Kubina:
Sobotní program nabízel rovnou dvě skupiny navíc. Musel jsem více taktizovat se silami a baterií na kameře. IRON KINGDOM jsou až z daleké Kanady. Předvedli určitě úspěšnou show. Jelikož nejsem ortodoxní hejvymetalista, tak se hůře smiřuji s „takovými“ vokály. Lépe mně to leze do uší ze studia, jak zpětně zjišťuji. Musím více naposlouchat, protože se mi líbí zvuk posledního alba. IRON KINGDOM nešetří sólováním a zdvojenými sóly. Plusové body jsou, že v sestavě působí sličná kytaristka. Fanoušci IRON MAIDEN museli chrochtat.
TYTAN pro mě byli velká neznámá, i když taky hráli v osmdesátých a svezli se na vlně NWOBHM. Jediné, co před setem zjišťuji, že tam hraje Kevin Riddles (ex-ANGEL WITCH). Vlastně ani nevím, jestli bych to zařadil úplně do heavy metalu. Hráli celkem umírněně. Klávesy dodávaly muzice více rockovější atmosféru. Jestli předchozí skupina měla blíže k IRON MAIDEN, tak TYTAN mají blíže k hardrockovým polohám JUDAS PRIEST.
GLACIER vznikají v Portlandu v roce 1979 a vydávají svou první desku až v roce 2020! Avšak z osmdesátkového období tam působí už pouze frontman. Američané předvedli tradičnější a údernější hevík. Odpustili si zbytečná pozlátka. Nějak mně došla slova, heh…
Na své si určitě přišli fanoušci alba „Angel Witch“ z roku 1980, protože (nastiňuji výše) na festivalu byl Kevin Riddles, jenž to slavné album s ANGEL WITCH nahrál. Takže prostor od pořadatelů dostala skupina KEV RIDDLES´ BAPHOMET, což je vlastně TYTAN bez kláves. Atmosféra připomínala fotbalový zápas, když přišla řada na písničky „Angel Of Death“ a „Angel Witch“. Určitě jeden z festivalových vrcholů.
Pro SCREAMER mám slabost. Švédové se vrátili na místo činu po dvou letech (minule si nasadili laťku vysoko), tentokrát i s nejnovějším počinem „Kingmaker“ (2023). Písně z nové desky se úspěšně zařadily do setlistu. Pánové napsali další šlágry. Atributy: Všechno strašně přesné, dokonalé zpěvy a zvuk, hitové refrény. Takhle vypadá prvoligová záležitost. Je super, že pořád nosí ty svoje vestičky, hehe.
Další, kdo určitě umí komponovat, je Trevor William Church z HAUNT. Rozhovory napověděly, že má vlastní studio, proto chrlí nahrávky jak na běžícím páse. Fandím v heavy metalu zbytečně neuječeným pěvcům. V tomhle ohledu Trevor se svou civilnější barvou hlasu působí sympaticky. Ono celkově songy Američanů působí strašně přirozeně. Hlavně to má vlastní obličej. Hráli nový singl „Serenade“ a přišlo mi to jako upravená verze nějakého staršího Trevorova válu (Nevzpomenu si kterého. Před pěti lety prvně registruju jejich nahrávku „If Icarus Could Fly“ a od té doby udělali dalších sedm/!/ full záznamů). Jinak možná jsem byl už trochu tupý, možná jsem jen stál daleko od pódia, ale zvukově to se mnou tolik nehýbalo.
SATAN zanechali nesmazatelnou heavymetalovou stopu v osmdesátých letech a podobně úspěšně si vedou posledních třináct let. Členové kapely jsou neskuteční držáci. Debutovou desku vyplivli už v roce 1983 a všichni členové z té doby stále působí v sestavě. Právě fošna „Court In the Act“ dostala největší prostor. Co kapelu dělá opravdu výjimečnou, je melodické kytarové duo Tippins-Ramsey – neztratili by se před čtyřiceti lety ani ve slunné Kalifornii –, a frontman Brian Ross. Jeho zpěvy jsou pro heavy metal trochu atypické a dělají další rozdíl. Mám takový pocit, že tak hluboko, jak zpíval v Písku, na studiovkách snad ani nezpívá. Disponuje velmi silným hlasem a ječáky používá spíš jen jako doplněk.
Heavy Metal Thunder opět nabídl exklusivní zážitky. Takže se za rok zase vrátím. Něco nového jsem se dozvěděl a rozšířil si obzory. Těch skutečných artefaktů z osmdesátek tu nakonec bylo požehnaně. Nejlépe heavy metal dělají ve Švédsku. Díky.
Johan:
Druhý den hromského festivalu začínal už v 16 hodin, což při počtu sedmi kapel samozřejmě mělo logiku. Pro mě těch sedm bylo jednoznačně moc, takže jsem taky použil logiku a řekl si, že pokud chci vidět SATAN, tak musím vynechat začátek. Stejně jako v pátek jsem tedy do Písku dorazil v 18 hodin, kdy začínal třetí set, jež obstarala americká parta GLACIER. A přišla mi usazená v podobných vodách jako otvírači pátečního programu AXE CRAZY – klasický heavy metal, kterému se nedalo nic vytýkat. Skladby měly švih, zpěvák kvalitní hlas, kapela byla sehraná, snad jen délka setu mi přišla příliš dlouhá, padesát minut – kdo to má v tom opakujícím se rámci vydržet? (úsměv)
To se týkalo všech dalších vystoupení, která trvala mezi padesáti a osmdesáti (!) minutami. KEV RIDDLES´ BAPHOMET hráli padesát, ale i tak to zase bylo moc. (úsměv) Na druhou stranu to bylo celkem zvláštní zpestření, protože kapela kolem basáka Kevina Riddlese (kterému je 67 let) hrála spíše hrad rock až bigbít. Ale hrála ho s nadšením, které dokázala přenést i mezi fanoušky, kteří si koncert užívali stejně jako Kevin. Ten zahrál už v kapele TYTAN a prý se nedokázal ubránit dojetí, ale jak říkal jeden nejmenovaný kamarád „je starej a brečí furt“, i v revivalu ANGEL WITCH, což KEV RIDDLES´ BAPHOMET jsou, protože hrají právě songy z dob, kdy Kevin v ANGEL WITCH působil. Což jsem netušil, stejně tak nemám ANGEL WITCH naposlouchané, takže jsem nepoznal, o jaké songy jde, zatímco přihlížející si je prozpěvovali. Jako celek příjemné retro s velmi dobrými výkony všech zúčastněných, zejména zpěváka.
Že je Švédsko zemí, ze které pochází silné heavy kapely, dokázali v pátek MINDLESS SINNER – a SCREAMER za nimi příliš nezaostávali. A přišlo mi, že hráli podobně laděnou muziku, která stála na silných základech tvořených dvěma kytarami, což bylo znát na soundu, který byl výrazně bohatší než u předešlé kapely vystupující s kytarou jednou. Trochu úsměvné mi přišly světle modré vestičky všech stojících pánů, ale to byl detail, jinak bylo vystoupení švédských heavymetalistů postavené na zemitých písních silné.
HAUNT sice patří mezi služebně mladší party, ale jejich neutuchající píle je staví do role jedné z nejskloňovanějších současných heavymetalových kapel. Za cca sedm let existence stihli vydat deset řadových desek a k tomu řadu nahrávek neřadových, obdivuhodná kadence. Nevím, jestli kvantita převládá nad kvalitou, protože opět nemám o produkci kapely povědomí, jen vím, že předák Trevor William Church je neobyčejně sympatický srdcař, který si dění kolem kapely užívá a všechno poctivě prožívá. Bylo tomu tak i na pódiu, kde byl k nezastavení. HAUNT jsou populární, o tom žádná, rychlejší songy mají švih a fungují nejen na ty, kteří je znají, ale i na ty, kteří je slyší poprvé (= mě), pomalejší věci mi přišly obyčejnější, ale celkově další dobrý koncert, další dlouhý koncert…
Ale pořád nic proti tomu, co předvedli SATAN. Ti nakonec vydrželi na pódiu hodinu a dvacet minut k tomu, což je úctyhodný výkon s ohledem na věk členů kapely, která vznikla v roce 1979 a v sestavě jsou pořád lidé, kteří v ní působí s přestávkami cca čtyřicet let a ještě k tomu hrají v řadě dalších kapel. Elánu mají pořád dost, skladeb v repertoáru taky a co je hlavní, jejich metal, který nezapře původ (NWOBHM), se od předchozích kapel poměrně výrazně lišil. Jiné harmonie, jiné postupy, jinak nazvučené kytary, zpočátku mi to všechno přišlo zajímavé a bavilo mě to. Ale klasicky se po nějakých šesti skladbách začalo vše slévat a ani démonický zpěvák Brian Ross mě nedokázal udržet v pozoru v hledišti, tak jsem se usadil ve stánku pořadatelů a zbytek sledoval pohodlně vsedě. Ten zbytek byl ale dlouhýýý… až moc… Ono je samozřejmě logické, že když kapely dorazily do Písku z takových dálek, tak je nesmysl, aby hrály půl hodiny, navíc když je fanoušci podporují, ale při setu SATAN těch podporujících ubývalo, protože už se dostavila únava ze dvou dnů a taky z požitého alkoholu. (úsměv) Ale přední řady řvaly „sejtn“, a tak se SATAN vrátili a přidali dva songy.
Letošní Heavy Metal Thunder skončil deset minut po sobotní půlnoci. Když dvoudenní dění shrnu, tak první, co mi přichází na mysl, je atmosféra. Neuvěřitelně pozitivní, všichni fanoušci si vystoupení svých oblíbenců neskutečně užívali, sál byl prakticky pořád velmi slušně zaplněný a jiskření mezi umělci a přihlížejícími probíhalo takřka neustále. Došlo i na skoky z pódia a skandování, takže v tomhle směru paráda. A nebyla to jediná paráda, za druhou bych označil perfektní organizaci a dodržování programu, za třetí zvuk. Ani jednou se mi nestalo, že bych nad zvukem láteřil, naopak mi vesměs přišel kvalitní. Kvalitní byla samozřejmě i vizáž řady fanynek a fanoušků, jako obvykle zejména zahraniční hosté vypadali jako z filmu pro metalové pamětníky, takže klasika, o které už jsme několikrát v souvislosti s Pískem / Heavy Metal Thunder psali: legíny pruhované, tygrované, koženkové i latexové, tílka, trvalé, kníry, džísky, vestičky…
I když nejsem tím, kdo by heavy metal uctíval a hltal celé sety, akci jsem si užil a několik kapel mě zaujalo natolik, že je na závěr uvedu: MINDLESS SINNER – (podle mě) nejlepší kapela celého festivalu; SCREAMER – podobná kvalita; STALLION & HAUNT – prýštící energie. A speciální uznání: dříve narození pánové, kteří si to pořád užívají.
Fotky: Skalík
