Štěkot, parádní nakopující rytmus a opravdu ostré kytary. Vypnuté prsa, brady hrdě nahoře a stažené zadky, ale žáden vojenský postoj ?v pozoru?. ?Džampy?, pěkně nahoru, dolů. Nasrané ksichty, spocené těla, svaly a přátelské rozbíjení držky, nadílka monclů a vybitých zubů. Pořádný thrashový riff v druhé ?Heaven ? Hell?, který se v různých modifikacích objeví nesčetněkrát po boku přímočaré, ale velmi skutečné rytmiky a vychlustaných slov o tom, o čem je a vždycky byl hard core. Vyřvávačky v refrénech, které si budete na půl huby pomumlávat jen proto, že neznáte texty, pokud samozřejmě nejste fandou Madball. Mezi šestnácti záseky se dočkáte i překvapení jako španělsky zpívané ?100%? nebo 15 vteřinové ?pure?, neboli také ?true? nakládačce ?Hardcore Pride?. Výborná produkce ? důraz je kladen na živelnost, která má nakopávat prdel (a nakopává). Vokál mi příjde hodně přirozený. Texty jsou o životě, přátelích a osobních postřehách a emocích. Žádný afektovaně vymodelovaný ultra hlomozící řev, ale opravdový chlápácký ryk. A věřte, že Freddy Cricien je kus pořádného tvrďáka, který se s tím nemazlí.
Madball vznikli už koncem osmdesátých let. Je jasné, že to není žádná rychlokvaška. Kapela vyšla z hard core´ového podhoubí, přímo z jádra. Vždyť řvoun Freddy je mladším bráchou Rogera Mireta z Agnostic Front. Doufám, že vám nemusím představovat jeden z nejpůvodnějších pilířů tvrdého jádra. Věřme Madball, když Freddy vysvětluje, že: ?Myslím si, že je to hodně hard coreové album, zejména na dnešní dobu, kdy je řada kapel na scéně silně ovlivněná metalem. Přinášíme určitý zvuk, který od nás fandové očekávají?. Abychom neudělali z New York City hard core´ářů sólo počin, je nasnadě představit i zbytek kapely. Basák zůstává po léta neměnný ? Hoya. Další dva členové pocházejí ze Skarhead ? kytarista Mitts a bubeník Rigg, který dříve působil i u věhlasných Hatebreed.
?Legacy? zní v porovnání z dřívějšími alby přece jen trochu víc metalověji, ale to není na škodu. Podobný krok udělali na své poslední desce i Agnostic Front, které přece jenom Madball docela připomínají, i když tady se přece není čemu divit. Když si poslechnete závěrečnou nejhitovější pecku ?Worldwide? určitě zavzpomínáte i na staré dobré pardály z Gary Maskilem v čele ? Pro-Pain. Brooklyn je taky v New Yorku a odtamtud jsou i Biohazard? Takhle by šlo přirovnávat pořád, ale nemá to cenu, protože rukopis Madball vždy rozpoznáte. Nejsou zaměnitelní.
Ačkoliv je to trochu netypické, dočkali jste se tentokrát dvou závěrů. ?Na desce jsou pouze tři opravdové perly, hard core´ové hymny. Již zmiňovaná ?Worldwide?, úvodní ?Adapt and Overcome? a druhá thrashově nadupaná ?Heaven ? Hell?, o které jsem už na začátku této recenze taky prohodil pár slov. To je ovšem na desítkové hard core´ové album poněkud málo. U zbytku skladeb se jedná o nadprůměrnou laťku, ale přesto na ?Ball of Destruction? nebo ?Set it off? bylo těch pecek o trochu víc. Když pak ještě přihlédnu k souputníkům Agnostic Front nebo spřízněným Hatebreed nemohu bodování více vyhrotit. Bohužel?! A tady měla být sedmička a alou domů.
Pro jistotu jsem si poslechl ?Legacy? ještě dvakrát a ejhle, jak se mi názor změnil. Sice ne nějak radikálně, ale přece jenom se rozbolené záda více rozpohybovaly. ?Jasně, že si člověk vždycky myslí, že to, co zná jsou největší pecky a nenechá si na ten pocit šáhnout. Čím víc se však disk otáčel v mém compu, tím větší radost, pohoda a pozitivní síla sálala z mého nitra. O bodík zvedám hodnocení, protože těch hitíků se přece jenom našlo trochu víc?.
Čas: 33:33
Tracklist:
- Adept and overcome
- Heavenhell
- Behind these walls
- Legacy
- Timebomb
- Darkest days
- The crown
- War and hate
- Until then
- Final round
- Damned
- For my enemies
- 100%
- Hardcore pride
- H.C. united
- Worldwide
Web: www.madballnyhc.com
