KIBERA je skvělý název pro kapelu, dost se divím, že nebyl do doby, než na něj kápla +/- berounská parta, už dávno obsazený. Pojmenovat kapelu po největším africkém slumu ale nemůže jen tak lecjaká skupina, z mého pohledu si to mohla dovolit kapela pouze z HC/punk prostředí a tím, že KIBERA hraje crust, zapadl na své místo i ten poslední díl skládačky.
Aktivita KIBERY není nějak závratná, pohled na kapelní Bandcamp za ty roky činnosti působí poměrně chudým dojmem, ale ne každý může (nebo chce) chrlit nahrávky na počkání. Nicméně kapela soustředila své síly k formátu, který k tomuto žánru patří nejvíc, a tím je vinyl. Jedná se o sedmipalec, na který KIBERA nastřádala šest věcí.
Když někdo vydá po pěti letech svou novou nahrávku, která obsahuje jen šest věcí, je jasné, že na desku koncentruje jen to, co muselo projít nemilosrdným autorským sítem. Kapela by na tomto formátu měla ze sebe vydat to nejlepší, čeho je schopna, žádnou vatu, žádná prázdná místa. A KIBERA sází hned od počátku to nejlepší, čeho je v mých očích schopna. Otvírák „Nemáš jméno“ začíná středně tempým tlakem, kdy se kapela pohybuje na pomezí crust metalu, aby se následně rozjel d-beat kolovrátek, kde vynikne chvílemi deathmetalově znějící kytara. Ze začátku na mě KIBERA působí jakoby se stáčela směrem k metalu, ihned mi naskočila paralela se slovenskými ADACTA, ale tam už je to v podstatě jen death metal, postupy KIBERY mi ladí víc. Podobně silně a našláple působí druhá „V kleštích dějin“, kde se střídají pomalejší tempa s těmi rychlejšími a dokonce tu vypluje i nejmelodičtější pasáž, která se na tomhle sedmipalci nachází.
Další songy mají stále slušnou kvalitu, i když si myslím, že první dvě věci jsou tím nejlepším, co na tomhle EP slyším. Většina songů tepe v crustové rytmice, ale rytmika se proměňuje a celkově jde říct, že KIBERA je na svůj žánr poměrně variabilní kapelou, která se neřídí heslem: od začátku do konce nasadíme jedno tempo a ono to nějak dopadne.
Pro podobný styl muziky se hodí i vokál, který obstarává Linda. Netuším, jestli jí to zalichotí, ale tolik hnusu, který ze sebe během těch třinácti minut vyplive, dokonale zametá stopy po tom, že se jedná o „female voice“. Samozřejmě ruku v ruce hudbě a vokálu jdou texty, které spadají do kategorie nihil. Nic nového pod mrakem, ale zároveň vše v žánrovém pořádku.
Vždy potěší, když kapela nerezignuje na grafickou stránku. KIBERA si na svém prvním vinylu dala záležet a pěkný rozkládací obal nechala namalovat Andyho (MÖRKHIMMEL), jehož charakteristický styl zdobí po právu už několik nahrávek a fanzinů. Smutnější kapitolou je zvuk, který se mi moc nelíbí. Chvíli trvá, než si ucho přivykne. Sound zní poněkud zahuhlaně, což je zvláštní, protože digitální stopa na Bandcampu se jeví oproti té vinylové v pořádku.
I přes menší technické výhrady mi EP KIBERY sedlo. Jednou za čas si rád z tuzemských luhů poslechnu podobný styl hudby, protože mám pocit, že se to u nás dělá na solidní úrovni. A do podobného vzorce mi zapadá tohle EP KIBERY.
Seznam skladeb:
- Nemáš jméno
- V kleštích dějin
- S vírou a nadějí
- Diktát
- Solidarita
- Chorobná důvěra
Čas: cca 13 minut
Sestava:
- Linda – vokál
- Šejba – kytara
- Žeremi – basa
- Martin – bicí
