„,The Fish Who Wanted To Be King‘ je koncepčním albem, které čerpá inspiraci z ducha původních průkopníků Dada, kteří se vehementně stavěli proti válce a zesměšňovali mocenskou strukturu té doby. Zpochybňuje konvenční představy a ponoří se do sfér hierarchie, odpovědnosti a adaptability. Toto album pokračuje ve vyprávění z předchozího alba ,Paint The Sky‘ a ponoří se hlouběji do utopických aspirací svých cestovatelů. Jejich pronásledování však nabere nečekaný směr, když narazí na ,Blockchain‘, digitální platformu absolutní transparentnosti a odpovědnosti. V této oblasti je každý aspekt pečlivě definován a každá odchylka je rychle označena. Aniž by to cestovatelé tušili, právě ty schopnosti přežití, které je kdysi poháněly vpřed, se nyní obracejí proti nim, což vede k manipulaci, chycení do pasti a případné destrukci poháněné jejich vlastními strachy. ,RYBA, KTERÁ CHTĚLA BÝT KRÁLEM‘, slouží jako ostrá připomínka naší společné závislosti na přizpůsobivosti a neustále se vyvíjející povaze naší existence. Když přemýšlíme o minulosti, abychom sbírali moudrost, je to právě průzkum neprobádaných území a zázraků naší vlastní mysli, které jsou klíčem k odemknutí naší budoucnosti.“
Toliko slova autora konceptu Damiana Wilsona, která mimo jiné osvětlí textovou stránku nahrávky a zároveň vrhne paprsek světla i na vypravěčské pasáže a tak trochu zvláštní název díla („Ryba, která chtěla být králem“). Můžeme-li příchod Wilsona a album „Paint The Sky“ označit za novou éru kapely, tak to zatím vypadá, že můžeme doufat v období plodné a bohaté na zážitky. Vezmeme-li v potaz základní sestavu, tak ta se celkem překvapivě rozrostla o dalšího člena. Tím překvapivě nemyslím „šokující“ přerod kvarteta na kvinteto, ale že si v podobě Matta Daniela přivádí principál Vivien Lalu na černobílý dvorek dalšího kohouta. Jinak s velkým zalíbením sleduji kolonku hosté, která až na jméno Ben Durden (výpomoc s vokály v intru „The Wondering Kind“) zůstává prázdná. Nechci tvrdit, že bohatý seznam pomocníčků minulé album „Paint The Sky“ nějak výrazně poškodil, na druhou stranu musím s odstupem času konstatovat, že ho ani nijak zvlášť neobohatil, chcete-li, nevylepšil. Možná i to je jeden z důvodů proč se aktuální nosič jeví býti mnohem semknutější.
Je celkem v pořádku, když se v progresivně směřující muzice najdou pasáže, které posluchačově mysli dají zabrat a převtělí ho do osoby hudebního profesora Langdona (Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni atd.), ale je na místě si přiznat, že i když předchůdce stále velebím a nedám na něho dopustit, v porovnání se současníkem nebylo těch těžko rozlousknutelných pasáží zrovna málo a chvílemi to docela zadrhávalo. To se tentokráte prakticky neděje a deskou pokaždé prosvištím jak tuleň ledovým korytem.
Už když vstupuji s úvodní „Forever Digital“ do fantaskního světa progresivního kouzlení, uvědomuji si, že to bude tentokráte trochu jinak. O metalu lze hovořit už jen opravdu vzácně, ale kormidlo nasměrované čistě k progresivnímu rocku LALU ohromně sluší. Z celé nahrávky doslova sálají pozitivní vibrace a jen málokterý poslech nekončil slavnostní náladou a s pocitem, že i přes dobře známé neveselé události kolem nás, je svět príma místo. Jedním z hlavních důvodů, proč se „The Fish Who Wanted To Be King“ tak lehounce a nenásilně zpracovává, je mnohem větší snaha o dobrou píseň jako takovou než o muzikantskou exhibici. Nezanedbatelnými položkami budiž i snadno zapamatovatelné melodie (pozor, rozhodně tím nemířím k mainstreamovému kýči!) a silné momenty jednotlivých dílků. Někde to jsou celé pasáže (telefonní vyzvánění jako středobod skladby „Is That A London Number“), jinde stačí Wilsonovi vypustit úsečně dvě slova („Forever Digital“). Těžko v sedmičce songů hledat oblíbence, nebo jeho opak. Vše má své místo a opodstatnění. I instrumentálka „A Reversal Of Fortune“, která na mne působí jako povolení stavidel progresivního kouzlení, jež bylo v zájmu přirozeného plynutí u ostatních kousků drženo na uzdě. Dále tu máme čtrnáctiminutový opus „Amnesia 1916“ s hammondovým pohlazením v úvodu, svižným frázováním a bohatou paletou nálad, nebo závěrečnou „The Wondering Kind“ s parádními vokály.
Baví mne to. Baví mne to kompletně od začátku do poslední vteřiny. Wilson se definitivně zabydlel, Lalu skladatelsky znovu povyrostl, Wolters až děsivě souzní s principálovými vizemi a Cardarelli je bez debat mistrem svého oboru a bubenická extratřída. U novice Daniela nemám (krom hammond intra „Amnesia 1916“) přesnou představu o jeho přínosu.
Pohlednou obálku vytvořil Mattias Norén a o technickou stránku věci a producentskou činnost se podělili Vivien Lalu a Jelly Cardarelli.
Seznam skladeb:
- Forever Digital
- The Fish Who Wanted To Be King
- Deoxyribonucleic Acid
- Is That A London Number
- Amnesia 1916
- A Reversal Of Fortune
- The Wondering Kind
Čas: 54:00
Sestava:
- Vivien Lalu – keyboards
- Damian Wilson – vocals
- Joop Wolters – bass, guitars
- Jelly Cardarelli – drums
- Matt Daniel – keyboards
http://www.vivienlalu.com/
Facebook
YouTube
