Popularita CLUTCH v Americe a u nás je, jak to u nějakých kapel z tohoto kouta světa občas bývá, rozdílná. Všímám si, že CLUTCH v Americe, ale i západní Evropě, hrají ve větších prostorech a celkově jsou bráni za poměrně velkou kapelu. Proto mě překvapilo, že loni hráli na Brutalu mimo hlavní čas (někdy kolem páté odpoledne), a to v den, kdy jsem teprve na festival přijížděl. Tím pádem jsme se minuli. To mě dost mrzelo, ale šance k nápravě nastala ani ne po roce a já po ní skočil všemi deseti.
Lístek kupuju v první den předprodeje v domnění, že CLUTCH bude Akropole malá a do týdne bude akce vyprodaná. No, krapet jsem se seknul. Ještě pár dní před koncertem tamtamy našeptávaly, že akce bude zaplněná tak z 50 %, což se nakonec nepotvrdilo. Klub se zaplnil tak na 80–90 %, i když balkóny zůstaly uzavřené.
Před CLUTCH vystoupily dvě předkapely, to zmiňuju jen tak pro pořádek. Tuzemské ACID ROW jsme obětovali na talíř blízké řecké taverně, to dalšího předskokana Nateaha Bergmana jsme na chvíli stihli. Jeho unylé rockové písničkářství mě začalo při třetí věci natolik nudit, že jsme se šli radši podívat na nedaleký stadion žižkovské Viktorky, což mimochodem taky nebyl žádný šlágr.
CLUTCH to odpálili přesně na čas, v půl deváté, a tak bylo jasné, že koncert bude trvat poctivou hodinu a půl. Proč by ne? Kapela má kde brát. Má tolik desek, že se mi to nechce počítat (OK, mělo by jich být 13). Má i dost hitovek, takže bylo jasné, že když si vše sedne, je před námi našláplý večer.
CLUTCH samozřejmě zahráli skvěle, o tom ani nebylo pochyb. Jako seštelovaný a řádně vyhraný stroj, tak působila kapela, ve které basák a kytarista ustrnuli v jedné poloze a za celý koncert ji v podstatě nezměnili. Oba jsou na živo úplným opakem energického a sympaticky vypadajícího Neila Fallona, který vydal v šoumenství za celou kapelu. Musím říct, že jak je dobrý z desky, tak stejně kvalitně to dával i na živo. Navíc přidal grimasy a gestikulace... Fakt borec, jasná hvězda večera. Tenhle chlap umí zaujmout.
Za nejsilnější období kapely považuju léta kolem desek „Earth Rocker“ a „Psychic Warfare“. Na první zmiňovanou desku došlo ve třech kusech, kdy hlavně titulní věc byla pro mě jedním z vrcholů koncertu. Tady Neil vokálně perlil „I'm an earth rocker! Everybody hear me now?“. V průběhu setu začal Neil obsluhovat i kytaru a dokonce si i střihnul sólo na i theremin. Kapelu zhruba od půlky doplnil i hostující klávesák.
CLUTCH naládovali do lidí svojí verzi rockové muziky, která naživo zněla víc než z desek do stoneru, pochopitelně nechyběl ani pověstný americký blues rock… vlastně celý výraz kapely byl v jistém slova smyslu „americký“. Podobný feeling, jako CLUTCH, musíte mít v krvi a jestli bych měl někomu popsat, jak zní kapela z USA, poslouží CLUTCH jak modelový příklad.
Po odehrání základního setu přihodila kapela další tři věci, kdy zejména „Electric Worry“ byla bluesrockovou vypalovačkou s refrénem, kdy se zapojil celý sál. A jak koncert začal, tak i skončil. S úsměvy na tváři, s příjemně prožitými 90 minutami. Akci lemoval výtečný zvuk, vládla dobrá nálada, kterou vytvářelo uznale pokyvující a roztančené publikum. Příjemný koncert a příjemné zjištění, že CLUTCH naživo válí parádně a jedou furt naplno, ať už hrajou klubovou akci pro pár stovek fans, anebo obří festivaly.
