THRASHING MACHINE – Parallel Worlds

Šestajovická kapela THRASHING MACHINE funguje od roku 2011, na kontě má EP „Insight“ (2015), CD „Disease Called Human Mind“ (2017) a loňské CD „Parallel Worlds“. Už předchozí počiny byly slušně zabaleny, novinka ale vypadá mnohem honosněji, na digibooku se rozhodně nešetřilo, takže tvrdé desky, vlepený výpravný booklet s texty, fotkami muzikantů i nějakých lékařských pomůcek. Jedna taková, terapeutická ladička, se objevuje na více stránkách coby nástroj, který mění výraz pacienta z titulní strany – už tahle fotografie působí znepokojujícím dojmem, ty uvnitř jsou ještě divnější. A asi mají co do činění s textovou náplní alba, která, pokud ji správně interpretuju, pojednává o vnitřních běsech nějakého trápícího se jedince. Možná jde o traumata z války, jak by mohl naznačovat text k první skladbě, která ničí život onoho nešťastníka, který v dalších písních prožívá psychická muka. Napsat texty asi nebylo jen tak, jsou hodně dlouhé, stejně tak skladby, jejichž stopáž se pohybuje mezi šesti a třinácti minutami, celé album trvá minut sedmdesát osm. 

Úvodní „The Dusk of Mankind“, odehrávající se ve středních i pomalých tempech, naznačuje, v jakém hájemství se kapela aktuálně pohybuje. I když aktuálně, ona se ve středních tempech vyžívala i v minulosti, takže žádná mlátička, jak by mohl naznačovat její název (překlad názvu kapely je opravdu mlátička v zemědělském slova smyslu), ale spíše promyšlené kompozice, v nichž se (většinou) nikam nepospíchá a nechává se dostatek prostoru všem nápadům. K těm je třeba se proposlouchat, protože první povrchní poslechy působí až ubíjejícím dojmem, po té náloži lehce depresivní muziky je myslím určitá únava posluchače nabíledni.

Zpět k úvodní kompozici, která mi asi utkvěla nejsilněji, což bude nejen tím, že jsem ji slyšel vícekrát než ostatní (tím, jak jsem CD často nedoposlouchal, nejen kvůli tomu, že je to morda materiálu, ale taky jsem někdy musel máčknout stopku a jít dělat něco jiného, zejména v práci, kde jsem CD porůznu protáčel), ale i tím, že mi přijde nejsilnější. Disponuje dobře zapamatovatelným ústředním motivem, variabilním zpěvy, respektive spíše různými hlasovými polohami, protože o klasický zpěv se prakticky nejedná, spíše o cosi jako deklamaci, ke které zazní nějaké šepoty nebo zastřené recitace. V hudební rovině nechybí nějaké to sólo, vyhrávka, občasné zrychlení, ale na zařazení do ryze progresivní škatulky bych to neviděl, na to se THRASHING MACHINE drží při zemi a střídání různých metalových až rockových subžánrů ještě neznamená, že jde o něco extra pokrokového.

Ani „Nightmare“ nelze upřít určitý punc chytlavosti, opět lze mluvit o záchytných bodech, opět v podobě základní melodické linky, na druhou stranu mi některé přechody přijdou lehce kostrbaté a některé pasáže mi přijdou takové obyčejné, čímž se oklikou vracím k délce písní – místy by asi lehké škrtání a krácení nebylo na škodu. Což platí i na rozjezd „Eternal Suicide“, song se vleče a vleče a i když nelze říci, že by bylo něco vyloženě špatně, nedá se říci, že by kapela posluchačům usnadňovala cestu. Napadá mě takové to okřídlené, že si to muzikanti dělají primárně pro sebe a až pak pro fanoušky, prostě líbí se to nám a pokud se to bude líbit někomu dalšímu, tak OK, pokud ne, my jsme s tím v pohodě. 

Rockové brnkání na začátku „Darkness of Mind“ trvá a trvá, pak se přidává zpěv nezpěv, skladba se postupně rozjíždí, ale všechno to trvá a trvá… strašně dlouho. Až kytarové hrátky v poslední čtvrtině poutají mou pozornost. S pátou „Diagnosis: Hatred“ se vrací ostřejší těžkotonážní muzika, místy rychlá, místy valivá, ale místy taky ponurá, naproti tomu titulní kompozice je vzdušnější, alespoň zpočátku, postupně se v ní taky atmosféra zahušťuje a muzika komplikuje.

V popisu skladeb bych mohl pokračovat, znělo by to podobně, byť muziku jako pořád stejnou označit nemůžu – ale pocity z poslechu se příliš nemění. Zajímavé to je, dobře zahrané taky, má to slušný zvukový kabátec (pořízený vlastními silami), ale za prvé je to příliš dlouhé, za druhé žánrově neukotvené, takže pro takové ty vyhraněné fandy velmi těžko proniknutelné. Zajímat by to mělo fanoušky groovy prog/alt metalu až rocku, ti si jistě najdou čas a s albem stráví několik příjemných hodin, nebo aspoň minut, třeba třináct, když si poslechnou závěrečnou skoro čtvrthodinovou „Taboo“, v níž je tak nějak shrnuto vše, co zaznělo předtím, a kde žel zpěvák naráží na své limity.

Seznam skladeb:

1. The Dusk of Mankind
2. Nightmare
3. Eternal Suicide
4. Darkness of Mind
5. Diagnosis: Hatred
6. Parallel Worlds
7. The Game
8. Dying Alive
9. Behind Your Eyes
10. Taboo

Čas: 78:25

Sestava:

• Jakub Líbal – vocals
• Jakub Nový – guitars (lead)
• Lukáš Hrachovec – guitars (rhythm)
• Tomáš Černoch – bass, vocals (backing)
• Matyáš Černoch – drums

https://www.thrashingmachine.com/
Facebook
Bandcamp