Jak je někdy zapotřebí delšího představovacího úvodu, jež by měl neznalému čtenáři dopomoci k seznámení s recenzovaným subjektem, o tolik to bude tentokráte jednodušší. Nevěřím, že osobě surfující po stránkách Fobie by nic neřekly spolky jako SLAYER, SUICIDAL TENDENCIES, GRIP INC., TESTAMENT, PHILM, DEAD CROSS, VOODOOCULT („Jesus Killing Machine“ je i po letech zatraceně dobré), všelijaké projekty spojené s Mikem Pattonem a další, na něž jsem buď zapomněl, nebo mi zůstaly skryty.
Mr. Dave Lombardo mne vždy ohromně bavil. Není to jen energická a přesná hra, ale především kreativita, se kterou se mu ze skvělé muziky dařilo vytvářet muziku mimořádnou. Ať vezmeme jakýkoliv styl, ještě lépe konkrétní těleso a album, téměř pokaždé se mu podařilo vymyslet kulisárnu, která v posluchačově mysli zanechala nesmazatelný otisk. Kdo se například netěší, až se v „Angel Of Death“ ze sevření skřípavých kytarových sól nevynoří mistrův dvojkopák, nebo v „Living For Life“ (SUICIDAL TENDECIES – „World Gone Mad“) nebaští jeho mezi sólíčka, která to celé ohromně nakopávají? Možná se budu jevit podivínem, ale stejnou radost mám i u vteřinového cinknutí mezi slokami v písni „Down For Life“ od TESTAMENT.
Nyní tedy nastává čas pro vlastní realizaci. Dle Lombarových slov se prvotní myšlenka na sólo tvorbu datuje až někam k roku 1998 a třebaže byl vydatně podporován kamarádem Pattonem, musel se do světa rozletět čínský bordel, aby se k uspokojení touhy našel dostatek času a prostoru.
Mezi samotným zaregistrováním existence „Rites Of Percussion“ a prvním reálným poslechem vznikla časová kapsa, jež téměř beze zbytku vyplnila otázka, jaká první „Lombardovka“ bude?
Ohlédne-li se člověk do hudební historie, mnoho materiálu ke srovnání nenalezne. A to ještě musí notně obrousit vlastní agresivní ostny a přijmout muziku přístupnou davům, s undergroundem nemající mnoho společného. Tak schválně, dejme tomu Ringo Starr, Peter Criss, Cozy Powell, Bill Ward a kdo další? Můžeme vzít v potaz například Bozzia nebo samožera Portnoye, ale tam vždy poletuje věhlas někoho dalšího, takže nepočítat. Navíc, jak jsem psal, jde o žánry přece jen vzdálené, o představách jak by měla sólová tvorba vypadat, ani nemluvě.
Zatímco zmíněné veličiny neváhaly a sezvaly spousty velkých jmen, ve větší, či menší míře si na svých dílech zapěli a v drtivé většině šli cestou tradiční formy písní, Pattonem vycvičený Lombardo (nic není dostatečně šílené, aby to nenašlo svého fanouška) na to kašle a když sólo, tak sakra sólo a bez kompromisů!
Proto byste neměli být úvodní „Initiatory Madness“ zaskočeni a nachytáni při očekávání konce celkem zajímavého intra a nástupu tradice, nedej čerte závanu SLAYER. Bubenický guru se zkrátka rozhodl vystačit si sám se svojí artilerií a jako hosty využívá všeliké bicí příbuzenstvo, jako bonga, tympány, gongy, domorodé bubínky a další otloukánky. Když už nadejde pocit, že je skladbu k vytyčenému výsledku třeba dobarvit, sáhne se po krabičce, jež dá bubnům potřebný zvuk, po všelikých samplech nebo klavírním preludování. Po celou dobu třiceti čtyř minut však platí „bicí na prvním místě“. Jeden z oslovených tuzemských tlučmistrů označil album za jakýsi soundtrack, může být. K jakému filmovému žánru by nejlépe pasoval, jen odhaduji. Možná temné sci-fi, pokračování Predátora, nebo snad horor o v hluboko v pralese ukrytém lidožroutském kmeni? Možná taky od každého trochu a možná střílím totálně mimo ve všech případech. Lombardova hudba je natolik svojská, že záleží na tom kterém kusu, co v ní hledá a co v ní nakonec nalezne. Za sebe mohu říct, že se mi album neposlouchá nijak zle, ale moc si nedokážu představit příležitost, která by mne přiměla si „Rites Of Percussion“ znovu pustit. Hodnotit si netroufám.
Album smíchal bicmanův senátor David a vlastníkem vydavatelství Ipecac není nikdo jiný než několikrát jmenovaný Mike Patton.
Seznam skladeb:
- Initiatory Madness
- Separation From The Sacred
- Inner Sanctum
- Journey Of The Host
- Maunder In Liminality
- Despojo
- Interfearium
- Blood Let
- Warpath
- Guerrero
- Vicissitude
- Omiero
- Animismo
Čas: 34:43
Sestava:
- Dave Lombardo – bicí
