HOST – IX

Cokoliv Greg Mackintosh vytvoří od roku 1993, sleduju. Nedám na jeho kreativitu a um dopustit. V onom roce jsem se dostal k desce „Icon“ od PARADISE LOST a ta mi změnila pohled na tvrdou hudbu. Proto zavětřím vždy, když se kolem tohohle člověka něco šustne. A je jedno, jestli to bylo ve spojitosti s crust metalem VALLENFYRE, death/doomovými STRIGOI nebo jako teď v případě rockovo-elektronického projektu čerpajícího z 80. let.

Každý, kdo čuchnul k tvorbě PARADISE LOST, ví, že „Host“ byla jejich 7. deska, která nejednomu metálákovi zlomila srdce. Ono to pro tuhle desku nebylo až tak složité, protože orthodox už měli špatné spaní z „One Second“. Dodnes si vzpomínám na reakce tehdejších metlošů, kteří „One Second“ absolutně nedávali, ale zároveň tu bylo a je plno těch, kteří tuhle desku považují ne-li za samotný vrchol kapely (Johan), tak alespoň ji počítají do jejího top 3 (já). Každopádně „Host“ už hodně lidí nestrávilo a jestliže se u nich nic nezměnilo, nemá cenu si z jejich pohledu desku „IX“ pouštět.

Nebudu tvrdit, že jsem v principu fanoušek podobných záležitostí, jakými jsou HOST. Otázkou zůstává, jestli bych se nahrávce věnoval, kdyby pod ní nebyla podepsaná dvě zvučná jména. Greg Mackintosh, toho už jsme si vyjasnili, a Nick Holmes, který dodal nahrávce svůj charismatický vokál. V mých očích je ale tahle dvojice natolik zárukou min. dobře řemeslně udělané desky, že si moji pozornost zaslouží pokaždé. A díky jejich koketování s hudbou, která mi nikdy nebyla blízká jako jim dvěma, jsem se vydal do vln, kde nejsem zvyklý běžně plavat.

Jelikož úplně nemůžu vyjmenovat vlivy inspirace, které na kapelu působily, a hrát si tady na odborníka na elektronickou scénu z 80. let nemám v plánu, zůstanu u jediného jména, které dle mě vystihuje mnohé a zná ho i stará Blažková – DEPECHE MODE. Jejich vliv na HOST je jasný, ale nebyl by to Greg, aby do tvorby nezahrnul své know how. Jeho rukopis, smysl pro melodické linky, které by šly i bez nějakého většího přehánění aplikovat na jeho domovské PARADISE LOST, to tu cítím. Samozřejmě strávení této hudby a lepšímu přivyknutí napomáhá Nickův hlas. Ten už má člověk zarytý v kůži dostatečně.

Deska nabízí na rozumné stopáži devět skladeb, které mají podobného ducha, songy jsou většinou hloubavějšího a tím pádem i pomalejšího charakteru. Stojí převážně na silném refrénu a mnoha elektronických zvucích, ale nezapomíná se ani na kytarové vyhrávky a sóla, což je jenom ku prospěchu věci, protože poslouchat jen synťáky po celou dobu by mi asi úplně nevonělo.

Do kolonky „tohle bych snesl i u PARADISE LOST“ bych s klidným srdcem zařadil hned úvodní „Wretched Soul“ nebo předposlední věc „My Only Escape“, naopak tak cca polovinu materiálu tvoří skladby, které svým syntetickým podkladem zase více koketují právě s legendární anglickou kapelou. Netuším, jestli to takto bude působit na každého, ale pro mě jako konzumenta a fanouška celé tvorby PARADISE LOST tahle deska prostě nějakým velkým šokem a úskokem není.

Drtivé většině písniček nechybí charisma a kumšt zkušených songwriterů. Jednoduše řečeno, kdo má rád PARADISE LOST po celou dobu jejich kariéry, nemůže být z bočního projektu jejich dvou hlavních členů zklamaný.

Seznam skladeb:

1. Wretched Soul
2. Tomorrow’s Sky
3. Divine Emotio
4. Hiding From Tomorrow
5. A Troubled Mind
6. My Only Escape   
7. Years of Suspicion
8. Inquisition
9. Instinct

Čas: cca 39 min.

Sestava:

• Greg Mackintosh - všechny nástroje
• Nick Holmes - zpěv

Facebook