"They poisoned the spirit and poisoned the sea...
They poisoned the flesh and poisoned the field...
But however cunning they tell who you are
this poison is a weapon of war!"
Bojovým pokřikem se rozjíždí 45 minut nového materiálu vzniklého pod taktovkou irského hudebníka, producenta, tatéra i kreslíře Josepha Deegana. Ač by se z úvodního chóru mohlo zdát, že nás čeká nějaká pagan metalová juchajda, nenechte se mýlit. Zde se snoubí agrese, temnota, nenávist vystavěná na black metalovém základu. SLIDHR od počátků přistupují k žánru po svém, ať už se to týká výstavby samotných riffů, nebo zvuku, který by i v případě novinky „White Hart!“ sedl svojí hloubkou k různým death metalovým deskám, nicméně zde se basovost výborně doplňuje s charakteristickou kytarovou prací, ačkoli z black metalu album příliš nevybočuje. SLIDHR vznikli v roce 2005 jako Deeganův one-man project, před debutem „Deluge“ se k němu připojil islandský bubeník Bjarni Einarsson, kterého obdivovatelé ostrovní scény jistě znají z působení v SINMARA, ALMYRKVI nebo WORMLUST. Loni SLIDHR doplnil německý basák Stefan Dietz, který se asi nejvíce do metalových análů zapsal dlouholetým působením v avantgardních NOCTE OBDUCTA.
Na debutu „Deluge“ zněli SLIDHR ještě hodně syrově, neučesaně, ačkoliv bylo znát, že Joseph má svůj vlastní styl. O pět let mladší „The Futile Fires of Man“ už hodně odkrylo z jeho skutečně vysokého skladatelského potenciálu a nyní se s dalším odstupem půldekády SLIDHR představují s „White Hart!“, které si dovolím nazvat dosavadním vrcholem diskografie, přestože se v ní kromě skvělých řadovek objevují i možná ještě lepší splitka, na kterých SLIDHR představili možná více epickou tvář. Ať už jde o „Death of the Ego / Chains of the Fallen“ z roku 2016 s ACHERONTAS, kde podle mě řeckým kolegům solidně svými dvěma skladbami utekli, nebo o „Amongst the Lost Light of Misaligned Stars“ (2020), kde se představili po boku nepříliš známých německých syrováků AKATECHISM. SLIDHR jednoduše kvalitu potvrzují dlouhodobě a očekávání od novinky bylo nesmírné.
Zvuk novinky je skutečně masivní, basa je pořádně výrazná, i kytary se vyznačují poměrně basovým soundem, celému materiálu taková produkce přidává na již v kompozicích ukryté agresivitě. SLIDHR umějí zpomalit, ukazují to na „White Hart!“ spoustukrát, rozhodně se nejedná o nespoutanou sypanici od počátku do konce. Trojice na to jde chytře, kompozice gradují, střídá se v nich vícero poloh, tudíž ani nemají šanci začít nudit. Nosníkem je samozřejmě black metal, ale Deegan se nebojí zabořit ani do doomovějších poloh například skrze závěr trojky „Sacred Defiance“ či následující „Trench Offering“, jež mi atmosférou evokuje i takové ABYSMAL GRIEF, anebo šestkou „The Bloodied Tongue“, která se z pomalého tempa při Island připomínajících vybrnkávkách nevyhrabe, nicméně jde podle mě asi o jedinou méně zajímavou věc na albu. Výjimkou není ani občasný thrashing, jako v páté skladbě „What the Gauntlet Bestows“. Prostě „White Hart!“ je deskou rozmanitou, což považuji v aktuální průměrem přesycené době za velmi důležité.
K určité agresivitě zejména některých skladeb, namátkou „The Temple Armoury“ nebo „White Hart!“, hodně přispívá také Deeganův vokál. Ten není příliš vyřvávaný, vlastně je to taková přibroušená normální poloha, chtělo by se říci. Nicméně je to zejména dikce, která SLIDHR dodává grády, a v některých písních, ať už v úvodní, nebo v „Sacred Defiance“, zejména kulometná hlasová dávka. Deskou také prostupují různé sbory a chorály, které se nacházejí spíše v pozadí. Speciální je pak poslední skladba „Hate's Noose Tightens“, a tady bych od vás potřeboval pomoc... Ten čistý vokál ve slokách, koho vám připomíná? Už čtvrt roku nad tím přemýšlím, někoho mi strašně evokuje, ale prostě mi to v hlavě nenaskočí. Jestli se někdo trefí, má u mě pivo. Mimochodem závěrečný opus je skutečně vydařeným dílkem na závěr, zejména vprostřed skladby upozaděný podklad a nad něj vyčuhující disharmonická vyhrávka, velmi silný moment.
SLIDHR se opět vytáhli. Ať kompozičně, nebo zvukově, i obalem, který zprvu nemusí působit úplně vhodně, ale při zkoumání hlubších detailů se velmi dobře tematicky prolíná se samotným albem. Nedivím se, že si je zpět pod svá křídla vzal věhlasný label Debemur Morti, protože zde se jedná o blackovou extratřídu. Jedna z nejlepších desek loňského roku, která si i s odstupem několika měsíců a mnoha poslechů udržuje zajímavost a určitá tajemství.
Seznam skladeb:
- The Temple Armoury
- White Hart!
- Sacred Defiance
- Trench Offering
- What the Gauntlet Bestows
- The Bloodied Tongue
- Wall of the Reptile
- Hate's Noose Tightens
Čas: 44:49
Sestava:
- Joseph Deegan – zpěv, kytary, produkce, artwork
- Bjarni Einarsson – bicí
- Stefan Dietz – basa
