Nejbližší koncerty
MAGICK MUSICK 2024

Kapela, která už neexistuje, se vrací zejména k poslednímu albu.

Srdečně zdravím! Určitě mi dáte za pravdu, že to s vámi fanoušek nemá úplně jednoduché. Jen co ohlásíte návrat na scénu, doplnění sestavy o bubeníka Denise a úspěšné pokračování na novém albu, je tu další oznámení o definitivním rozpadu kapely…

Wohma: Je to bohužel tak, ale fanoušci nám budou muset věřit, že našim záměrem nikdy nebylo tahat někoho za fusekli. Dokonce jsme měli několik interních debat ohledně toho, kdy co ohlásit a k čemu se veřejně zavázat, protože od začátku znovuzrození kapely jsme si byli vědomi toho, že přehnané ambice a tlak můžou kapelu snadno vyvést z rovnováhy. Nicméně SOMNUS je už definitivně u ledu, a tak nemá cenu se v tom nijak šťárat.

Anna: Kapela je holt v první řadě parta lidí a na vzájemných vztazích to celé stojí. Bohužel to někdy fakt nemá smysl lámat přes koleno, ono na té hudbě by se to dřív nebo později podepsalo taky…

Proč při hledání tlučmistra padla volba zrovna na Denise? Vůbec si netroufám zpochybňovat jeho kvality (ostatně kvalita odvedené práce dává za pravdu vašemu výběru), ale neměli jste obavy, že se v usedlejším tempu bude nudit?

Wohma: S Denisem se známe už dlouho, koneckonců Kubýk s ním léta hraje v KANDAR, a moc lidí asi neví, že jsme Denise oslovili už poprvé, když se SOMNUS začal drolit, ale nakonec si s námi tehdy ani nestihl dát zkoušku. Nicméně když jsme se po znovuzrození rozhodli pro živé zkoušení a hraní, byl jasnou první volbou.
Co se týče usedlejšího tempa, je to spíš otázka na něj, nicméně co vím, tak pro něj zadoomanější tempa byla jednak zajímavou výzvou, a jednak mu dala prostor se vyřádit jiným způsobem, než jak byl zvyklý ze svých obvyklých sypaček a prasopalů. Že se s tím rychle a kvalitně popral, je myslím jasné při prvním poslechu „A Nightmare Lit By a Dying Star“. (úsměv) 

Denis: Kubýk pozoroval mou skrytou touhu po pomalejší hudbě už v počátcích KANDARU, kdy jsme spolu dokázali hodiny jamovat v post-metalových tempech a postupech. K vlastní realizaci s pomalejší hudbou u mne došlo až o několik let později ve stoner/sludgeových SLAŤ. SOMNUS jsme měli rozjednané už dlouho a jakmile přišla ta pravá chvíle, bez špetky zaváhání jsme se druhý týden sešli ve zkušebně. Tahle forma zadoomanější a usedlejší hudby pro mě byla ohromnou výzvou a nepopírám, že jsem v počátcích mezi údery křečovitě čekal na další ránu. Stačilo několik zkoušek a pravidelného tréninku a tempo se stalo přirozeným.

Jak se album „A Nightmare Lit By A Dying Star“ rodilo na svět? Je čtveřice skladeb dílem vysypaných šuplíků, nebo čerstvého společného jamování?

Wohma: Tak trochu obojího. To, že se tu vůbec máme o čem bavit, je vlastně produktem myšlenky, že by bylo dobré alespoň dotáhnout skladby, které vznikaly po „Exulansis” právě v době našeho prvního rozpadu. Tehdy jsme měli myslím hotové cca dva songy (možná spíš jeden a půl) a prvně jsme chtěli jen dotáhnout tyto dva a poslat je ven jako samostatné singly pro fanoušky, ale když už jsme se do toho pustili, padl návrh napsat 1-2 další skladby a rovnou z toho udělat album.
Zajímavostí je, že z původních jeden a půl skladeb vlastně nezůstalo moc původního, dělali jsme nakonec dost radikální změny a nahrané verze jsou prakticky k nepoznání od těch původních porozpadových dem. Většina riffů se tak rodila alespoň částečně (nebo i úplně) ve zkušebně při jamování a následném vylepšování a pilování. Za ta léta jsme už na sebe navzájem byli zvyklí a tak nějak hudebně „napojení“, což je něco, co se jen tak nezapomíná, a tak věci rychle zapadly do starých kreativních kolejí.

Anna: Já bych chtěla zmínit výpomoc od Pierra z německých DOOMED. Ještě dlouho předtím, než se k nám přidal Denis, pro nás nahrál svoje pojetí bicích a spousta pasáží dostala svůj výraz i díky jeho nápadům, zvlášť co se týče basových linek.

Kubýk: Podotknul bych, že skladby jsou v podstatě řazeny chronologicky tak, jak jejich základy vznikaly. Kupříkladu první „The Baneful Choir“ existovala v nějaké protoverzi ještě před prvním rozpadem, ale pak ji Wohma komplet překopal, nutno podotknout, že k lepšímu. „Point of Return“ je druhá skladba, kterou jsme víceméně měli hotovou před rozpadem, a její struktura zůstala myslím víceméně zachovaná tak, jak byla. Základy k „The Beauty of Mankind“ i ke „Coronation of Mediocrity“ vznikaly taktéž ještě před rozpadem, ale tam existovaly opravdu jen základy. „The Beauty of Mankind“ začal Wohma pak rozvíjet sám s mým přispěním. „Coronation of Mediocrity“ jsem pro změnu při kompozičním procesu vedl svými nápady spíše já. Definitivní podobu ale skladby nakonec dostaly na zkušebně.

Celkem ani nepřekvapí, že jste si pro nahrání materiálu zvolili studio Davos. Jak šla práce od ruky a jaká na vaší straně panuje spokojenost s výsledným zvukem?

Wohma: Pro někoho bude možná překvapením, že to byla moje první návštěva nahrávacího studia, protože doteď jsme si všechno v SOMNUS nahrávali sami, jen míchání či mastering jsme přenechávali profíkům. Nahrávání „Exulansis“ ale bylo dost náročné a zpětně jsme si uvědomili, že jsme možná přecenili svoje síly, a tentokrát jsme tedy chtěli mít všechny náběry co nejlepší. 
Spolupráce s Otynem byla opravdu skvělá: je to zkušený profík, který dokáže poradit a vybudit člověka k nejlepšímu výkonu. Navíc je to příjemný a chytrý chlapík, se kterým se dá popovídat nejen o hudbě. I to se podle mě podepsalo na tom, že práce šla od ruky velmi dobře a ve studiu jsme náběry nakonec strávili míň času, než jsme plánovali.
Zvuk alba je vždycky dost subjektivní záležitost. Na „Exulansis“ jsme se podle mého vychýlili příliš směrem k čistému, přehlednému a relativně málo natlačenému zvuku, což ale způsobilo, že to album bylo zvukově posazené spíš pro hifisty než běžné posluchače. Nechtěli jsme stejnou chybu udělat podruhé, ale zároveň nejsem zastáncem příliš natlačeného zvuku, zvlášť u (na poměry metalu) dynamické hudby. Myslím, že „A Nightmare Lit By a Dying Star“ je přinejmenším mnohem blíže mému osobnímu ideálu v tomto ohledu, a celkově se mi zvuk desky líbí hodně. Svou roli pravděpodobně hrála i absence kláves, které jsme mimochodem do poslední chvíle v nějaké minimalističtější podobě zvažovali a měli je z části složené, ale po dlouhých debatách (i konzultaci s Otynem) jsme se rozhodli je zcela vypustit. Zpětně tento krok hodnotím taky jako správný, protože srovnání mých upocených klávesových linek s virtuozními a výraznými klávesami od Čeda na „Exulansis“ by nedopadlo dobře.

Když se ještě vrátím k tvůrčímu procesu, zajímalo by mne, jestli bylo v původním plánu nahrát čtyři víc jak desetiminutová monstra, nebo se to tak nějak nabalovalo samo až do této finální podoby?

Wohma: Už když jsme práce na skladbách restartovali, tak jsme si všímali, že písničky mají cca 11 minut, a žertovali, že by bylo zajímavé, kdyby všechny skladby na albu měly 11 minut. Nicméně šlo jen o žert, rozhodně jsme si nedali za úkol album složit právě takto a věci vyplynuly zcela organicky.
Nikdy jsme to asi vlastně nediskutovali v rámci kapely, ale osobně si myslím, že ve chvíli, kdy se přiblížíš cca 15 minutám, tak je těžké udržet pozornost posluchače a zkomponovat skladbu tak, aby nepůsobila jako náhodný slepenec. A to i v případě, že hodně měníš styly a nálady, jako tomu je na „Nightmare“. Čest všem, kteří jsou schopni podobné stopáže ukočírovat! Jsou styly, kde se to tak nějak očekává, ale ty jsou spíš v menšině. Tím pádem máš horní hranici délky skladby tak nějak přirozeně omezenou. No a v tempech, v jakých často pracujeme, se během 5 minut nedá stihnout říci vše, co máš na srdci. Z toho mi pak vychází, že rozptyl cca 8-12 minut dává velký smysl, a ostatně stopáže už z „Exulansis“ tohle potvrzují. Ale dost možná je to taky zpětná racionalizace, podle mě v tom všem hraje velkou roli prostě náhoda a inspirace...

Sice jsme už na toto téma lehce hovořili na podzim, přesto vás poprosím o lehké přiblížení textové náplně alba…

Anna: Všichni umřeme a dobře nám tak.

V oficiální zprávě zmiňujete dvě koncertní vystoupení (Brno, Plzeň), jak s odstupem hodnotíte živou formu a chemii v kapele? Měli jste z vystoupení dobré pocity?

Wohma: Osobně jsem byl především z prvního brněnského koncertu hodně nervózní, přeci jen na rozdíl od ostatních jsem živě nevystupoval několik let. Tím spíš, že jsme prezentovali kompletní album, které do té doby nikdo neslyšel. Ale odezva byla opravdu skvělá, a to jak v Plzni, tak i Brně, a dle mého skromného názoru chemie živého vystoupení v kapele fungovala velmi dobře. Navíc jsem rád, že jsem si stihl naposledy zahrát na staré dobré Melodce, která byla naší domovinou prakticky od počátku SOMNUS. Tímto bych rád pozdravil Roberta (alias Boba), poděkoval mu za léta podpory ze strany Melodky a popřál hodně štěstí s novou Melodkou. Lidi, choďte na koncerty!

Anna: Pro mě byly oba koncerty skoro rodinné, protože je organizoval Izzy, s kterým se známe hodně hodně dlouho a někde zahrát jsme si spolu chtěli snad od 16. Jinak mi na obou vystoupeních připadalo, že jako SOMNUS jsme spolu nikdy ani hrát nepřestali. Sehranost i chemie zůstala a za sebe můžu říct, že jsem se na podiu cítila prostě dobře a připadalo mi jako „safe space“. Mírná nervozita tam asi byla u všech, ale s tím se počítalo, přece jenom od nás měli fanoušci určitá očekávání (a vlastně jsme je měli asi i my sami) a nechtěli jsme to posrat. (smích) Zároveň jsem ale šla hrát s tím, že „Nightmare“ je dobré album a lidem to urve hlavy. I tak mě překvapilo, kolik na nás v Brně i Plzni přišlo lidí, a mrzí mě, že to byly naše poslední koncerty.

Drtivou většinu rozhovorů končím otázkou na budoucnost kapely, což ve vašem případě vyvolá tak maximálně hořký úsměv. Přesto, nechystá se něco alespoň na poli fyzických nosičů? Jakési shrnutí historie SA v CD boxu, vydání novinky na LP-CD-MC nebo třeba best of či live album?

Wohma: V tomhle ohledu pro tebe a čtenáře mám dobrou zprávu: v únoru 2024 vyšla „A Nightmare Lit by a Dying Star“ na staré dobré kazetě u Dead Maggoty Productions. Objednat lze přímo u DMP, a kdo má magič a chce si vychutnat „Nightmare“ z kazety, měl by si pospíšit, protože album vyjde v nákladu pouhých 50 kusů. 
Co se týče dalších fyzických vydání, v tuto chvíli nic dalšího v plánu není. Nejsem příliš zastáncem „best of“ vydání (podle mě jde většinou o způsob, jak z fanoušků vytáhnout další peníze bez jakékoli námahy) a na live nahrávku asi nemáme záznamy v dostatečné kvalitě. Nicméně co se týče vydání „Nightmare“, případnou nabídku na CD nebo vinyl bychom určitě uvítali a zvážili. Problém ale logicky bude v tom, že kapela už neexistuje a nebude živě vystupovat, a tak je návratnost podobné investice hodně nejistá. 

RECENZE

http://somnusaeternus.cz/en/
Facebook
Bandzone


Zveřejněno: 07. 04. 2024
Přečteno:
465 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář