Téměř jako vždy vyšlo před začátkem prázdnin nové číslo Buryzone. 27. numero se tentokrát kvůli výběru respondentů stalo přísným UG zinem se zaměřením na extrém v extrému. Z desíti rozhovorů jsou hned čtyři s projekty, které snesou přídavek noise. Prvním z nich je Míra Vejvoda alias CHRUP, jehož registruju, ale nemám odvahu si ho pustit. Každopádně rozhovor je dobrý v tom, že dá člověku nahlédnout do světa tohoto stylu, jehož krása je mi dokonale ukryta. Pro jednou dobré, ale podobným experimentům se věnují další tři rozhovory, a to s THE OWL (experimental noise), USNU? (noise-experimental) a PTAO (noisecore). Samozřejmě každý rozhovor má nějakou nadstavbu, zajímavý je třeba příběh u THE OWL, takže z toho Bury a odpovídající vybruslili dobře, ale přece jen mi to přijde dost monotematické.
Buryho oblíbený grind reprezentuje tuzemský one ma projekt – MEAT CHOPPER IN ACTION. Tradiční formu hardcore málo známá parta UNSOLVED CASE. Další extrém, a to z vod fastcore powerviolence, reprezentují CONTROLLED EXISTENCE, u nichž se událo za poslední léta dost personálních změn. Zajímavý je rozhovor se slovenskými NIČITEĽ a možná ještě zajímavější než samotné povídání je jejich hudba, stojí za to si je poslechnout. Matěj Lipský byl poslední rok všude a to minimálně dvakrát. Bojím se otevřít skříň, aby na mě nevybafnul. Matěje mám ale rád – a jelikož je to inteligentní člověk, vždy si s odpovědmi pohraje, a tím pádem nikdy vyloženě nerecykluje to, o čem už mluvil x krát. Pěkný je rozhovor s FORCE OF HELL, kde mě hlavně baví Jurgen, jehož odpovědi, upřímnost a vidění světa reálným pohledem je fajn zjištěním. Pro mě nejpříjemnější rozhovor v zinu.
S reporty se roztrhl pytel. UŽ JSME DOMA v Japonsku, to musí být už z principu zajímavé. Pan Wanek blbou věc nenapíše. Report CHRUP / RABIES Brazílie tour 2023 z pera Míry Vejvody mi přijde jako nevyužitý potenciál. Nějak mi to vyprávění neklouže. Report je zaměřený spíš jen na jeho performace; tady bych si rád přečetl víc o samotné Brazílii, to je přece něco úplně jiného, než když vyjedeš do Polska. A když už to je o Brazílii, většinou to skončí u piva. Report KRONSTADT minitour 2022 od xHonzyx je pěkně sepsané povídání, kde se toho ale moc zajímavého nestalo; ale napsáno je to čtivě. Vlakin nikdy nezklame. Co jsem od něj četl, bylo vždy fajn, takže s chutí dávám report z koncertů, kdy se šediváci kolem pade vypravili na čtyři dny zablbnout si jako za mlada – INGROWING / DISFIGURED CORPSE / SICK SINUS SYNDROME tour 2023. Po přečtení mě mrzí, že jsem nakonec tu Prahu nedal. LUCIFER EFEKT / LIDSKÉ ZDROJE minitour 2022 je klasicky smutný report. Při tomhle čtení, stejně jako u mraků jiných podobných reportů, mě zamrzí, jak to vlastně stojí za hovno. Jedeš dálku a nikoho nezajímáš. Realita? Tak určitě. Reporty zakončuje popis výletu, který napsal sám majitel Buryzone. A i když vymetal se svojí bandou sympaťáků (zdravím vás, kluci) „jen“ Kotěhůlky v jižních Čechách, hlavně hospody a pivovary, a k tomu je celý report hlavně o pivu, a vlastně se tam nic zajímavého nestalo, tak je to tak fajn napsané, že mě to baví.
Zin obsahuje tradiční anketu. Tématem „tvůj první koncert“ nic nezkazíš. Odpovídající jsou samé fosílie z pravěku, takže se vzpomíná na pozdní 80´, případně rané 90´. Tady je škoda, že Bury vsadil na jistotu a prověřená jména (Skulda, Čert, Čurby, Bilos, Vlakin, …). Jasně, je tu jistota kvalitní odpovědi, ale zrovna tady by bylo fajn se zeptat i mladších lidí nebo méně okoukaných tváří.
Zin uzavírají mraky recenzí jak na muziku, tak i na čtivo, takže další inspirace k něčemu, co bylo člověku utajeno, nebo se mu to za rok vykouřilo z hlavy a tím se to opět připomene.
Obálku zdobí stejně jako v minulosti super malba, za což jsem rád a jen doufám, že tohle spojení zinu a Bena bude nadále pokračovat. Zin tím má jasnou a hlavně pěknou tvář. Jestli se nepletu, tak poprvé v historii je obálka v lesklé laminaci, takže se povrch stává méně ušpinitelným, a tak můžete v klidu, aniž byste si obálku poničili, časákem třeba zabít masařku.
V první řadě jsem rád, že Bury po roce zase přišel s další várkou materiálu, to není prdel. Na druhou stranu z hlediska atraktivity jmen v zinu se z mého pohledu (jakého jiného taky, že…) jedná o jedno z nejslabších čísel za poslední dobu, což je ale jenom můj problém. Těch šest hlukařů, co v republice noise poslouchá a zároveň ho hraje, bude mít ale z tohoto čísla jistě radost.
buryzone(dot)seznam.cz
