N.V.Ú. – 14 dní

N.V.Ú. patří k veteránům tuzemské punkové scény, jejich kořeny sahají do půlky osmdesátých let, oficiální vznik datují do roku 1987 a loni tedy oslavili pětatřicet let od založení. Od nahrání debutového alba „14 dní“ je to letos let třicet; v matematice zběhlí jedinci si jistě spočítali, že bylo nahráno v roce 1993, vyšlo o rok později na CD a kazetách v kooperaci Black Point, Indies Records a Three Points. Letos se dočkalo vinylové edice realizované ve spolupráci PHR Records a Black Point. 

První, co praští do očí, je obal, který moc krásy nepobral, respektive nepobral krásu žádnou. U těchhle archivních edic mám čím dál tím silnější pocit, že se do obalu mělo sáhnout, upravit jej, aby nějak vypadal. Obal N.V.Ú. samozřejmě taky nějak vypadá, ale s mým vkusem se zcela míjí. Dovedl bych si představit, že se titulní strana objeví jako svědectví doby na vnitřní kapse, ale na titulce taková patlanina? Ale třeba fanoušci kapely prahnou po zachování původního vizuálu a jediným kverulantem jsem tady já… Jestliže se s předkem nepotkávám, tak u zadní strany mi podobně laděná grafika takové nechutenství nepůsobí, stejně tak oceňuju, že na vnitřní kapse jsou texty ke všem skladbám a dobová fotografie kapely ještě s Paragánkou, která se ale nejspíš na albu „14 dní“ nepodílela. Nahráli jej Štěpán „Makeba“ Málek (zpěv), Pafka Doležal (kytara), Jiří Franc (bicí), Aleš „Alex“ Vostřez (basa) a Jarda „FOX“ Liška (kytara), přičemž pánové si zablbli a na obalu mají uvedené přezdívky. 

Vydavatel v tiskové zprávě uvádí, že: „Kapela se zde výrazněji oprostila od své novovlnné minulosti a přišla s mnohem punkovějším zvukem, který definoval jejich pozdější styl. Občasné výlety mimo klasickou punkovou škatulku nejsou na škodu, naopak nahrávce přinášejí potřebnou pestrost.“

S tím se dá souhlasit, zejména s tou pestrostí, protože deska je to opravdu variabilní a o ryzím punku se mluvit nedá. Samozřejmě nechybí vypalovačky typu „Až já budu voják“, ale řada písní je vedena ve středních nebo pomalejších tempech. První „Čistá chodba“ je zpočátku klasický punk rock, chvíli svižnější, chvíli volnější, typické riffy, typický Štěpánův zpěv, ale v druhé polovině se kapela překlápí do ranku post-punku a citelně zpomaluje. Tenhle dojezd je ale slabý odvar toho, co přijde – v „Tvůj jinej člověk“ jde o čistou depku: gothic post-punk, temnohra, deklamující zpěvák, trýznivé kytarové party a monotónní bicí. Logicky dlouhá píseň, která končí pípáním nějakého nemocničního přístroje… znepokojující. Že dramaturg alba přemýšlel, je patrné z delší pauzy před „New Age“, což je návrat k punku, který je pestrý, místy solidně odsýpá, ale mně nejvíc baví kytarové hrátky, které v druhé polovině zní spíše rockově než punkově. To „Hnusná hra“ si na nic nehraje; punková hitovka, která musela na koncertech zabírat na první dobrou, stejně jako „French '75“.

Druhá strana začíná v podobném duchu jako ta první, tedy další chytlavou písničkou, která je místy chytlavá až moc. (úsměv) Nicméně živě to opět musela být jízda na pódiu a hlavně pod ním, navíc ENVÉÚČKA s podobnými singly šetří, takže další skladby oscilují mezi všemi polohami, které se objevily na straně A. Vše je navíc solidně složeno, zahráno i zazpíváno, žádné kostrbatosti, falešné hlasy apod., což jsou záležitosti, které se v punkových vodách mnohdy neřeší. Ale N.V.Ú. na albu „14 dní“ neprovozovali standardní punk, ony ozvěny nové vlny anebo úkroky k post-punku se objevují celkem hojně a například „Holubí dům“ není cover verze známého šlágru Jiřího Schelingera, ale směřuje právě k té nové vlně, šest minut trvající „Máš mozek...“ zneklidňuje a místy působí tak trochu „art“ a poslední „Běžnej hit“ je zajímavě pojatý duet Makeby a hostujícího Broma, přičemž skoro v každém verši se objevuje nějaký tvar slova „běžný“ – tyhle hrátky s uvedeným slůvkem pobaví, protože jde o (běžné) každodenní situace, se kterými se potkává každý (běžný) člověk. 

Když už jsem u textů, tak žádný punkový žargon, ale spíše poesie, nikterak radostná, spíše posmutnělá, případně no future. Ne že by šlo, jak se zpívá v „Potratu“ (který není proti, ani pro potraty v obvyklém slova smyslu, ale o potratu „tvýho já“), jen o „strach, špínu a deprese“, ale moc daleko texty od téhle trojice nemají. Což opět kvituju, je znát, že kapele, resp. zpěvákovi záleží na tom, o čem se do světa vykřikuje. 

Připočtu-li slušný zvuk ze studia V-Music z Hradce Králové (zmíním výraznou baskytaru, ostře řezané kytary nebo např. hrátky se stereo efektem v „písni Běžnej hit“, to jsou plusy, minusem pak zvuk bicích, který mi do uší neleze), který asi ještě pro reedici vylepšil Kakaxa v 3bees studiu, mám na gramofonu silnou nahrávku, která si zvěčnění na polyvinylchloridovém kotouči zaslouží.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Čistá chodba
2. Až já budu voják
3. Tvůj jinej člověk
4. New Age
5. Hnusná hra
6. French '75

• Strana B

1. Dno
2. Pozdě
3. Potrat
4. Holubí dům 
5. Máš mozek...
6. Běžnej hit

Čas: cca 42 min.

Sestava:

• Steve – zpěv
• Van Lahven – kytara
• Lišoun – kytara, španělka (desítka)
• Sodovkář – basa
• Eros – bicí

Host:

• Brom – zpěv (10)

http://www.nvu.cz/
Facebook

Bandcamp
www.phr.cz