Novou nahrávku SOMNUS AETERNUS mi poskytl kytarista Kubýk souběžně s aktuálními KANDAR a nebudu zapírat, bláhově jsem si myslel, že díky tomu, že je mi doom metal blíže jako styl, zákonitě se mi bude lépe naposlouchávat a snáze psát. To, že bylo nakonec všechno jinak, dokazují data recenzí, kdy tato vychází celý měsíc po grindové „Imaginaci“.
Jak debut „On The Shores Of Oblivion“ (2012), tak album číslo dvě „Exulansis“ (2016) mne úspěšně minuly, proto jsem hořel velkou zvědavostí, s jakou na mne borci vyrukují. Než se ale vrhnu do událostí žhavé současnosti, zmíním, že jsem pro jakýs takýs obrázek toho, co SOMNUS AETERNUS tvořili v minulosti, protočil druhý zářez a mrknul, jak ho ve své době hodnotil mr. Coornelus. Tomu se ne zcela podařilo odhalit jeho podstatu a k návratovým poslechům nenacházel důvod. Proč se o tom zmiňuji teď a tady? Protože jsem na tom byl po několika málo posleších „A Nightmare Lit By A Dying Star“ dost podobně. Je to zatraceně těžký poslech a chcete-li si jej opravdu náležitě vychutnat, vyšetřete si čas a vyštelujte soustředěnost na maximum. Nejde jen o to, že je servírovaná čtveřice písní rozprostřena na ploše pětačtyřiceti minut, což si hravě zprůměrujete, ale především o samotný hudební zážitek, který nedostanete samo sebou, ale musíte si jej svojí pozorností zasloužit.
Skladby se nesou převážně ve vražedně pomalém tempu, ale protože ani sama kapela se nevidí jako čistokrevný doom, úkrokům k death metalu nebo blackovým sypačkám se nebrání. Abych mohl vychválit přínos jednotlivých muzikantů, musím složit poklonu mistru Otynovi a jeho studiu Davos, díky nimž je mi to umožněno. Nejen, že nahrávka skvěle funguje jako celek, ale máte-li tu potřebu, lze sledovat a užívat každého samostatně. Je tak lahůdkou pobublávání baskytary madam Anny, vyhrávky, sóla nebo riffařina obou sekerníků, ale i výborné bicí KANDAROVSKÉHO bicmena Denise, který nenudí ani v extrémně vleklých pasážích a různým procinkáváním a swingujícíma nožkama plní nabízený prostor. Kapitola sama pro sebe je pak Insomnic a jeho vokály. Záměrně používám množného čísla, protože tomu chlapíkovi prostě nestačí to nějak odgrowlit, ale využívá hned celou paletu barev svého hlasu. Krom zmíněného growlu řve, naříká, zpívá čistým vokálem, využívá zkrátka všechny možnosti, aby sdělení o neutěšeném stavu lidstva (ve všech rovinách), či varováních, jenž zůstávají oslyšena, zněla dostatečně důvěryhodně, respektive důrazně, a co se mne týká, daří se to na výbornou, místy mne cupuje na kusy.
S pomocí oslího můstku se vrátím k odstavci, kde zmiňuji album předešlé a jeho recenzi. Novinka je sice znovu oříškem s velmi tvrdým obalem, ale protože muzikanti, kteří ji stvořili, jsou o nějaký ten pátek starší a s nezanedbatelným množstvím nabytých zkušeností, podařilo se jim do na první pohled nerozmotatelného chuchvalce zaplést jakousi stříbrnou nit, za kterou v okamžiku osvícení zatáhnete a zámotek se jako zázrakem rozplete. Pravda je, že ji lze vidět prosvítat na některých místech už při úvodním seznamování. Na mne tak například zafungovalo kytarové sólo v počínající druhé půli otvíráku „The Baneful Choir“, krásně mučivé sirény téhož nástroje a Insomnicův řev ve dvojce „Point Of No Return“, nebo šestistrunné nástroje potřetí a do jejich vyhrávky pěvcovo frázování v sedmé minutě poslední „Coronation Of Mediocrity“.
S blížícím se koncem recenze se musím zastavit u dvojice velkých mrzení. Mrzí mne, že album vychází pouze digitálně, a to nejen kvůli hudebnímu obsahu, ale i krásné obálce. Mrzení číslo dva (s mnohem bolestivějším dosahem) je kapelní prohlášení, že je „A Nightmare Lit By A Dying Star“ albem posledním a soubor se z důvodů osobních neshod rozpadá.
Ať už se toto rozhodnutí stane definitivním, nebo časem horké hlavy vychladnou a pojede se dál, faktem zůstane, že je aktuální počin výborným albem a troufám si tvrdit, že zachycuje snažení kapely na jejím vrcholu.
Seznam skladeb:
- The Baneful Choir
- Point Of No Return
- The Beauty Of Mankind
- Coronation Of Mediocrity
Čas: 46:00
Sestava:
- Wohma – guitars
- Insomnic – vocals
- Kubýk – guitars
- Anna – bass
- Denis – drums
