Úvodní slovo novotou čpícího výtisku si přirozeně berou autoři zinu, kterými jsou jako obvykle Honza Štelcík, u kterého mě zaujala „cover“ verze textu skladby „Naše město“ od sokolovských SVOBODNÝ SLOVO, Roman „xJesusx“ Láriš a Samuel, kteří se zároveň postarali o korektury a grafiku. Navíc xJesusx je autorem kresby na zadní straně, přičemž titulní strana je dílem bývalého baskytaristy LAHAR Gizberna.
První z celkem 6 rozhovorů zdánlivě míří na Slovensko, ale jelikož všichni členové RATO TRISTE (psychedelic/death/doom/sludge), jejichž název vychází z názvu skladby CORRUPTED, jsou naturalizovaní Pražáci, zůstáváme v Čechách. Na Samuelovy otázky o kapele, která je složená ze členů CONTROLLED EXISTENCE, NEEDFUL THINGS, ALEA IACTA EST, odpovídal kytarista Gifo. Druhý rozhovor je vedený komplet ve slovenštině, respondentem, kterého si tentokrát vybral xJesusx, je Harwy, z kanálu YT známý jako moderátor punkového podcastu na rádiu Nitra. Na můj vkus příliš nitranské komunální politiky se všemi zákulisními neduhy, na které Nitra, resp. žádné město nemůže být pyšná. Následuje velice obsáhlý rozhovor se sběratelem zinů Miro Michelou, který v rámci svého zaměstnání (historik na slovenské AV) svou obsesi archivace zinů povýšil na výzkumnou práci.
Po hluboké sondě do zinařské duše přichází inspirativní (alespoň pro mě) část v podobě scénických akčních č/b fotek. Autorem je Paayarazzi a naprosto přesné otázky, které si klade před výpravou na akci, si kladu i já: Jaký bude světlo? Zleje mně někdo aparát? Nebude pod podiem trma vrma? Mladší generaci agilních muzikantů zastupuje 26letý Honza Dousek (LIDSKÉ ZDROJE, KOMPLEX VINY, BLANK OUT), kterého se na vše podstatné ptal Samuel.
Své místo v zinu si našly také básničky, a to v medailonku vystudovaného sociálního antropologa a ve volném čase básníka a hortikulturisty (mistr světa v benči to opravdu není) Jakubem Urbancem (STOCHASTIC REAPER, ex-MORIARTY). Na text k ledabyle do škarpy pohozeného „grejvla“ jsem byl poměrně zvědavý. K mému zklamání, pokud tedy zmiňovaná fotka patřila k následujícímu čtení, úvaha neměla s outdoorovou aktivitou nic společného. Honza Štelcík to vzal přes volbu prezidenta, kde mj. zmiňuje výrok nejmenovaného komentátora, „Pokud by nebyl rok 1989, kandidáti na prezidenta by byli pravděpodobně stejní“, což je žalostně smutná pravda, OSN až na Ukrajinu. xJesusx hřmí nad tím, jak kremelský kokot morduje nevinné lidi. Samuel známý jako cyklo pošuk recykluje MTB z 90. let, updatovaný Diamondback Apex by mohl z fleku vyrazit na Iditarod Trail Invitational.
V dalším rozhovoru se zdatně rozpovídal nadšený zahrádkář, vyznavač bojových sportů, zpěvák KRONSTADT Honza Hrana, a jak sám připomíná, stále si před a za jméno píše zavazující (i když jak pro koho) x. Jako v minulém čísle, i letos nechybí vzpomínka na milovníka nejen šumavské přírody, fotografa a hudebního nadšence Ondru Fišera (zemřel v létě 2015). Jak prošmejdil kodaňský obchody s vinylama popisuje v cestopisu zahrnující Švédsko a Dánsko Štelca. Sekce report obsahuje koncerty v drážďanské Chemiefabrik (NO FUN AT ALL, WOLFPACK) a z vídeňského koncertního stánku Szene (THE CHATS, GUANTANAMO BAYWATCH). Poslední položkou je rozhovor s horlivým sběratelem fyzických nosičů Milanem Pokorným, který svou vášeň považuje za další pilíř důchodového spoření. Velice čtivé jsou příběhy jednotlivých raritních titulů kultovních labelů Dischord Records, Dangerhouse Records nebo Revelation Records a zároveň je vysvětlen pojem „Record Collectors Are Pretentious Assholes“.
Zin vyšel v nákladu 130 ks při ceně 120 korun českých. Zachován je formát A5 naležato s lepenou vazbou a s obálkou z křídového papíru, černobílými fotkami a střídmou grafikou. Jako bonus je přiloženo 7″ flexi EP do kapsy se skladbou „When the Kids Go Go Go Crazy“ od THE GROOVIE GHOULIES (Pirates Press Records) vložené do papírového potištěného sáčku a arch s recenzemi. U názvu interpreta jsem chvilku bloumal, jelikož v zinu je uveden název GHOULIE GHOULIES.
V některých příspěvcích se chybějící písmena nebo zdvojené předložky objevují více, v některých méně. Slušně řečeno, nelad ve psaní řadových číslovek je nejvíce očí bijící. Grafika a celkový vizuál v kombinaci s formátem působí dojmem povedeného díla. Osmička vyšla po 5 letech, devítka vloni, desítka letos, náznak pravidelnosti byl tedy položen a (také) díky tomu rozhovory působí dojmem aktuálnosti a neloví se v análech (myšleno v letopisech).
