Pomalu, ale jistým krokem se blíží dvacetileté výročí, kdy z popela zaniklých GORGASM povstali GOROD, aby světu ukázali, jak si představují ideální skloubení agresivity, muzikantské ekvilibristiky a progresivního smýšlení. Kapelu jsem prvně (a tehdy hodně letecky) zaregistroval s albem „A Maze Of Recycled Creeds“ (2015), ale byl to až jeho následovník „Æthra“, se kterým se mi napevno zaklínili do paměti.
Aby se snad působením masivního páčidla zapomnětlivosti francouzské železo neuvolnilo a nevypadlo ze své pozice, se v posledním roce postarali sami hudebníci. Úderem prvním klín, svým parádním setem na Brutalu, zafixovali, a řachou číslo dva, aktuální řadovkou, zarazili pořádně hluboko!
Možná se tak stalo vinou nostalgické nálady, třeba důvod hledat docela jinde, ale pravdou každopádně je, že album odpaluje nezvykle přímočaře působící nátěr „Chrematheism“. Znalec kapely teď nejspíš udiveně pozvedá obočí, dávám-li do souvislosti slova GOROD a přímočarost. Nedivím se. Zrovna v tomto kousku je sice nekomplikovaný nářez v převaze, ale k ukojení progresivních choutek se i tak našlo prostoru dost.
Co mám u GOROD nejraději a co lze zároveň považovat za jejich poznávací znamení, je tisíc a jedna variace na jakýsi orientální taneční riff, který dominuje ve druhé „We Are The Sun Gods“. Rozptýlená pozornost lítá od jednoho muzikanta k druhému, od skvělého nápadu k ještě lepšímu, a když už si i přes vysoký stupeň nepředvídatelnosti nacházím cestičky k pojmutí té vytříbené šílenosti, zavelí tlučmistr, coby sólista, k přehlídce svého umu a v gradujícím závěru už neřeším nic a poddávám se dočista chytlavé melodii. Následující dvojice písní sází spíše na pomalejší tempo, naproti tomu na síle příliš neslevuje. Zatímco ta první, kosmo zvuky kláves odstartovaná titulka „The Orb“, nabídne nezvykle přívětivou tvář a civilní projev pěvce Juliena Deyerse, pod tíhou druhé „Savitri“ se podlamují kolena.
U páté „Breeding Silence“ se opět zdánlivě bez přílišného rozhlížení ženeme k vytyčenému cíli, než ovšem vykročíme do poslední třetiny písně s neočekávatelnou vyhrávkou, nabídne se otázka, jak to kruciprdel jenom dělají, že v tom zdánlivém chaosu a stovkami bočních chodbiček nebloudím a už po jednom proběhnutí vím příště kudy kam? Skladba „Victory“ byla jednou z nahozených návnad, jež měly na příchozí novinku upozornit a volba to byla dobrá. Asi má nejoblíbenější skladba na albu, která nabízí vše, co mám u sympatických žabožroutů tak rád. Zásadní melodický motiv, špetku progresivního šílení, silné vokály a instrumentální kouzlení na takové úrovni, až mne banálnější kytarové sólo zaskočilo svou prostotou. O několik řádků výš se zabývám poznávacím znamením kapely a protože je částečně obsažené i zde, byl jsem hnán touhou po zjištění, kam pánové chodí pro inspiraci. Vězte, že v tom má prsty hudební rozhled kytaristy a hlavního skladatele Pascala. Ten s typickým úsměvem přiznává oblibu world music, kde si v afrických, indických a hlavně tureckých písních vybírá melodie, které pak přepracovává pro potřeby GOROD. Předposlední autorská skladba „Waltz Of Shadows“ zaujme útočnými kytarami, jež evokují neodbytné hmyzí roje a závěrečná vypalovačka „Scale Of Sorrows“ uzavírá pomyslný kruh. Definitivní tečku obstarává cover legendárních THE DOORS „Strange Days“.
GOROD si pro téma sedmé řadovky zvolili dystopický román Brave New World autora Aldouse Huxleyho a znovu dokazují, že i přes zachování poznávacích znamení preferují přirozený růst a rozhled.
Seznam skladeb:
- Chrematheism
- We Are The Sun Gods
- The Orb
- Savitri
- Breeding Silence
- Victory
- Waltz Of Shades
- Scale Of Sorrows
- Strange Days (THE DOORS cover)
Čas: 42:06
Sestava:
- Julien „Nutz“ Deyres – vocals
- Karol Diers – drums
- Mathieu Pascal – guitars
- Nicolas Alberny – guitars
- Benoit Claus – bass
