Druhý den čekala Divadlo Pod Čarou pořádná šichta. Program nabízel sedm kapel. Už ve čtyři začínali DESTRUCTO z Amsterdamu. Celkem divočina. Některé kytarové party měly nuance posledních alb DARKTHRONE, které holandský bubeník nakopnul intenzivnějším mlácením. Velkou pozornost na sebe strhával sekerník. Hodně během setu pil, plival, rozbil o ostny na předloktí plechovku piva a vůbec vypadal, že duchem přebývá v jiné dimenzi. Nicméně jedná se o skvělého hráče. Nebudu určitě sám, koho zaujala skladba „Bloodthirst“, kde zněl neuvěřitelně dlouho tappingový riff, aby se pak mohl zvrtnout v metalovou tsunami a ultimátní sólo. Při odchodu z pódia to chvíli vypadalo, že kytarista snad rozbije svůj nástroj o zesilovač, haha. (Kubina)
SACRIFIZER z Francie byli mým černým koněm. Nabouchaná muzika slibovala zajímavou show, jenže sound byl možná lehce nepřehledný. Hlavní vokál byl zbytečně moc utopený v instrumentech. Často mu však pomohla sličná basačka. Přes zvukové neduhy ze show tryskala energie a pořád se něco dělo. Sóla zněla sofistikovaně. Musím si to pořádně ještě naposlouchat doma. (Kubina)
Program posledního dne Thrash Nightmare začínal v 16 hodin. Už dopředu jsem věděl, že první dvě kapely nejspíš nestihnu a vlastně jsem to ani nehrotil, že bych dělal vše možné, jen abych byl včas na značkách, protože pět kapel jsem považoval za optimální počet. První z nich přijela z Německa, jmenuje se NOCTURNAL WITCH a nehraje thrash metal. (úsměv) On byl vůbec sobotní den, alespoň to, co jsem viděl, spíše nethrashový. NOCTURNAL WITCH byli každopádně příjemným překvapením, hrálo jim to parádně a dokázali mě celých čtyřicet minut udržet v pozoru. Mohly za to promyšlené chytlavé melodie, které se black metalem německé party proplétaly takřka neustále, kytary navíc měly příjemný zvuk, takže tohle byla trefa do černého. (Johan)
Při vystoupení NOCTURNAL WITCH se sešlo všechno. Fanoušci udělali dobrou kulisu, kapela předvedla bezchybný výkon a show disponovala mimořádně povedeným zvukem. Ten opravdu udělal hodně. Užíval jsem si každou změnu a měl výborný přehled. Bubeník to valil a zpěvy seděly jak prdel na hrnec. Kytaristé jednotlivé tóny měnili s daleko větší rozvahou. Pořádně brousili trsátko, třeba i celý čtyřdobý takt, než přišla jiná nota. Výsledný produkt lezl lépe do hlavy a melodie se táhly jak dlouhé provazy složené z vláken DESASTER a NIFELHEIM. Trochu vybočovala písnička „H.H.S.S.“, která měla skoro až punkové refrény. Jednička s hvězdičkou. (Kubina)
OLD dorazili taky z Německa a měli hrát podobnou muziku jako NOCTURNAL WITCH, black/thrash metal. Předchůdci hráli primárně black, OLD řekl bych taky, i když thrash do něj lehce přimíchávali. Ale dělali to o poznání méně nápaditě než kolegové, řekl bych na sílu, o podobně působících HATRED jsem v předchozím reportu napsal dřevorubecky a tohle slovo mě napadlo znovu. Bylo to takové jednotvárné, bubeník v podstatě neměnil rytmus, úplně mi neseděl ani hrdelní řev zpěváka, takže půlka setu mi stačila. Ne že by šlo o špatné vystoupení, ale ani mě nedokázalo vtáhnout do hry, což možná platilo i o kytaristech a basákovi, kteří odehráli statický set. (Johan)
Podobně čitelný zvuk jako u NOCTURNAL WITCH musel potěšit posluchače OLD. Němci se pohybují někde mezi první a druhou vlnou black metalu. Mají výrazného vokalistu. Po třech písních počáteční nadšení vystřídal pocit, že se vlastně nic moc neděje. Bubeník snad většinu setu hrál to samé. Na můj vkus statické pojetí metalu. Trochu mě vysvobodilo, když vypadly jističe. Chvíli jsem poseděl a šel protáhnout kostru ven na čerstvý vzduch. Nakonec stíhám několik posledních písní WITCHBURNER. Konečně tradičnější pojetí thrash metalu. Tuca tuca, hehe. Hrdelní řev, kytarové zářezy a brilantní sóla. Germánci to mají v krvi, navíc se jedná o zavedenou firmu. Historii začali psát už v devadesátých letech. (Kubina)
Třetí Němci do party, WITCHBURNER, asi jako jediní drhli čistokrevný thrash metal. Německý thrash metal, jak hlásal podtitul jejich plachty. Zapátral jsem v paměti (= PC) a zjistil, že jsem kapelu viděl v roce 2002 na Open Hell festu ve Volyni, už tehdy to byla jízda na thrashové vlně ne nepodobné SODOM. A po jednadvaceti letech se nic nezměnilo, WITCHBURNER, mající za sebou třicet let existence, stále přísahají na staré pořádky a drhnou to pěkně od podlahy a hlavně s elánem, který jsem postrádal u předchozí party. Pravda, nemám je naposlouchané, a tak mně jejich tvorba po půlhodině začala připadat monotónní, ale pořád to bylo kvalitní vystoupení, které si fanoušci náramně užívali. (Johan)
Japonská skupina METALUCIFER si libuje ve slovním spojení heavy metal. Hrála písničky „Heavy Metal Ninja“, „Heavy Metal Tank“, „Heavy Metal Samurai“, „Heavy Metal Chainsaw“ a tak dále. Mikrofon držel týpek schovaný za slunečními brýlemi a frázoval asijským akcentem. Za bandou dorazila spousta fanoušků. Pro některé velká srdcová záležitost. Taky exotické skupině všechno žrali s navijákem. Když členové sestavy zpívali sborově, atmosféra v Divadle připomínala fotbalový zápas. Písně byly vyzdobené spoustou zdvojených vyhrávek a sólíček, až jsem si říkal, kolik věcí je pouze na efekt a jak moc se jedná o podbízivou hudbu. Zajímavý fakt může být, že jde o projekt Gezola ze SABBAT, kteří vystoupí v Písku 28. 6. příští rok. (Kubina)
Neuvěřitelné bylo, jak si thrasheři užívali kamikaze heavy metal v podání japonsko-evropské kapely METALUCIFER. Snad každá skladba se jmenovala „Heavy Metal ,něco‘“ a v každé skladbě zpěvák toto sousloví několikrát zopakoval. Od začátku se hrál totálně klišovitý melodický heavy metal, který ale muzikanti podávali naprosto suverénně. Hlavně úvod koncertu byl strhující, neskutečně chytlavé stadiónové popěvky na lidi zabíraly a navzdory tomu, že se festival prezentuje jako thrashový, byl na heavy metal snad největší poprask. Drobný frontman lítal po pódiu jako splašený, kromě dejme tomu civilních poloh zařazoval velmi často ječáky a k tomu burcoval fanoušky, kteří mu to zobali z rukou. (Johan)
Závěr obstarali DEATH STRIKE. Legendární kapela Paula Speckmanna, který před nedávnem oslavil šedesátiny, má na kontě jediné album, ale to řadí fanoušci death metalu do zlatého fondu. Výš asi některé desky MASTER, kapely, kterou Paul taky roky táhne – DEATH STRIKE spíš příležitostně, řekl bych. Ale když se naskytne příležitost, je to oslava death metalu staré školy podaná naprosto suverénním způsobem. Kapela šlapala náramně, okamžitě byl znát, že tohle je profi přístup i výkon, i navzdory tomu, že jde spíše o projekt než kapelu, protože s Paulem často hrají různí muzikanti. Samozřejmě dlouhodobě kytarista Alex Nejezchleba (SHAARK i MASTER), za bicími v současné době Peter Bajči (jinak nyní taky MASTER) a oba pánové předvedli svou extratřídu. O Paulovi taky netřeba pochybovat, samozřejmě taky výborný výkon nejen s basou, ale i za mikrofonem, takhle hrají legendy. I s jednou kytarou to znělo dostatečně masivně, baskytara byla místy dominující a kytara trochu utopená, ale většinou to bylo OK. Ani DEATH STRIKE, ani MASTER nemám naposlouchané, znalci říkali, že se hrálo i z repertoáru obou kapel, což má s ohledem na počet desek prvně jmenované kapely logiku. I DEATH STRIKE se na pódiu líbilo a koncert odehráli dlouhý, s přídavkem trval cca osmdesát minut. (Johan)
Největší metalovou hvězdou festivalu byl pravděpodobně Paul Speckmann. Kterého všichni znají z česko-americké kapely MASTER. Ona vlastně na Thrash Nightmare přijela, ale hrála pouze ve třech pod hlavičkou DEATH STRIKE, což je Paulův další projekt. Kromě jediného full záznamu „Fuckin´ Death“ dostaly nepřekvapivě prostor písničky z repertoáru MASTER, ale zazněla i „Children of the Grave“ od BLACK SABBATH. Songwritting DEATH STRIKE je podobný HELLHAMMER a DARK ANGEL, akorát kompozice více duní, protože to mají muzikanti podlazené pro death metal. Tohle byla moje krevní skupina. Parádní tečka. (Kubina)
Kolem půlnoci bylo po všem, po všech směrech vydařená přehlídka starého metalu skončila, ale už teď je známý termín konání 11. ročníku, který proběhne na stejném místě 11. a 12. 10. 2024 a zahrají např. PROTECTOR nebo MÖRGHUUL. (Johan)
Fotky: Syky
Sykyho videa:
DESTRUCTO
SACRIFIZER
NOCTURNAL WITCH
OLD
METALUCIFER
DEATH STRIKE
