Nejbližší koncerty
  • 12. 04. 2024Špičkový Tribute Band Eric Clapton z USA, skvělé tuzemské...
  • 12. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 13. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 14. 04. 2024TITAN KILLER (AT) - heavy/power metal | THE BOOK - dark h...
  • 16. 04. 2024Extrémní death-thrashová kapela SPIDER KICKER'S z Řecka h...
  • 19. 04. 2024Drom, Bullfrog, Mayon
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

2LP/CD 2023, Blackened Recordings / metal / USA

Tak nám METALLICA vydala další album. Dvě, nebo spíš tři dekády nazpět by tohle prohlášení vyhnalo mou tepovou frekvenci do závratných výšin. Důvody, proč už se tak nějaký ten pátek neděje, jsou myslím zřejmé a netřeba je nějak zdlouhavě opisovat. I já se cítil v devadesátkách zrazený image a hlavně hudebním směřováním, se kterým se ne a ne ztotožnit. Vlákno se sice drasticky ztenčilo, přetržené však nebylo a vycházející alba jsem s větší či menší míře pozornosti sledoval. Nebudeme se bavit o živých vystoupeních, tady za svoje těžce vydřené prašule pořád dostanete maximum možného. Jen u těch řadovek má člověk pocit, že opravdu platí, že nejhorší, co se může nejen muzikantovi přihodit, je dosažení všech svých cílů a tajných přání.

Svižně a s náznakem jistého dramatu se začíná odvíjet příběh titulní „72 Seasons“ a člověk si říká, že to pořád ještě jde a kapele to slušně šlape. Dokonce i Hetfield se drží s tím svým protivným jódlováním při zdi a v rámci možností vzpomíná na časy, kdy „neuměl“ zpívat a nasraně plival slova. Co je mi ale záhadou, proč pro čerta pořád mají potřebu natahovat pětiminutové sdělení na plochu témě dvakrát takovou? Leží před vámi kus lákavě rovné silnice, počasí je příznivé, touha šlápnout na pedál veliká a volba vhodné muziky k očistě mysli padá na „Shadows Follow“, která příjemně odsýpá a neruší, ale zároveň se ptám, není to na legendu, která v minulosti dokázala svou hudbou vyprávět poutavé příběhy, trochu málo? 

A v podobném duchu pokračujeme dál. Očekávání, že by „Screaming Suicide“ nebo „Sleepwalk My Life Away“ odpálily explozi, či založily požár, zůstávají nenaplněna. Přilítnou, trochu zasmradí a jdou si zase po svých. Je ale zase pravda, že i když ve mne tyto písně nezanechaly valný dojem jako celky, dokážu si vyzobnout bavící fragmenty, jako je například Trujillova basa ve druhé jmenované. Důvod k lehkému pousmání nabídne „You Must Burn!“, která je jakousi variací na „Sad But True“. Problémem je, že zatímco u legendárního kousku z černého alba i dnes dostávají krční obratle zabrat a staví se do role nabušeného nadsamce, současník se jeví jako roztomile poskakující eunuch. Další připomínkou zašlých časů by se mohla jevit odpíchlá singlová vábnička „Lux Aeterna“, ve které Lars vyhání pavouky z obou basových bubnů a jejíž délka tři a půl minuty poukazuje na alespoň částečný návrat soudnosti. Následující dvojice záseků je typická moderní METALLICA. Sem tam donutí pozvednout obočí zajímavým momentem, Hetfield je sympaticky zachraptělý, ale znovu je to v momentu sklouznutí do groove pasáží docela nuda a na mistrovo jodlování si asi fakt nezvyknu nikdy.

Jestli bych mohl ukázat na písně, které bych označil za světla vedoucí legendu z bludiště, vybral bych nejspíš „If Darkness Had A Son“ a „Too Far Gone?“. Hodně mne u první zmíněné baví úvod, připomínající starou supící lokomotivu, která nedočkavě pouští páru a čeká na odmávání startu. Do toho zpěvákovo opakované „Temptation“ a jo, takhle by to šlo. Teda, takhle by to šlo, sebrali bychom minutu zbytečně natahovaných motivů. U „Too Far Gone“ bych neměnil nic. Melodie s ostrostí tu jsou v ideální rovnováze, Lars poslouží vcelku nápaditými bicími a jednoduchý refrén patří k těm, jenž jen těžko opouštějí palici. Netuším, jestli to byl záměr (spíše asi ne), ale vše, co mne na „nové“ éře METALLICY sere (omlouvám se, ale vhodnější slovo jsem nenašel), se jí „podařilo“ zhmotnit v závěrečné „Inamorata“. Hudební rozplizlé roztahané nic a Hetfieldovo mňoukání mi doslova trhá uši.

Jak to ve finále shrnout? Zkoušel jsem k albu přistupovat objektivně a zapomenout, že kdy byl nějaký pán loutek svištící na blesku, který vidí spravedlnost pro všechny v tom, že je do jednoho pozabíjí, ale ne úplně se mi to podařilo. I když má novinka „72 Seasons“ super našlapaný zvuk a v albech vydaných po přelomové černé krabičce patří k těm lepším, nemůžu se ubránit srovnání s jahodami ze supermarketu. Jsou velké, krásně červené, ale…

Seznam skladeb:

  1. 72 Seasons
  2. Shadows Follow
  3. Screaming Suicide
  4. Sleepwalk My Life Away
  5. You Must Burn!
  6. Lux AEterna
  7. Crown Of Barbed Wire
  8. Chasing Light
  9. If Darkness Had A Son
  10. Too Far Gone?
  11. Room Of Mirrors
  12. Inamorata

Čas: 77:13

Sestava:

  • James Hetfield – vocals, guitars
  • Lars Ulrich – drums
  • Kirk Hammet – guitars
  • Rob Trujillo – bass

Facebook
Spotify
http://www.metallica.com/
 


Zveřejněno: 11. 12. 2023
Přečteno:
1036 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

11. 12. 2023 18:31 napsal/a taťka Gargamel
po mé obrovské počáteční snaze desku nadhodnocovat a chválit se bohužel kloním k hodnocení 50-60% a dokonce si přiznávám, že je to místy až protivná nahrávka