Není už tolik kapel, které bych toužil vidět naživo a dlouhou dobu se mi nezadařilo. Některé sny se splnit pravděpodobně nemohou (BLUT AUS NORD, DEATHSPELL OMEGA) apod., za některými se pravděpodobně musí vyrazit ven. Jedním z nich byli nedávno REBIRTH OF NEFAST, o kterých jsem básnil v reportu z islandského Ascension festivalu, dalším švýcarská kosmologická sebranka DARKSPACE. A spojení DARKSPACE a jeskyně, v níž se pravidelně koná Prophecy Fest v německém Balve, to už nešlo minout. Navíc nebyli jediným lákadlem v zejména doom metalové soupisce - AGALLOCH, VEMOD, SLAGMAUR a další, z většiny formace mající něco společného s labelem Prophecy Productions, slibovali početná výborná vystoupení.
Čtvrtek
Cesta do největší jeskyně, jež se v Evropě využívá i k pořádání kulturních akcí, zabrala z Plzně nějakých sedm hodin čistého času. Nu, až někdo bude nadávat na české dálnice a jako příklad skvostu uvádět německé, tak si dovolím tak úplně nesouhlasit. Jasně, tam kde jsou plně otevřené, je kvalita nesporná. Nicméně takových úseků nejspíš moc není, minimálně tedy ne po cestě ze západu Čech na západ Německa. To se tak vždycky na kiláček, dva pořádně rozjedete, abyste následně 15 kilometrů jeli osmdesát, protože opravy a zúžení... a takhle třeba dvacetkrát. Ufff, mý nervy... Nicméně vše se obešlo bez vyložených kolon či nehod, takže jsme ve čtvrtek kolem šesté dorazili do cíle.
Ubytováni jsme byli zhruba 10 minut autem od místa konání v části Balve zvané Eisborn, velice příjemném místě, kde naštěstí vylitý Němci dělali bordel jen první noc. Čtvrteční program byl vystaven pouze na akustických setech mně neznámých kapel, navíc se nekonal přímo v jeskyni, ale na louce poblíž kempu na hodně provizorním pódiu. Předtím jsme museli vystát zhruba půlhodinovou frontu na náramek - no, kéž by to byla ta nejdelší fronta za festival, ale o tom později. Na louce se nacházel jeden stánek s pivem, kde nejpříjemnějším překvapením bylo, že za něj nikdo nechtěl zaplatit. Chutné moc nebylo, nicméně zadarmo, znáte to... Bylo zde také několik ohnišť, na kterých jste si mohli udělat nějaké to maso, pokud jste si ho donesli, protože jinak na místě nebylo jediné jídlo. A nějaké sociální zázemí, to tedy také ne. Přiznám se, že akustickým setům 1476 nebo VRIMUOT jsem pozornost příliš nevěnoval, ono to stejně bylo tak potichu, že když člověk nestál blízko u stage, tak nic neslyšel. Spíše jsme tedy nasáli atmosféru, koupili festivalové pivo v lahvích, které naopak disponovalo velmi solidní kvalitou.
Pátek
Páteční den už se konal přímo v jeskyni, a to od krásných tří hodin odpoledne, takže byl čas na relax, procházku po městečku a oběd v podobě řízku zlitého pepřovou omáčkou. Kombinace zvláštní, ale v pořádku. Do víru dění se vydáváme na první bandu na hlavní stage, nizozemské LASTER, od kterých mě v minulosti něco bavilo, novější tvorba jde ale mimo mě. Podobně jsem to měl při letmém setkání v jeskyni, kdy mě to celé tak nějak minulo a spíše mi to přišlo zajímavé vizuálně, borci s maskami ne nepodobnými warpaintu Garda z KHOLD... ale přiznávám, moc jsem se nesoustředil, protože jsem si šel stoupnout do fronty na merch... A rázem se dostávám k možná největšímu průseru Prophecy festu.
Jak už jsem trochu nastínil, sociální zázemí neexistovalo téměř žádné a to dokonce ani v hlavní festivalové dny u kempu. Na sprchu mohli lidé v sobotu mezi 9:00 a 12:00 jít do místního bazénu, jinak jezero, nebo smolík... časem se tam tedy objevil jeden barel s vodou. Z kempu dokonce zmizel ten čtvrteční jediný stánek s pivem, takže veškeré občerstvení se nacházelo na několika metrech čtverečních u jeskyně. Nabídka nápojů ok, takový standard, ač nelevný (4 eura za ne zrovna chutné pivo do trojky prostě nejsou málo, ale asi celkem očekávatelné), i nějaké ty koktejly, v pohodě. Nabídka jídla však naprosto žalostná. Pokud nechcete furt žrát currywurst nebo hranolky, tak je to spíš na cestu do nedaleké samoobsluhy. Vlastně jsem za celý fest zkusil jeden kebab za 8 euro, který jsem do sebe vměstnal za minutu a okamžitě jsem měl znova hlad.
Ale i vzhledem k tomu, že jsme nepobývali v kempu a že festival je v podstatě dvoudenní, tohle vše se dá přežít. Ale systém fronty na merchandise, to jsem neviděl na žádném festu, a že už jsem jich pár v ČR i zahraničí navštívil. Přímo k merchi byli lidé propouštěni po troškách, zbytek stál před zábranami ve frontě, která se žalostně nehýbala. Jen tento proces trval přes hodinu. Následně jste se tedy dostali k merchi, vybrali si a stoupli si do další řady... na zaplacení. V jednom stánku se totiž platilo veškeré zvolené šatstvo i nosiče. A tahle fronta trvala ještě déle, hodinu a půl. A aby toho nebylo málo, totální debilita na závěr - když jste si zaplatili 60 euro navíc, dostali jste "comfort pass" a fronty jste mohli předbíhat... výsledkem tedy byla absolutně statická řada a projebání ve frontě části LASTER, DISILLUSION a z většiny i THE VISION BLEAK. To byla ale píčovina. Jenže merch DARKSPACE prostě člověk potřeboval a jít si tam stoupnout o pár hodin později, nezbyde nic...
No nic... z THE VISION BLEAK jsme viděli kousek a zněli fakt výborně, absolutně precizní zvuk, navíc Němci přehrávali debut "The Deathship Has a New Captain", který mě, ač nejsem nějakým žroutem gothic metalu, baví dost. To, co jsme slyšeli, bylo super, o to víc mrzelo, že tři čtvrtiny setu člověk strávil ve frontě, odkud jen lehce show slyšel a neviděl nic.
Je čas se uklidnit, protože přichází pro nás očekávaný vrchol celého festivalu. Už z programové knížky, která byla zpracovaná fakt krásně, byly zřejmé dvě věci. Poprvé se DARKSPACE představí v obměněné sestavě s basákem Yhs, který nahradil dlouholetou basačku a zároveň vokalistku Zorgh. O Yhs není nalezitelné vůbec nic; kromě toho, že vzhledově trochu připomíná trenéra švýcarské hokejové reprezentace, o něm nemám žádné informace. Druhou zásadní informací byl fakt, že DARKSPACE přehrají výhradně nové, dosud nevydané album "-II".
Pódium se zahalilo do modré, trojice při zvukovce nahodila naprostou rychtu, o to větší bylo překvapení se samotným začátkem setu. Novinka totiž očividně obsahuje (pravděpodobně) dvě sáhodlouhé kompozice, kde se ale za celou dobu nedočkáte jediné nehumánní vyhlazovačky, jako jsme byli zvyklí na předchozích počinech. Jakoby DARKSPACE novou tvorbu přizpůsobili samotnému z většiny doomovému festu, hrálo se hodně pomalu, monotónně, ale stále nesmírně intenzivně. Zvuk byl zejména v druhé polovině setu absolutně bezchybný, atmosféru by nešlo ani rozkrájet, těžký shluk kosmického prachu se valil na nebohé lidi. Yhs si sice mikrofon nazvučil, za celý set se k němu ale příliš nedostal, šílené vokály Zorgh tak nejspíš napodobovány nebudou, což je možná trochu škoda. Nicméně i tak to mělo obrovskou sílu, a ač bych si i vzhledem k prvnímu koncertnímu setkání s DARKSPACE přál alespoň jednu rychtu typu "Dark 3.16", odcházel jsem velmi spokojen. Jen to bylo moc krátké, asi 45 minut...
Dosud jsem nezmínil, že oproti minulosti se v jeskyni nacházela i druhá stage, pravděpodobně na místě, kde dříve byla místa na sezení. Kterých bylo v "areálu" zoufale málo. Skoro jsem k ní nezavítal a spíše se věnoval kapelám na hlavní scéně, nicméně na poměrně malém prostoru to považuju za blbost. Kapela na dané vedlejší stage totiž zvučila v průběhu setů na hlavní, což vyvrcholilo například tím, že do outra DARKSPACE někdo odvedle jebal do bicích. Paráda, atmosféra v prdeli. Co jsem tak po festivalu viděl, na Facebooku pořadatelé za tohle dostávali dost bídu. Nemůžu si pomoct, druhá scéna mi v takovém prostoru prostě přijde zbytečná, navíc její harmonogram byl též zvláštní - kapela hrála 20 minut, následně si dala pauzu při koncertu na hlavní stagi, aby se následně na dalších 20 minut vrátila. Kdyby v tom výklenku v jeskyni bylo kde si odpočinout, asi by to bylo lepší. Nu což.
Asi největší množství fanoušků v pátek přilákali angličtí náladotvůrci MY DYING BRIDE v čele s charismatickým Aaronem Stainthorpem, kteří se vytasili zejména se starými věcmi, takže kromě jednoho zářezu z posledního alba "The Ghost of Orion" se hrálo výhradně z desek vydaných do roku 2004 včetně. Osobně jsem nikdy nebyl bůhvíjakým fanouškem, ale v Balve jim to znělo parádně, zvuk byl excelentní, zemité kytary hodně evokovaly rané nahrávky, takže vše vlastně v pořádku. Stejně jako nejsem uctívačem MY DYING BRIDE, to mám i s belgickými AMENRA. Ti mě ale naživo rozsekali velmi solidně, mělo to obrovskou sílu, tah, atmosféru, zpěvák tradičně po většinu času otočený zády k publiku, velmi působivá projekce. Doma si AMENRA asi moc neposlechnu, ale live to teda valí solidně, k čemuž určitě dopomohly i přírodní prostory.
Sobota
Sobotu odstartovala švýcarská trojice E-L-R, u nichž strunnou sekci a vokály obsluhují dvě blonďaté dívčiny doplněné o bubeníka. Dorazili jsme až ke konci jejich setu, protože plány byly dojít až na následující SLAGMAUR, ale tohle znělo zatraceně podmanivě a kvalitně, takže naše blbost. Něco mezi doom a post-metalem, silné momenty na vokálech, těžké riffy, silná záležitost a já doufám, že někdy budu mít možnost E-L-R zhlédnout celé.
Následující norští blázni SLAGMAUR, to už je poměrně známá záležitost a svoji netypičnost prosazují jak na deskách, které se vyznačují hodně zastřeným soundem a jednoduchými kompozicemi, ač s občas nečekanými zvraty, tak na koncertech skrze své masky. Morový doktor s knihou magie vpředu káže, kytarová sekce vypadá jak řezník a prase a vzadu to tlačí rohatej. Z dosud posledního alba se SLAGMAUR vytasili s "The Drummer of Tedworth" nebo šlapavou hitovkou "Bestemor sang Djevelord", nezapomněli ani na skvělou "Drako Gigante" z "Von Rov Shelter". Je fakt, že borci toho moc na nástroje nepředvedou, ne zrovna výjimečně kytarista sjíždí dokola jednu strunu a podobně, ale jejich originalita, zvláštnost a svým způsobem chytlavost dokáže po nějakou dobu udržet pozornost. Ke konci už se člověk možná tolik nesoustředil, ale pořád velmi dobré.
Návrat k doomu zařídili dánští náladotvůrci SATURNUS, kteří se v říjnu společně s IN THE WOODS... a THE FORESHADOWING dopraví také do Prahy a já mohu po této zkušenosti návštěvu akce jen doporučit. SATURNUS mě vtáhli více, než jsem čekal, odehráli skutečně silné vystoupení, Thomas je stále vynikající vokalista, zahrané vše perfektně. Ocenil bych jen to, kdyby kytaristé tolik nešaškovali, nesnažili se pořád hecovat publikum a podobně, k téhle hudbě se to prostě nehodí. Velmi silným momentem bylo také společné vystoupení Thomase a Paula Kuhra z NOVEMBERS DOOM společně jen s klávesákem Mikou skrze skladbu "Even Tide" z poslední desky SATURNUS "The Storm Within". Borci to takle dali na koncertě poprvé a byl to velmi silný zážitek. Dánové velmi dobře a pražský koncert nevynechám.
Následující GRÁB jsem vůbec neznal, také jde o německou kapelu, jež má na kontě jediné album. Takže sice chápu promo ve smyslu "world premiere", nicméně jsem se původně domníval, že jde o něco více kultovního. GRÁB se vytasili s melodickým, spíše než samotnou hudbou zaujali vizáží s košilemi, vestami, kloboukem, pódium bylo obehnáno pohřebními svícemi. Poslechl jsem chvíli a pak se jal trochu odpočinout před dalším náročným programem.
Ze Spojených států dorazili doom/deathoví NOVEMBERS DOOM, kteří se i na zatím poslední desce "Nephilim Grove" (2019) představili ve famózní formě. A stejně jim to fungovalo i naživo, znělo to možná tvrději a přímočařeji než studiově a jejich show měla sílu. Což bohužel nemohu říci o následujících DORNENREICH z Rakouska. Z minulosti si nějak matně pamatuju, že některé počiny mi i celkem bavily, možná to byly ale spíše novější neofolkové záležitosti. Tentokrát se ale chlapi vytasili s ryze metalovým setem... no vydržel jsem asi dvě skladby a vzdal jsem to, protože to znělo jak vesnickej bigbít s housličkama. Fakt jsem chtěl dát DORNENREICH šanci, přeci jen se u nás často neslyší a navíc se věnovali v poslední době spíše své vyklidněné tvorbě, ale tohle se fakt nedalo. Zábavovka v němčině, not amused at all.
Velká zvědavost mě následně táhla k norským atmosferikům VEMOD, kteří mě sice neberou z desky tolik, jako jejich mnozí kolegové z Norska a dřívější souputníci ze stáje Terratur Possessions, nicméně naživo mě v jeskyni absolutně odrovnali. Podařilo se jim přenést přesně ten chladný sound jako z "Venter på stormene", odehráli to takřka nehnutě, s absolutně civilním přístupem, bez jakýchkoli keců, prostě pouze prostor pro majestátní melodie, občasné syrové bzučení, skvostný Eskilův vokál a nenápadnou, ale velmi působivou projekci. To vše zahalené do tradiční modré barvy. Ač jsem to nečekal a předvídal jsem to spíše den předtím u DARKSPACE, VEMOD pro mě byli nejsilnějším zážitkem festivalu. Absolutně dechberoucí.
Na britskou čarodějku DARKHER jsem po tomto silném prožitku nebyl v úplně vhodném rozpoložení. Mohutnou řepou opředená slečna se kromě kytary věnovala zejména vokální ekvilibristice, některé polohy byly skutečně dechberoucí, za mě ale nejsilnější momenty nastaly v případě, kdy se do toho trochu více ponořila i s bicmanem a zabředli do více sludge vod. Po nějaké době jsem si řekl, že si dám oraz před headlinerem festivalu (ačkoli se organizátoři vyjádřili v tom smyslu, že žádná z kapel není headlinerem v pravém slova smyslu a všichni interpreti mají v programu stejnou důležitost, i z počtu fanoušků s tričkem AGALLOCH bylo jasné, na co většina čeká), z dálky mi hudba DARKHER přišla stále podle poměrně stejného mustru.
Ono je jasné, proč se zejména na AGALLOCH sjeli fanoušci z různých koutů světa do Balve. Po téměř osmi letech se dali dohromady a tohle byl vůbec první koncert Američanů po reunionu. Pro letošek mají v plánu pouze tři, a tento jediný v Evropě. Navíc se dali dohromady v originální sestavě, tedy John Haughm (kytara, zpěv), Don Anderson (kytara), Jason William Walton (basa), doplnil je bubeník Hunter Ginn. Vaughm třeba při pauze AGALLOCH vyplodil velmi solidní black metalové dílko pod hlavičkou PILLORIAN, ale jak rychle začal, tak rychle skončil, tudíž se asi dalšího počinu nedočkáme. Jak to bude s AGALLOCH, kdo ví, nicméně...
Po intru a pádu opony započali s otvírákem mé asi nejoblíbenější desky Američanů "Ashes Against the Grain" v podobě "Limbs" a od počátku bylo jasné, že tady bude všechno správně. Naprosto famózní zvuk, famózní výkony, skvělé nasazení, nepříliš keců, pouze Haughmova poznámka, že doufá, že si fanoušci vzali do jeskyně pevné boty, protože AGALLOCH budou hrát pěkně dlouhou chvíli. A tak se také stalo. Kde na festivalu zažijete show trvající hodinu a tři čtvrtě? A jaká show vás bude hodinu a tři čtvrtě bavit, jako kdyby trvala sotva půl hodiny? Ač nejsem zdaleka takovým fanouškem AGALLOCH, jako většina návštěvníků festivalu, tak tohle byla skutečně naprostá paráda. Haughm navíc precizně zvládal i čisté vokály, opravdu těžko bych našel, co vytknout.
Z "Ashes..." zazněly ještě "Falling Snow", "Not Unlike the Waves" a závěrečná "Our Fortress is Burning... II: Bloodbirds", debut "Pale Folklore" byl zastoupen s "As Embers Dress the Sky" a "Dead Winter Days", "The Mantle" pak s dvojicí "I am the Wooden Doors" a "In the Shadow of our Pale Companion". Jednoho zástupce měla také poslední fošna, a to "Dark Matter Gods", dva kousky zazněly z "Marrow of the Spirit". Neskutečně profi koncert, který si ani nejde představit na lepším místě, než je Balver Höhle. Notně k tomu přispěli i fanoušci prozpěvující si každý tón a vytvářející skutečně těžko popsatelnou atmosféru. Na konci krátké poděkování, pozdravení se s předními řadami a AGALLOCH někdy kolem půl druhé ranní zmizeli v útrobách jeskyně. Všechna čest, reunion jak má být.
Cesty na Prophecy fest určitě nelituji, zejména VEMOD, DARKSPACE a AGALLOCH za štreku bezesporu stáli, ale i další jména velmi potěšila. Organizačně je festival hodně low-cost a punk, zrovna v Německu mě to dosti překvapuje, nicméně po návratu vždy v hlavě převažují ty příjemné zážitky, a těch rozhodně nebylo málo. Nemyslím si, že bych příští rok opět do Balve vyrazil, zase dáme přednost jiné akci v zahraničí, ale pokud byste vy chtěli prožít víkend v nevšedním prostředí jeskyně, vězte, že příští rok zahrají EMPYRIUM album "Where at Night the Wood Grouse Plays", vystoupí také DOOL, ARTHUR BROWN, IN THE WOODS... či PERCHTA.
