Tak, že prý jsou to naše ratolesti, na kom se dá nejlépe vysledovat neúprosný tok času. Může být, ale jsem přesvědčený, že to podobně funguje i s hudebními oblíbenci a jejich díly. Věnuje-li se tato recenze legendám OBITUARY, tak mi přijde neuvěřitelné, že už to je téměř třicet let, co jsem rozradostněně hupskal domů a nemohl se dočkat, až do porevolučně rodiči z Vídně dovezeného levného křápu vložím novinkové MC „World Demise“. K albům předchozím jsem vzhlížel s notným zalíbením a patřičnou úctou, a třebaže né každému skalnímu se lehké vybočení zamlouvalo, já při poslechu „demoloval“ pokoj a svou první „OBITURÁCKOU“ originálku sjížděl do zblbnutí.
Od té doby Američané pořídili dalších sedm (včetně aktuálního) zářezů do pažby, několikrát pozměnili sestavu, lehce zapauzírovali a nyní, když už málokdo čekal, že by ho snad jejich nahrávka mohla posadit na prdel, přichází s „Dying Of Everything“, která možná nevyválí dotyčného bezvěrce v prachu, sílu k pořádnému zatřesení a poslání do podřepu ale má. Vlastně bych se (podobně jako u posledních BENEDICTION) nebál diagnózy druhá míza. Nechci tvrdit, že desky od zmíněné „demise“ nestály za nic, ale co si budeme, taková řacha, jako jejich první alba, to nebyla. A že jsem třeba do příchodu Ralpha Santolly vkládal nemalé naděje. Žel, i přes nesporné kvality nedoceněného sekerníka se genialita vypuštěná na „Stench Of Redemption“ Bentonových DEICIDE neopakovala. S Kenny Andrewsem se zdá býti vše v pořádku a mohu-li hovořit za sebe, jím nahraná alba mají stoupající tendenci.
Po mých předchozích slovech by se mohlo zdát, že je u OBITUARY tentokráte spousta věcí jinak, ale paradoxně tomu tak vůbec není. Kdybych tvrdil opak a vykřikoval cosi o inovativním přístupu a nově objevených inspiracích, museli byste si hned u první „Barely Alive“ klepat na čelo, protože být více klasičtí a přiznávat barvu už asi nejde. Zjišťuju, že jsem poslední dobou nějak často lapen v sítích nastražených kapelami v podobě ochutnávkových singlů. Na druhou stranu je třeba uznat, že jak „The Wrong Time“, tak titulka „Dying Of Everything“ jsou skladby, kterým se odolává ukrutně těžko. U první je to dokonalost ukrytá v jednoduchosti, kde proti v dobrém smyslu primitivní, nicméně neskutečně podmanivé melodii nemám obrany a vždy a znovu se poslušně kývám do rytmu. Druhá získává sympatie pro svůj nekompromisní nástup a, i přes jisté ztěžknutí, svým neutuchajícím tahem na branku. Vyzdvižením těchto nevrhám však ostatek do pytle s označením kategorie B. Jen tolik nevyčnívají.
Ďábel je ukrytý v detailech. Tak to v souvislosti s aktuální fošnou můžu jen podepsat. Jsou to na první pohled (poslech?) maličkosti, ale ve finále všechna ta intra, Tardyho bezeslovná zavrčení, akustická probrnknutí a nevím co ještě výsledný produkt vhodně dopentlují a nanáší barvu do šedých zón.
Vydařený obsah dostal tentokráte i neméně vydařený kabátek, který byl stvořen mistrem Mariuszem Lewandowskim. Smutnou zajímavostí je fakt, že jestli OBITUARY nebyli poslední, tak byli jedněmi z posledních umělcových zákazníků před jeho skonem.
OBITUARY zkrátka a dobře mají svůj jasně daný rukopis, který budou po letech těžko nějak drasticky měnit. Čerstvost a svěží vítr, které z nahrávky dýchají, může být následkem pětileté mezery, jež po předchozím albu následovala, tudíž se podařilo nasbírat dostatek materiálu a pečlivě oddělit zrna od plev, nebo jde opravdu jen o nové nadechnutí pánů v letech, jak míním v úvodu recenze. Ono je vlastně buřt proč, důležité je, že se „Dying Of Everything“ povedla a šíří radost.
Seznam skladeb:
- Barely Alive
- The Wrong Time
- Without A Conscience
- War
- Dying Of Everything
- My Will To Live
- By The Dawn
- Weaponize The Hate
- Torn Apart
- Be Warned
Čas: 44:57
Sestava:
- John Tardy – vocals
- Donald Tardy – drums
- Trevor Peres – guitars
- Terry Butler – bass
- Kenny Andrews – guitars
