maniac Dance?, ta však živě vyzněla poměrně dost dobře. Naopak mě překvapili zařazením hned dvou skvělých songů z alba ?Destiny?, ze kterého zahráli ?Destiny? a ?SOS?. Obecně hráli spíše starší věci a bylo vidět, že posluchači, ač již dost znaveni, toto přijímali s povděkem. Nezapomnělo se ani na (podle mne) nejlepší album ?Visions?. ?Kiss of Judas? byla zahrána bravurně. Bylo však vidět, že je již kapela dlouhým turné unavena a Stratovarius, ten dokonalý stroj, ke kterému jsem vždy vzhlížel, dělal chyby, jak začínající kapela. Nejvíc to bolelo při dokonalých sólech Tolkkiho, ve kterých předbíhal zbytek kapely. Když srovnám toto vystoupení s druhým ročníkem Masters Of Rock, kde předvedli Stratovarius naprosto dokonalé vystoupení, kterému se nedalo vytknout ani ?ň?, tady se kapela předvedla v o dost horším světle. Nesmím však zapomínat na špatný zvuk, který jim také nepřidal. Teď to zní asi velmi kriticky, ale přesto se mi Stratovarius líbili nejvíce ze všech kapel. Na závěr mě opět totálně dostali asi nejdokonalejší peckou speed metalu vůbec, songem ?Black Diamond? což je opravdu dílo těch největších mistrů a těmi Stratovarius jsou. Ve výsledku se mi jen chtělo plakat, že už Stratovarius zase končí (vystoupení). Zamáčkl jsem slzu a naplněn novými zážitky jsem se vydal směrem k noclehu.
Winter Masters Of Rock 2005 byl opravdu povedený festival, také hala Novesta je příjemná, pouze bych pro příště více vychytal zvuk. Myslím, že žádný z návštěvníků nemohl být zklamán, parádní akce!
