SEE YOU IN HELL se loni přihlásili o slovo s deskou, na kterou se čekalo čtyři roky, ale počkat se na ni vyplatilo. A jelikož album „Do smrti a ještě dál“ mi udělalo velkou radost, nebylo nic jednoduššího než se spojit s kapelou a prohodit pár slov na téma aktuální dění. Jak je u kapely dobrým zvykem, za klávesnici usedlo všech pět členů sestavy – Kebitch (kytara), TomHell (basa), Beňo (bicí), Jožka (vokál) a Josef (kytara) –, a tak vznikl tento barevný rozhovor.
Čau kluci, tohle povídání vzniká díky tomu, že vám vyšla nová deska. Jak je pro vás po těch letech složité pohybovat se v zajetých vzorcích HC/punku a tvořit nový materiál?
Kebitch: Nazdar, Petře! Ano, nahrávka je konečně venku – v tuto chvíli jak LP, resp. limit LP (Insane Society), tak kazeta i limit kazeta (Šváb), v plánu jsou ještě i CD („Život ve strachu“ plus „Do smrti a ještě dál“ společně), který jsou ale ještě v řešení. Nahrána byla začátkem předloňského října u Mistra Otyna tzn. Davos/Vyškov – šílený, HAHA! Avšak každopádně díky patří všem, kdo s ní jakkoliv pomohli.
Já (i Josef K.) jsme nahráli, prozatím, poslední dvě alba, a nový materiál se tvořil docela lehce. Většinou jsem dohrnul základní riffy (nebo naopak), a ty už jsme na zkušebně nejdříve s druhou kytarou, následně basou a bicími doladili. Pak nahrát final, vyhrávky/sóla a text. Jednoduchý, ne? HEHE.
TomHell: Ahoj Petře, díky za prostor. Pohybovat se v zajetých vzorcích HC/punku pro nás není složité vůbec, neboť si myslím, že se žádnými takovými vzorci neřídíme, snažíme se dělat věci tak, jak to cítíme a jak nás to baví bez ohledu na nějaké šablony. Tvoření nového materiálu přichází zcela spontánně, bez nějakého tlaku. Prostě jak říká Kebitch, většinou přijde někdo s nějakým riffem a ten dál rozvíjíme. Velkou část základu má na svědomí právě on. Funguje to, tak není co řešit.
Beňo: Možná to může někomu připadat jako zajetý vzorec, ale po těch 20 letech hraní v SYIH mohu říci, že se při tvorbě nového materiálu neustále posouváme, a za mne stále k lepšímu. Dříve to probíhalo v režimu, že někdo přišel s víceméně hotovým válem a ten se jen minimálně upravoval. Dnes je cesta k finální verzi válů poměrně dlouhá a členitá a autoři původních verzí jsou mnohdy zaskočeni, že finále je dosti odlišné od jejich záměru. Každý vál prochází velkou diskusí a někdy nervy tečou a bolí to. Ale tak to má být.
Jožka: Nikdy mě asi ani nenapadlo vnímat nějaké vzorce. Cokoliv, co dělám, ať už jsou to věci okolo SYIH nebo další moje aktivity, dělám, protože to mám rád přesně takhle, tak to dělat chci a tak to cítím. Nepřemýšlím, co jo, co ne, co by mělo být, nebo nemělo. Dělám věci, jak je mám rád já. V SYIH se pak samozřejmě musím přizpůsobit, či lépe řečeno, musíme najít společný kompromis. V každém případě chci dělat věci tak, aby když se ohlédnu, jsem si za nimi stál.
Josef: Hell Petře, myslím si, že to pro nás není vůbec složité, protože se v žádných zajetých vzorcích nepohybujeme. Děláme muziku, co jde z nás a určitě neřešíme, jestli tento song je moc crustrovej a tenhle moc metalovej, děláme to, jak to cítíme.
Od alba „Útok“ je vždy na vaší desce 8 věcí, je to záměr, nebo shoda náhod? Což si nemyslím.
Kebitch: „Útok“ jde ještě mimo mě, avšak na posledních dvou je 8 věcí, což je pravda. 8 válů, 20 min, cca 2:30 na jeden, podle mě tak akorát na nahrávku tohohle stylu. A to stejný i naživo! Nehrajeme funeral doom, HAHA!
TomHell: Nemyslím si, že by to byl přímo záměr, ani náhoda. Je to spíše dáno tím, že si myslíme, že při obvyklé délce našich jednotlivých songů a celkové „rozumné stopáži“, kterou si myslíme, že má LP takové kapely, jakou jsme my mít, aby bylo tak akorát, to prostě tak nějak na těch osm věcí akorát vychází. Mě tak napadá, že jsme ti tímto sebrali nějakou ideu, jak moc o tom přemýšlíme a klademe na tyto věci důraz... Sorry, HAHA.
Beňo: Jéje, tys to prokouk, 8 válů je náš záměr a cíl. Vzhledem k tomu, co hrajeme, nám připadá ideální délka poslechu 25 minut, kdy tě to ještě baví a nenudí. A čím jsme starší, tím nám déle tvorba každého válu trvá. Takže jakmile je 8 hotovo, jdeme nahrávat.
Co texty? Už druhou desku jste nahráli bez Filipa, který na ně byl pedant, čímž nechci říct, že byste je měli na druhé koleji. Je to teď tzv. kolektivní práce, kdy spolu témata a jednotlivá slova ladíte?
Kebitch: Texty začal psát Jožka, a mně se tenhle typ, rozuměj nihil k zamyšlení, líbí.
TomHell: Ano, Filip byl výbornej textař, o tom žádná. Nicméně Jožkovy texty se mi líbí přeci jen ještě o chlup více. Všechno je to kompletně jeho práce, jeho myšlenky, se kterými se myslím všichni bez problému ztotožňujeme. Sem tam nějakou tu lyriku kompletně dolaďujeme a aranžujeme, tak aby to dokonale sedělo i s hudební stránkou. Sílu těchto jeho textů jsem si naplno uvědomil, až když jsem poslouchal záběry ze studia. Z některých mi šel a dodnes jde až mráz po zádech ...
„Vždy budeš mít v povaze, vzít vlastní zoufalství, dát mu tvář cizince a vypustit krvavé psy“
Beňo: Na posledních dvou deskách došlo k zásadní změně při tvorbě válů. Dříve většinu textů psal Filip a některé já. Filip psal texty jako básně a byl velmi citlivý na jakékoliv úpravy. Takže se udělal hudebně vál a pak přinesl Filip text s tím, že to tam Jožka musí nějak dostat. Nééé vždy se to dařilo. Na posledních dvou deskách si skládá Jožka texty sám přímo do hudby. Při konečných aranžích ještě pracujeme s jednotlivými slovy a vše upravujeme tak, aby to znělo co nejlépe. Já říkám, že básně nejsou písně a ne všechno jde dobře zazpívat. Ano, dnes je to více kolektivní práce.
Jožka: Texty na posledních dvou deskách si píši sám do hotové hudby. Používám pouze a jedině rodný jazyk, byť není tak zpěvný a dobrý na frázování. Určitě jím lépe vyjádřím obsah. Témata kolektivně neřešíme, do toho mi kluci nekecají, pouze společně upravujeme aranže a drobné změny textu, aby to lépe sedělo do písně. Jak píše Beňo, píseň není báseň. Jsem obrovský fanda hororů, extrémně černého humoru až na dřeň. Pokud máš rád Monty Pythony, Tarantina, filmy jako Spiklenci slasti, Šílení, Evil dead, Braindead, Vesmírní kanibalové, tak víš, o čem mluvím. Možná to není pro každého, ale to ani není účel.
Grafika. Tady si držíte vysoce nastavenou laťku a jako vždy se mi obal líbí. Jak vznikají obaly?
Kebitch: Řekl bych, že na tuhle otázku ti nejlépe odpoví Tom. Hele, obal i na novou nahrávku kreslil Murilo Pommer. Avšak na rovinu, domluva s ním je na facku. Třešnička na dortíku pro tentokrát dokonce byla, že samotnou kresbu velice těžce zpracovával i následný grafik…
TomHell: Ano, obal opět nakreslil Murilo, ale myslím, že to bylo tak trochu z důvodu, že jsme na něj tlačili. On už obaly pro kapely nedělá, nemá na to čas. Naplno se věnuje své práci tatéra. Proto to celkově nebylo úplně jednoduché, ale myslím si, že artwork se ve finále povedl a celková grafika LP je plně k naší spokojenosti.
Beňo: Vznik obalu je náročná záležitost. Komunikace s umělci není jednoduchá, a pokud je malíř ještě z Brazílie, kde mají úplně jiné vnímání času a domluvené deadliny se stále posouvají… je to hororový zážitek. Komunikaci měl na starosti Tom a mnohdy byl z přístupu kluka brazilskýho na pokraji zhroucení. Nicméně výsledek stojí za to. Malíři necháváme volnou ruku, s tím že mu pošleme název desky, popřípadě válů.
Jožka: Obal vzniká, jak píší kluci. Malíř na naši žádost vytvoří kresbu a dále to pak celé graficky dávám do kupy s Barvákem. Jirka má cit pro věci, které se nám líbí a hodí se k nám, a největší podíl na celkové grafické podobě desky má právě on. S výsledkem jsem maximálně spokojený.
To, že vydáváte a vydávali jste na LP v dobách, kdy vinyly byly kromě HC světa v zapomnění, je známá věc. Vy jste ale vydávali v těch dobách i kazety. Respektive vaše alba na nich vycházela. Teď se k LP běžně dělají kazety a bylo by divné, kdyby se to nedělo i vám. Jak formát kazety vnímáte a jak jste se na kazety dívali třeba před 15 roky?
Kebitch: Kazeta byla první nosič, který jsem si začal kupovat (nejdříve od Bohdana / Impregnate Noise Laboratories, pak se přidal i Barvák / Insane Society atd.), snad každý měsíc mi chodila zásilka! Kazety jsem si samozřejmě i přehrával – přemýšlím, která byla první, tuším, DISRUPT – „Millions Die for Moneymaking“ (kompilace) od kámoše z Napajedel (zdravím tě, Jiříku!) a tohle mi rozjebalo hlavu na sračky! Tzn. kazety jsem měl hodně rád, a popravdě jsou mi blízké i teď, takže si je též občas koupím, když je má kapela či distro v nabídce.
TomHell: Kazety byly první médium, které jsem si kupoval, když jsem začal poslouchat punk a metal. Byla to nejdostupnější forma. A myslím, že při současných cenách za LP to brzy společně s CD formátem zase tak bude.
Beňo: Kazety jsou total DIY punkové médium. Lze říci, že celosvětově zažívají renesanci. Stejně jako kluci jsem začínal punkovat na kazetách. V roce 1988 stála kazeta 100 Kč, což bylo moje kapesné na celý měsíc, a navíc nebylo jednoduché ji koupit. Měl jsem jich pár a neustále jsem musel přemýšlet, co si mohu od někoho nahrát. Přesněji, co obětuji k přehrání, abych si mohl nahrát něco nového. Potom přišly CD, následovala renesance vinylů a mne by nikdy nenapadlo, že se kazety vrátí. Myslel jsem, že je to mrtvá záležitost. Na druhou stranu jsou kazety v Asii stále základním punkovým médiem. A vzhledem k finančně toxickým cenám vinylů u nás to bude pro některé punx cesta jak si nahrávku pořídit.
Jožka: Hele já myslím, že to je strašný blábol, nezlob se. Lidi v HC/punku se rádi poplácávají po zádech, jak je ta naše scéna jedinečná a nejlepší, a všichni bereme opakované lži jako pravdu. Já jsem, vždy jsem byl a vždy budu metalista. V metalu, rocku, jazzu, vážné hudbě atd. ty desky vždy vycházely. Jenom z punku by se ty Loděnice opravdu
neudržely. Teď je jen boom toho, že se vrátil vinyl do hudby pro všechny, vychází reedice, reedice reedicí a stala se z toho móda, ale mě to nijak neuráží. Mě vždy zajímala hlavně hudba a médium, na kterém ji vlastním, jsem nikdy neřešil. Stále kupuji jak kazety, tak desky, tak i CD. Pro mě je muzika umění a hudba jde ruku v ruce s grafikou daného média. Je to umělecký produkt, stejná věc jako kniha, obraz, socha. Muzika na internetu, stejně jako e-knihy, komiksy na internetu atd., mi nic neříkají. Nemá to duši. Takže ano, je venku LP, je venku kazeta a bude i CD.
Josef: Kazetu vnímám jako nostalgický formát, který jsem řešil v raném věku. Dívám se na ní stejně jak před 15 lety. Hezký na to vzpomenout, půjčování a přehrávání, abys to měl taky doma. Do teď mám sbírku kazet, ale nemám jí na čem přehrávat, tak snad se k tomu ještě někdy dostanu.
Četnost hraní, jak jste spokojeni s tímto vytížením? V posledních letech to nijak nepřeháníte. Je to otázka nabídky/poptávky, nebo jste dali záměrně nohu z pedálu?
Kebitch: Už když mě pohrobci lákali do SYIH (to jsem ale ještě hrál s TOMORROW’S HELL), tak mi bylo řečeno, že pojedeme max. 1 koncert za měsíc. Což jsem si tenkrát řekl, že je v rámci vytíženosti zvládnutelný. Avšak musím říct, že mi to tak nějak vyhovuje i teď. Na druhou stranu je to i otázka nabídky/poptávky, ruku v ruce sladěním 5 členů kapely.
TomHell: Tak stárneme, že jo… Těžko se dá v tomto věku bez různých „nakopáváků, urychlováků, ...“ HAHAHAHA odehrát nějakých +/- 30 koncertů za rok, jako jsme to mívali ze začátku. Počet koncertů nám rok od roku klesá, až se ustaluje někde kolem toho jednoho koncertu měsíčně v průměru za rok. Což si myslím, že je tak ideální a úměrné našemu věku, opotřebení atd.
Beňo: Máš pravdu, že v porovnání s dobou před 10 lety máme výrazně méně koncertů. Když jsme se po smrti Filipa rozhodovali jak dál, tak jsme se dohodli, že budeme hrát 1x za měsíc. Covid do toho hodil vidle, nicméně tento rok to vypadá, že by jich mohlo být i dvanáct. Nabídky chodí, ale hudbou se neživíme, a navíc dva z nás nejsou z Brna, a bydlí poměrně daleko (60 a 110 km od Brna). O každé nabídce férově hlasujeme a pokud někdo má již něco domluvené, tak to ostatní respektují. Ideální je nás zvát hodně dopředu, kdy nikdo z nás nemá ještě nic domluvené.
Hrajete show s deathmetovými kapelami, dříve věc nemyslitelná, ale při vzpomínce na vaše metalové úbory na poslední Festě dává vše smysl. (úsměv) Jak vnímáte publikum na metalovějších akcích vs. punkové? Jak vlastně metal fans berou SEE YOU IN HELL? Dneska už nůžky mezi těmito žánry nejsou až tak rozevřené… můj pocit.
Kebitch: Přesně, jak říkáš, Filip se musí obracet v hrobě, HAHA! Hele, vždy je to o lidech, avšak osobně vnímám např. deathmetalové fans víc, jak to říct – „oddaných“ stylu, tzn. na koncertě na čas (i na 1. kapelu), pak nechají výplatu v kapelním merchu atp. Takhle to poslední dobou vnímám, nicméně je to subjektivní názor, a jak jsem zmínil na začátku, je to o lidech. Taky mi ale přijde, že spíše HC/punk „subkultura“ je víc rozštěpená, tzn. dle jednotlivých žánrů a to i jaký typ koncertů navštěvují. Ono je to i tím, kolik se toho v tuto dobu děje, např. v Brně i 4 koncerty v týdnu. A to že jdou všichni 1x za měsíc na koncert, tohle je už dávno v nenávratnu… Jednoduše si vybíráš, avšak přiznám se, dělám to i já!
A jak nás berou metal fans? Na tuhle otázku se zeptej metal fans, HAHA. Ne ok, většinou jsou ohlasy celkem pozitivní.
TomHell: Jo hrajeme s metalovými kapelami možná častěji než dříve a řeknu ti, že to má taky nějakej svůj vývoj. Za mě jde hlavně o to, že punková scéna bych řekl, že „mládne“, resp. vzniká docela dost mladých kapel (což je samozřejmě jen dobře!), které si jedou svoji linii, mají svoje fans a my jsme pro ně možná jako nějací dinosauři, prostě mi přijde, že se ty naše dva světy nějak docela míjí, jak popisuje výše Kebitch.
Kdežto naopak pokud jde o metal, tak se roky potkáváme stále se stejnýma lidma a kapelama, se kterýma postupně zjišťujeme, že si lidsky i názorově sedíme v současnosti možná mnohem víc než s velkou částí punx.
Beňo: Férově musím přiznat, že před 10 lety bych si to nedokázal představit. Death metal jsem neposlouchal a v původní sestavě to byl hlavně Jožka, který se v této scéně pohyboval. V nové sestavě to poslouchá v podstatě většina a musím říci, že i já pod vlivem ostatních něco poslechnu. A rozdíl vnímám, že v metalové scéně se na koncertě pohybuje spousta srdcařů, kteří tu muziku milují a na koncerty chodí hlavně kvůli muzice. To je mi blízké, mám rád lidi, kteří jsou do něčeho zapálení.
Jožka: Neřekl bych rozhodně, že nemyslitelná věc. Hráli jsme na druhém OEF, hráli jsme v Řecku na turné s deathmetalovými kapelami, taky v Itálii s metalovými kapelami, v Brazílii atd. Trochu se to nafukuje a není třeba si nad vším lámat ortodoxní hlavičky. Jak jsem psal, jsem metalista a navíc mám strašné nedostatky ve znalosti punku. Filip z toho vždy šílel. Neznám punk legendy, nezajímají mě a navíc se mi ta muzika ani trochu nelíbí. Když mi kluci pustili v autě KRITICKOU SITUACI, nebo DAVOVKU či EXPLOITED, chtěl jsem vystoupit za jízdy. Živě ok, když to má koule, ale doma si 3 akordy a spousty zábavy nepouštím. Takže když bych měl říct, co je pro mě punk, tak jedině DISCHARGE. Pro mě punk znamená spíše crust, ten jsem poslouchal už na škole jako metloš – ENT, DISRUPT, DOOM atd. Tehdy se vyvíjela extrémní muzika jako taková a prolínalo se to. Poslouchalo se všechno, co bylo námrd. K metalu jsem se dostal cca 1984, k death metalu asi 1988/89 a koukni na plakáty z té doby. ENT, CARCASS, BOLT THROWER, BENEDICTION, NAPALM DEATH, či DOOM na jedné akci. Vezmi si třeba crossover kapely jako DRI, MOD, SOD, CRYPTIC SLAUGHTER atd., mix metalu, punku a lidi z obou scén. Dívej se na trika lidí té doby, najdeš punk trika na metalistech a metal hadry na punx, nebo co třeba crust kapely ze Švédska 90. let. Polovina z nich byli borci z deathmetalových kapel. Mám rád dobrou extrémní muziku a je jedno, zda to je metal, grind či crust. Koncerty hrajeme hlavně s lidmi, které máme rádi, pro lidi, co nám dělali akce a bylo to super. Jestli tam je metal nebo punk, je mi srdečně jedno.
Josef: Myslím si, že nás metloši berou v pohodě. V naší muzice najdeš metalové prvky (myšleno poslední dvě desky), proto to není úplně mimo mísu, a mám pocit, že naše vystoupení má na metalových akcích úspěch.
Je pro vás ještě reálné uklohnit nějaké turné mimo Evropu? Měli byste na to chuť, čas atd.?
Kebitch: Letos jsme se o tom společně bavili. Chuť i čas by se ještě i našel, zvlášť tam, kam by ráda větší část kapely… Nicméně prozatím se oslovenej „promotér“ neozval. Těžko říct, zdali je to i pro něj ještě vůbec možné kompletní tour zařídit.
TomHell: Hele, ve hře bylo (možná pořád i je) další japonské turné. Něco jiného, než Japonsko nás asi už úplně neláká. V tomto konkrétním případě bychom se asi vybičovali. Musí to dávat prostě smysl po všech stránkách, není to zrovna levná záležitost. No a při poslední zdejší návštěvě SPEED!! NOISE!! HELL!! mě ale příliš nepotěšila slova Yoshia, který říkal, že si myslí, že v současnosti to i v Japonsku už začalo docela skomírat.
Beňo: Pokud bychom někam jeli na turné, tak jedině mimo Evropu. Tour po Evropě jsme jeli 6x a i když na to máme neuvěřitelné vzpomínky, tak nic nového nám to nepřinese. To není nic proti evropské scéně, kterou milujeme a podporujeme, ale všichni máme rodiny a pokud jsi 14 dní na turné, tak to rodině chybí. Byli jsme 2x v Americe, 2x v Brazílii, 2x v Japonsku a 1x v jihovýchodní Asii. Poměrně často se o tom bavíme a zvažujeme všechna pro a proti. Uvidíme, pokud by přišla nabídka, které nelze odolat, tak vyrazíme.
Jakou máte chuť udržovat kapelu v chodu? Přišly na vás i slabší chvíle? Příští rok oslavíte 25 let, to už je pořádná porce zábavy.
Kebitch: Na tuhle otázku ti spíše odpoví zakládající členové… Já (i Josef K.) končíme teprve 8. rok, HEHE! Petře, díky za zájem, měj se fajn a brzo na viděnou!
TomHell: Jo, příští rok 25 let, nějak to uteklo člověče… Máme k výročí něco v hlavě, ale kdo ví, jak to dopadne, v dnešní době, kdy je koncertů tři pr…, je těžký něco většího plánovat, uvidíme.
Hele, pořád v nás hoří plamen, někdy menší, někdy větší. Roky prostě nezastavíš. Pořád si ale myslím, že jsme v první řadě výborní kámoši, kteří jsou spolu rádi, rádi spolu hrají a rádi si spolu občas vypijou. My jedeme do smrti a ještě dál ...
Beňo: Po těch letech mohu říci, že kapela je něco jako rodina. Také tě někdy sere, ale tak nějak to k tobě patří a je to tvou součástí. Běžně se v životě stává, že tě někteří členové rodiny štvou, ale přesto je máš rád a neopustíš je. Jasný, příští rok to chceme pořádně oslavit.
Jožka: Vůbec. Nikdy jsem ani na chvilku nepomyslel na konec v kapele. Zažili jsme toho společně už hodně a jsme především a hlavně kámoši. Díky koncertům s kapelou potkáváme kamarády a známé ze všech koutů světa, a které bychom jinak jen tak nepotkali. Dělám, co mám rád, 25 let uteklo jako voda a končit v žádném případě nechci.
- RECENZE:
