Ahoj Tommy, předchozí rozhovor jsme spolu dělali před více jak devíti lety a za tu dlouhou dobu se pochopitelně odehrála spousta věcí. Ale kdybys měl například uvést pouze jednu z nich, která je pro tebe tou naprosto stěžejní, jaká by to byla?
Ahoj, to už je tak dlouho? Za tu dobu se toho stalo hodně, třeba se mi narodila dcera Michelle. Ale pokud myslíš kapelu, tak vyšly už tři alba a stále se držíme a jdeme si za svým, i když v pozměněné sestavě.
Troufnu si říct, že vy jste byli hlavně klubovou kapelou, které tohle prostředí perfektně sedí. Jak se podle tebe za těch, dejme tomu deset roků, změnila domácí klubová scéna? Je to teď lepší, nebo naopak horší?
No, to už tak úplně pravda není. Od covidu koncertujeme hlavně od května do října na venkovních akcích všeho druhu. Kluby šly celkově trochu do ústraní, spousta jich bohužel skončila úplně. Ale my si nestěžujeme, koncertujeme skoro každý víkend po celou sezónu a větší pódia si fakt užíváme! Nicméně máme pár klubů, kam se rádi vracíme, například naši domovskou loď Kamina, která nám nahradila již zaniklý RC Kain, kde jsem byl doma skoro 18 let. (smích)
Dnes už jste na domácí rockové scéně plně etablovanou skupinou, která má na svém kontě tři výborná (dle mého úsudku) alba. Zlepšila se díky tomu výrazně i vaše pozice v souvislosti s tím, jak k vám přistupují pořadatelé, vydavatel nebo i samotní fanoušci?
Určitě jo, ale pociťuji to hlavně poslední dva, tři roky. Vydali jsme se tou nejtěžší, ale nejčistší cestou, a sice si to takzvaně vyjezdit! Trvá to možná déle, ale nás to prostě baví…
Když už jsem zmínil vydavatele, tak na webu uvádíte, že aktuální CD vychází u Supraphonu, ale jeho logo jsem na něm nikde nenašel. Můžeš prozradit něco podrobnějšího o tom, jak funguje vaše spolupráce s vydavatelstvím?
Všechna tři alba vyšla ve spolupráci se společností Supraphon, pomáhají nám hlavně s fyzickou a elektronickou distribucí. Díky tomu je každé album v den vydání dostupné na všech platformách.
Fajn, tím jsme se už přímo dostali k zásadní položce našeho povídání, kterou je nová deska, představená na konci března letošního roku, s prostým názvem „Volume3“. Mohl bych tě poprosit o její krátké představení?
Placka je výsledkem aktuální sestavy, kterou doplnil bubeník Honza Procházka. Najdete na něm 10 autorských věcí, plus bonusovku „Všechny holky“, kterou napsal můj táta a která se objevila už na první desce kapely KURTIZÁNY Z 25. AVENUE a později i na albu „Alchymie“ od skupiny WANASTOVY WJECY, a jak k tomu řekl Tomáš Vartecký, kruh se tak uzavřel. (smích)
Jak dlouho jste nahrávku připravovali a hrálo při jejím vzniku nějakou významnější roli covidové období nebo změna na bubenickém postu?
Většina riffů vznikla v prvním lockdownu, ale k jeho přípravě a samotné realizaci došlo až v nové, tedy aktuální sestavě. Myslím, že je to na té desce hodně znát. Oproti předchozímu albu „Decade“ je mnohem koncepčnější, kompaktnější a propracovanější. Než jsme s tím odjeli do studia, tak jsme ty songy secvičovali ve zkušebně a posléze na soustředění. Některé písničky jsme měli vyzkoušené i z koncertů.
Textová náplň pochází především z tvé hlavy, muzika je prezentovaná jako kolektivní dílo. Jak konkrétně ta kooperace na hudbě probíhá?
Většinou představím klukům nový riff a dál už pracujeme společně, každý může doplnit svůj nápad nebo názor a často tak celý song úplně ovlivnit. Až poté přichází na řadu texty, i když si neustále zapisuju různý nápady a mám tak kam sáhnout. Často se nechám inspirovat tím, co se zrovna děje, většinou přímo mně. (smích)
Album obsahuje celkem 11 věcí, jimž jsem myslím věnoval dostatečný prostor ve své recenzi. Přesto bych se ještě rád zastavil u jedné písně, která mezi těmi ostatními určitým způsobem vyčnívá a jíž je desátá v pořadí „Jestli to stačí“. Můžeš o ní říct čtenářům něco podrobnějšího?
Všechny zvuky, které v písni slyšíš, jsme nahráli, a většinu toho vymyslel Miloš Doležal jr., který se na produkci také podílel. Už si popravdě moc nepamatuju, jaké všechny nástroje nám prošly rukama, ale určitě je tam 12strunná i 6strunná akustika, dvě elektrický kytary, basa, bicí, bonga a jiný perkuse. Původně na CD ani neměla být, ale pak mě napadlo, že by byla škoda, aby tam nebyl žádný „ploužák“, tak jsem to risknul a zařadil „Jestli to stačí“, kterou jsem napsal někdy v druhém lockdownu a k textu mě inspirovala ex-manželka. Konečná aranž je samozřejmě trochu jiná a mám z ní fakt radost.
V úvodních letech vašeho fungování jste nahrávali ve studiu Aquarium u Radka Kurce, ale s první řadovkou jste se přesunuli do Haciendy Miloše Doležala, jemuž od té doby zůstáváte věrní.
Hledali jsme studio, kde můžeme nahrávat dohromady (kytara, basa, bicí) a Standa Šmeral tenkrát navrhl Doda. No, a protože se mi s Milošem spolupracuje víc než dobře, není potřeba to měnit a ve spolupráci pokračujeme, z čehož mám fakt radost. Dodnes mám MC kazetu „Dráždivej dotek“, kterou jsem dostal od mámy k 10. narozeninám. (smích)
Se zmíněným Radkem jsi dělal i na jeho sólových deskách, trvá ještě tahle spolupráce?
Bohužel, naše kroky se tak nějak rozešly jinými směry, ale bylo to fajn a rád na to vzpomínám. Radka tímto zdravím!
Zřejmě jediná lehká výtka, kterou jsem v recenzi uvedl, směřovala ke strohosti bookletu CD. Jak ty sám vidíš tuto moji připomínku a je pro tebe tahle věc vůbec podstatná?
Nejsi jediný, koho asi mrzí, že tam chybí například texty, ale já to beru zase tak, že zpívám celkem srozumitelně a texty jsou kdyžtak dostupné na našem webu. Samozřejmě v tom taky hraje roli fakt, že dnes vydáváš album hlavně pro elektronickou distribuci a CD se prodávají spíš jen na koncertech nebo jsou vizitkou pro pořadatele. Ale příště si zkusíme dát více záležet i na bookletu! I když v jednoduchosti je síla, ne? (smích)
Jestli se nemýlím, tak grafická podoba vašich nosičů byla vždy víceméně tvým dílem a jejím společným jmenovatelem je vcelku jednoduchost (titulní strana přináší logo DEAD DANIELS v rozličných provedeních), ale zároveň i údernost, kterou určitě oceňuju. Předpokládám tedy, že se tohoto provedení budete držet i do budoucna.
No teď už by byla škoda to měnit, viď (smích). S prvním bookletem k CD „Tomahowgh“ nám pomáhal Ota Kokštejn, jinak jde vždy o kolektivní činnost. Minule jsme to, podle mě, moc překombinovali a s odstupem času mě obal „Decade“ moc nebaví. S třetím albem jsem mnohem spokojenější, baví mě ta jednoduchost a čitelnost.
Dalším tématem, které bych chtěl nadhodit je personální obsazení kapely. Dlouhou dobu mi připadalo, že tvé spojení s Gébou (basa) a Standou (bicí) je nerozbitné. Co tedy oba kluky postupně vedlo k tomu, že se rozhodli řady Dead Daniels opustit?
No jo, v kapele je to jako v manželství a nám už to prostě nefungovalo. Víc se mi k tomu asi psát nechce… Pusť si song č. 2 z „Volume3“.
Byl nějaký větší problém s tím je nahradit a můžeš zároveň v krátkosti i představit své dva aktuální spoluhráče?
Problém to nebyl, Jeník (basa) si mě našel v podstatě sám (smích) a Honzík (bicí) u nás zaskakoval už od roku 2014, když Standa nemohl. Tahle parta si prostě sedla, tak jsme se rozhodli, že dál už chceme prostě hrát spolu a určitě toho kroku nelitujeme a užíváme si to.
Výměna muzikantů vždycky přináší změnu, ať už třeba po stránce skladatelské, hráčské nebo osobnostní. Převažují z tvého pohledu v tomhle směru kladné záležitosti nad těmi zápornými? (úsměv)
Aktuálně rozhodně! Pořád jsme tak hezky nabití, že už teď vznikají songy na čtvrté album a nemůžeme se dočkat jediného víkendu, kdy zase vyrazíme za koncertem. Projedeme se opět i do Německa a Polska, všechny zastávky najdete na našem webu.
V den vydání CD „Volume3“ se současně v Praze uskutečnil i jeho křest. Mohl bys nám ještě na závěr přiblížit i tuto akci a zároveň též zmínit vaše konkrétní plány pro nejbližší období?
Křest na lodi Kamina v Praze byl naprosto super, a hlavně bylo už krátce před začátkem koncertu vyprodáno, co víc si přát. Hrozně jsme se na to těšili a připravili jsme si skoro 2,5 hodinový program, včetně akustické vsuvky a samozřejmě křtu. O ten se postaral náš kamarád Jarda alias „teplický Lemmy“, moderátor a novinář Petr Korál a taky moje dcerunka. (úsměv) Další plán je jednoduchý, koncertovat skoro každý víkend až do října, přidat nějaké videoklipy a pomalu rozpracovávat nové písničky na příští album.
Děkuji ti Tommy za rozhovor a přeji hodně zdaru!
Já moc děkuju, hlavně za tu super recenzi a dlouholetou přízeň, ať se ti daří!
RECENZE
