Únor započal opravdu ve velkém stylu. Po Abbathovi a spol. v pražské Akropoli a následnému středečnímu výplachu od IMPIETY v Modré Vopici bylo hned o den později nutno vyrazit za hranice na zastávku turné, které Českou republiku minulo. Ve statisícové Jeně se ve čtvrtek představili italští death/doomaři APHOTIC, ale hlavně ABYSSAL, blackened death metalové zlo původem z Velké Británie. Jde o jednu z kapel, u níž jsou živá vystoupení spíše výjimečná nežli pravidelná, a tak jsme se vydali na více než tříhodinovou cestu do klubu Rosenkeller.
Cesta do Německa byla vpravdě náročná, neboť čím více jsme se Jeně blížili, tím větší chcanec se shora sypal, takže při zaparkování poblíž klubu zhruba hodinu a půl před akcí se mi docela ulevilo. Nějaký ten nápoj proběhl ve zdejším americky laděném baru a krátce před osmou jsme se vydali do klubu. Nejdřív chvíli trvalo, než se vůbec podařilo jej najít, následně borci u vstupu vypadali, že ani netuší, co v klubu v ten večer hraje. Razítka jsme dostali, sestoupili jsme po příkrých schodech do podzemí, kde už pomalu kapely vykládaly merch, a prošli až do místa dění. V menším klubu jsem snad nikdy nebyl. Cihlová kobka o velikosti příjemně prostorného obýváku nabízela dvě možnosti – buď to bude zvukově totálně v prdeli, nebo to bude naprostá vyhlazovačka.
Rosenkeller je skutečně netradičně pojatý klub, když přímo před pódium, které je celkem obstojně široké, se vejdou tak dvě řady lidí. Následuje jen úzký pruh uprostřed, neboť jednu stranu zabírá zbytečně dlouhý bar, druhou stranu pak zeď. Aby místa nebylo moc, ještě tu čouhá žebřík ověšený vánočními světýlky. Zvláštní místečko, ale své kouzlo má. Kolegové ve zbrani ochutnali místní odporný německý patok - zůstalo u jednoho, tak vynikající to bylo... a byl čas na produkci.
Původně se mělo začít ve 20:00, při počtu dvou kapel to vycházelo do krásných desíti, což by před nekrátkou cestou zpět potěšilo. Nicméně vzhledem k tomu, že při našem příchodu zhruba v 19:57 jsme tvořili asi polovinu osazenstva, půlhodinku se čekalo, zda někdo další dorazí. Nakonec se v klubu sešlo zhruba 25 lidí, z nichž podle mě tak půlka neměla šajna, na co vlastně přišla.
O půl deváté se rozeznívá intro a k tomu vazba, která svojí intenzitou trochu vystraší vzhledem k obavám z celkového zvuku, nicméně s prvními údery je jasno, že průser se nekoná. APHOTIC jsou čerstvou akvizicí pouze s loňským debutem „Abyssgazer“ na kontě, nicméně už po nich sáhli Sentient Ruin Laboratories, takže potenciál tam zjevně je. A to italská čtveřice potvrdila i naživo, jejich death/doom byl velice variabilní, nepostrádal atmosféru, různé změny, zajímavé postupy či několik poloh vokálu. Kytarista a zpěvák Nicoló si vypomohl hned dvěma mikrofony, jedním zejména pro hluboké polohy a druhým výrazně nadelayovaným na bölzerovské (ne)čisté vokály. Navíc mu zdatně sekundoval basák Leonardo.
Zvukově to nebylo ideální – natriggerované kopáky byly příliš nahlas, naopak virbl byl v sypačkách téměř neslyšitelný, kytary by zasloužily vytáhnout, nicméně jako celek to pořád bylo víceméně v pořádku, obavy z totální hlukové koule se nenaplnily. Bubeník Julian se vyznačoval solidní kreativitou, hodně hru oživily dva kotle, po jednom na každé straně, které masivně využíval. Po 40 minutách to APHOTIC zabalili s tím, že Nicoló poprvé za celý set promluvil, když dvěma slovy poděkoval a opustil stage. Tak to má být. Velmi vydařené vystoupení, velice variabilní a zajímavá hudba, vše v naprostém pořádku a jsem zvědav na vývoj této italské čtveřice.
Zvukovka ABYSSAL následně trvala kratší dobu, než by člověk čekal. Vokalista Gregg na pódium viditelně nešel s nejlepší náladou, hodně mu ji určitě také zpříjemnil vocas, kterej ABYSSAL shodil kytaru a ani se neotočil, natož aby vyloudil z držky něco jako omluvu. Nicméně když jdete na pódium s takovou zničující formací, je trocha té nasranosti žádoucí.
Jakmile ABYSSAL spustili, bylo po obavách. Jestli u předchůdců byl sound obstojný, tady byl veskrze k posrání. Najednou virbl prolejzal absolutně zabijácky, najednou byly kytary výborně slyšitelné, prostě vše v naprostém pořádku. Navíc kapela i přes poměrně polní podmínky a nevalnou návštěvu ani náhodou nic neochudila a vměstnala do nás pořádnou dávku útisku skrze osm kompozic. Zabrousila do tří posledních řadových desek, z dosud poslední „A Beacon in the Husk“ dostaly prostor například „II - Discernment: The Cloister Beneath the Grime“ či „III - Descent: We Who Beheld the Fall of Axioms“, ze starších pak třeba „The Cornucopian“, drtička „Under the Wretched Sun of Hattin“ nebo „The Last King“.
Jediné, co dojem ze show ABYSSAL lehce pomrvil, byl vizuál. Pětice přišla oděna v kapucích, Gregg i se zakrytým obličejem, v tomto ohledu vše v pořádku. Nicméně za nimi namísto backdropu svítil klubový neonový nápis Rose a navíc se po celý koncert nezastavilo za mě dost zbytečné strobo. Kdyby byli ABYSSAL podmázlí modrou barvou, klidně statickou, po celý gig, bylo by to nejlepší.
Byla to však jen menší kaňka na jinak téměř dokonalém hudebním prožitku. Nejen, že ABYSSAL mají skutečně skvěle vystavěné, gradující, chvílemi potemnělé a doomové, chvílemi nehorázně nasypané kompozice. Gregg, který se na deskách o vše stará sám, si navíc na koncerty přizval velmi zkušené a nabušené muzikanty. Jednu kytaru obsluhuje Guillaume Martin, kterého můžete znát z BARSHASKETH a jenž živě vystupuje také například s THY DARKENED SHADE, DEVOURING STAR nebo CRUCIAMENTUM. Další kytaru vzal na svoji hruď S. Dean, borec z CARCINOMA. Basu dráždí jeho kolega z této bandy Steve Waldron a za bicími to sype Islanďan Ragnar Sverrisson, řezník z HELFRÓ, OPHIDIAN I, který si koncerty zahrál i třeba s VALKYRJA, CARACH ANGREN nebo SVARTIDAUĐI. Ostřílená sestava ani nemohla předvést nic jiného než profesionální výkon.
ABYSSAL uzavřeli zhruba 55minutový set peckou „Chrysalis“, během které beze slova Gregg opustil pódium a instrumentální sekce postupně „odumírala“, až dohrával jen jeden z kytaristů. Impozantní závěr, kterému by slušela mnohem větší odezva, než těch zhruba dvou desítek návštěvníků. Nicméně výlet do Jeny se bezpochyby vyplatil, obě kapely předvedly skvělé sety, přičemž ABYSSAL jeden z pro mě nejlepších za poslední dobu.
