Každý nový tištěný fanzin je vítaný – nepříliš početný tuzemský zinový ansámbl nějakou novou krev určitě potřebuje. I když sousloví „nová krev“ není pro první číslo nového čtiva Exhumátor zrovna přiléhavé. Proč? Protože Exhumátor se primárně věnuje exhumaci starých časů – jak zaměřením, tak vizáží, navíc za ním stojí jedna známá fosílie (schovaná; jméno vydavatele a autora všech článků není nikde uvedeno, vystupuje pod nickem Exhumátor, tak to tak nechám, i když samozřejmě vím, jaká persona za vším stojí). Nostalgie je už nějaký čas v módě, různá historická okénka, články typu „co dnes dělají bývalí muzikanti, vydavatelé, pořadatelé“ se porůznu objevují i v jiných zinech, ale jestli je nebo byl nějaký plátek zaměřený primárně na retro, netuším.
Titulní strana vypadá jako na fanzinech z počátku devadesátých let, kterých tehdy vycházela celá řada, i rozvržení log a informací je pojato ve starodávném duchu včetně avíza obsahu (rozhovory, recenze / thrash, death, speed, heavy, doom). I vnitřek je poplatný duchu zinu, jednoduchá, ale vcelku přehledná grafika, o poznání učesanější než v zinu, který maestro Exhumátor vydává už dlouhá léta.
Vzhled je jistě důležitý, ale důležitější je obsah a forma článků. V případě prvního narazil autor na zlatou žílu v podobě Milana Škody, který stál za fanzinem Metaliště a dodnes vede český fan klub BLIND GUARDIAN. Na jednatřiceti stranách je podrobně rozpitvaná nejen historie Metaliště a fan klubu, ale nechybí ani další zajímavosti ze života metalistů v osmdesátých či devadesátých letech s přesahem do současnosti. Řada informací potěší nejednoho archeologa, řada už ale zazněla nejednou jinde, zejména pasáže o ilegálních burzách už jsem četl mnohokrát. Ale možná to pro někoho jiného bude novum, kdo ví. Obecně tedy zajímavé čtení, ale má to nějaké háčky – v článku se řada informací opakuje a věty jsou rozevláté – citelně chybí editorská práce, která by duplicitní věci odstranila a článek obecně učesala. Možná by stačilo si celý text před sazbou přečíst. Na to ale asi nemá vydavatel čas, v úvodníku k prvnímu článku píše, že rozhovor vznikal od dubna do července 2022, ale myšlenka na něj se urodila o dva roky dříve – nicméně kvůli nedostatku času došlo k posunu. Když pak rozhovor proběhl, stal se spouštěčem pro vznik nového projektu – Exhumátoru. Naplnit první číslo pak trvalo další rok…
Druhý velký rozhovor se týká relativně krátké existence skupiny EXEKUTOR, která fungovala v letech 1989 až 1992 a působili v ní muzikanti známí z řady jiných kapel – GEPARD, SEVEN, PENTAGON, pokud uvedu ty z mého pohledu významné. Hlavní postavou byl asi Honza Běhunek, který už roky táhne SEVEN, ale i Hynek Krejčí zanechal v historii tuzemského metalu výrazné stopy s PENTAGONEM nebo revivalem MEGADETH. Rozhovor s Honzou je opět vyčerpávající, kromě dění v EXEKUTORU je zmíněno i fungování kapel STRESS a GEPARD, ve kterých Honza před EXEKUTOREM působil. Čtení je to opět zajímavé, ale stylisticky a pravopisně ještě horší než první článek. Rozum mi to nebere, pokud vznikal rozhovor živě, tak je kopyto ten, kdo to přepsal, pokud po e-mailu, jsou kopyta oba dva protagonisté, protože tolik pravopisných chyb se objevuje akorát ve slohových pracích žáků zvláštní školy.
A v podobném jazykovém duchu pokračuje i rozhovor s Filth Junkies Records. Ba co víc, tady selhala i informační stránka – na začátku není uvedeno, s kým je rozhovor vedený. Mně to samozřejmě docvaklo hned, že je to Balda, ex-MARCH OF THE HORDES a hlavně člověk spojený s klubem Barakos ve Slavonicích, ale věřím, že se najdou i tací, kteří chvilku nebudou tušit, kdo vlastně odpovídá. Další průser je hned na začátku se sazbou, kde jsou přeházené řádky a první odpověď dává smysl až po rozluštění rébusu. A když už jsem se rozohnil, tak do třetice – článek je nazvaný podle názvu labelu, ale vydavatelským aktivitám jsou věnovány jen dvě pětiny rozsahu, zbytek pořádání koncertů ve Slavonicích nebo Baldovým výletům do zahraničí, takže jiný titulek by byl přiléhavější. Obě roviny jsou zajímavé, jak vydávání zejména kazet, tak pořádání koncertů celkem velkých kapel na celkem malém městě.
Druhou polozapomenutou kapelou, která se v zinu objevuje, je HECTOR, který vznikl v roce 1988 a jehož členy byli mj. Oto Gajdoš (dříve kromě HECTOR hlavně HYPNOTIC SCENERY a taky SILESIA, nyní SOLAR SYSTEM) nebo Radim „Mroš“ Vaněk (legendární zvukař ze studií Barbarella a později Mroš). Oto není tak výřečný jako předchozí respondenti, ale on se o krátkém působení HECTOR asi nedá napsat román. Zmíněny jsou i další Otovy štace.
Pak cvak a nesmysl. Dvě recenze v jinak na rozhovorech postavené tiskovině. První recenze ještě dejme tomu, po recenzní dvoupoložkové sekci následuje rozhovor s kapelou, jejíž nahrávka je recenzována – DESTROY! Druhá recenze úplně mimo kontext, kanadská kapela RIOTOR v tuzemsky orientovaném zinu; o příčetnosti autora se dá s úspěchem pochybovat. Následují mládežníci DESTROY!, kteří navzdory nízkému věku (14, 15, 17) dokáží své myšlenky podávat nejsrozumitelněji ze všech a pravopisně korektně, svěží vítr po předchozích češtinářských martyriích. Kluci jsou krátce za startem, ale rozběhli se svižně a začínají šlapat na paty zkušenějším borcům, tak snad jim nedojde dech.
První číslo Exhumátoru je na jednu stranu zajímavé, přináší řadu ne zrovna profláklých informací z metalového pravěku v Česku, ale na druhou – jazykovou – je to brak.
