Po kladně přijaté desce „Život ve strachu“ přicházejí s další kapitolou své existence brněnští SEE YOU IN HELL. „Život ve strachu“ nezmiňuju náhodou. Jestli byla pro kapelu v její historii nějaká nahrávka extrémně důležitá, byla to právě tato. V pozměněné sestavě, která vznikla na základě tragické události, se v kapele objevili dva noví a mladší kytaristé, kteří měli společně se zbylými třemi členy těžkou pozici. Každopádně album vydané před čtyřmi lety dalo odpověď a nenechalo nikoho na pochybách, že směr, kterým se brněnští punks vydali, je ten správný a že tahle parta má stále co nabídnout.
A jelikož kluci nemají důvod svůj výraz a hudební mantinely jakkoliv měnit, servírují v roce 2023 nahrávku, kterou by od nich posluchač znalý jejich dosavadní tvorby očekával. Jak už je tradicí, album opět obsahuje osm přesně mířených střel. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o vystřelené rakety cílené směrem start cíl, bez nějakých komplikací přímá cesta do pekla, i když v tomto případě spíš do nebe, Bůh kapelu totiž dost sere. Jakkoliv je album přímočaré a vlastně od kapely nic jiného vyloženě nečekáme, a v podstatě onu jasnou linku vyžadujeme, je evidentní, že deska je tvořena zkušenými mazáky, kteří vědí, co má správná žánrová deska obsahovat.
První věc je dodržena. SEE YOU IN HELL nehodlají ani náznakem nudit. To v jejich případě znamená poskládat materiál kolem dvaceti minut, s tím, že by songy měly mít stopáž kolem tří minut. Každá ze skladeb by měla nabídnout i něco jiného než punkovou nakládačku. Sem tam je vhodné sešlápnout pedál („Krev teče vždy dolů“, „Do smrti a ještě dál“). A když už to přece jen po celý daný track tepe a Herr Synek se nehodlá v bicí kanonádě zastavit, nic se neděje, kapela nahodí parádní hitový refrén („Noc znovuzrozená“). Do kategorie „umíme i něco jiného“ lze zahrnout povedená kytarová sóla (např. „Epitaf“).
Album nestrádá ani zvukově. Všechny nástroje jsou dobře slyšet, což je potěšitelné i v případě pěkně bublající basy. Kytary se občas překlopí až do metalového soundu, viz. titulní věc. Klasicky nekulhá vizuální složka, kdy stejně jako na minulé desce byla titulní malba svěřená umělci, který slyší na jméno Murilo Pommer. V případě předchozího počinu se mi ústřední motiv líbil o něco víc, ale to už je jen takové hledání drobných much, které vlastně ani mouchami nejsou. Protože obal je to stále parádní. Texty lze těžko nazvat optimistickými. Temnota, zmar a hlavně smrt jsou všudypřítomné… začněte si shánět rakve. A stejně jako vždy jsou slova napsána s fortelem.
Deska je obdařená názvem, který je z fyzikálního hlediska pravdivý a těžko rozporovatelný (OK, určitě by se nějaký popírač našel a předvedl nám, co vše lze ještě zpochybnit), funguje i chemicky. Vytváří emoce. Umí dodat energii, rozvibrovat tělo, ale i (opět to fyzično) udělit nemilosrdný, ale spravedlivý políček.
Přestože to poslední, co je z desky slyšet, je umíráček, tohle album má všechny předpoklady k tomu stát se životaschopnou nahrávkou, na kterou prach, popel ani hlína usedat nebudou.
Seznam skladeb:
- Krev teče vždy dolů
- Noc znovuzrozená
- Epitaf
- Do smrti a ještě dál
- Pýcha a pošetilost
- Rouhání obludného boha
- Další mesiáš
- Před smrtí
Čas: cca 24 minut
Sestava:
- Herr Synek - bicí
- Herr Březina - basa
- Herr Koseček - kytara
- Herr Kostelný - kytara
- Herr Uher - zpěv
