Nezřídka se mi u oblíbeného interpreta stává, že si musím povzdechnout nad tím, jak dotyčný trénuje mou vrozenou netrpělivost a s vydáváním řadovek si dává pořádně na čas. V případě kapely PAČESS mohu být v tomto ohledu naprosto klidný. Však považte, čtyři alba v posledních šesti letech, to je hodně slušná potence. I proto je celkem překvapivé, ze v diskografii souboru nenaleznete dvě alba, jez by nahrála totožná sestava a „Katechismus“ není výjimkou. Sice potěšilo, že Bára Basiková dostala prostor a nazpívala celou desku, nicméně nebudu zastírat fakt, že odchod Toma F. Hanzla mi radost neudělal.
Jak by spojení ostřejších hochů s legendou populární hudby mohlo fungovat, naznačila píseň „Továrny na absolutno“ z loňského nosiče „Absolutno“, ale protože jde spíš o kousek klidnější, zvědavost, jak si B. B. povede v zářezech ostřejších, se mnou přímo lomcovala.
Odpověď nabízí hned úvodní „O vodě“. Jak se mi při ochutnávce, kterou mi nabídl kapelník ještě před termínem narození, líbila, tak stejně rychle vybledla. U Čepova brejku ještě gurmánsky pomlaskávám, postupně však upadám do větších a větších rozpaků. S klidným svědomím bych odpustil opakující se hudební formuli, ale u pěvkyně se nemohu zbavit dojmu, že pořádně netuší, jak s daným materiálem naložit a výsledkem je civilní projev bez výraznějších emočních lomcováků.
Náladu vylepšují následující dva kousky, jmenovitě „Dimethylsulfid“ a „Nomád“. První díky rozvernému frázování, druhá svou rozmáchlostí a tlakem v pomalejších částech. Nejsem přílišným vyznavačem citlivých kousků, jež vyžadují posluchačovo otevřené srdce a o to víc jsem byl překvapený, jak snadno a rychle se mi teskná „Cesta k Lilii“ dostala pod kůži. Hlavní důvod spatřuji v tom, že jestli mi předchozí písně s emocemi příliš nezahýbaly, tato je jimi naplněna až po okraj a je znát, jak pěvecké hvězdě sedí. „Kaš“ je v podstatě ten samý případ jako úvodní „O vodě“. Heavy metal, cválavé tempo a Bárin neutrální vokál, který sice bez problémů strčí do kapsy lecjakou rádoby zpěvačku, ale já se nemohu zbavit dojmu, že je to málo. Struktura „Tisíc a jeden cíl“ umožňuje Báře, aby se do toho trochu opřela a mně nad kebulí rozsvěcuje žárovku, že toto by mohla být cesta pro věci příští, které by způsobily explozi nejen v undergroundu, ale mohly by řádně zahýbat i zaprděným mainstreamem.
Předposlední „Vlk mezi vrbami“ mi nejprve zkřiví hubu v otrávený výraz pro svoje opětovné heavy cválání, ale zaplať čert to není na dlouho a progresivní prvky ji dokonce roztáhnou v široký spokojený úsměv. Perličkou je pak instrumentální šílení v poslední třetině písně. „Bakus“ je jakýmsi outrem a definitivní tečkou „Katechismu“.
Obálky alb měl PAČESS vždy vychytané a ani letošní dílo reputaci nepokazí. Kříž vysypaný z pivních ingrediencí skvěle koresponduje s názvem nosiče. Vnitřek bookletu krom nezbytných záležitostí, jako jsou personálie a lyrika, obsahuje tentokráte i doplňující, respektive vysvětlující texty ke každé z písní.
Jak tedy naložit se závěrečným resumé. Ať už padly jakékoliv připomínky, rozhodně nemůžu a nechci tvrdit, že se tady přehrabuju v nějakém odpadu, to prostě nejde. Jak PAČESSOVCI po stránce hudební, tak Bára Basiková po stránce vokální mají nastavené určité standardy, které zkrátka a dobře podlézt neumí. Jde o to, že od tohoto spojení čekám pecku, která mne posadí na prdel a nenávratně vykloubí spodní pant. A to se zatím neděje. Je to dobře napsané (texty dokonce výborně), skvěle zahrané, nadprůměrně odzpívané, ale celé to ve mně budí dojem chemické barbíny – potěší jakž takž oko, ale s hormony to dvakrát nelomcuje. „Poupě“ tak i nadále kraluje, ale věřím v časy budoucí, potenciálu je mraky, jen ho poslat správným směrem.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- O vodě
- Dimethylsulfid
- Nomád
- Cesta k Lilii
- Kaš
- Tisíc a jeden cíl
- Vlk mezi vrbami
- Bakus
Čas: 38:57
Sestava:
- Bára Basiková – zpěv
- Pačess – kytary
- Jakub Fritsche – kytary
- Parambucha – baskytara
- Zdeněk „Čepa“ Čepička – bicí, klávesy
