Je bezesporu nemálo způsobů a všelikých cestiček, díky nimž se dozvídáme o muzice, která posléze končí v našich přehrávačích v očekávání, zda se tam chvíli ohřeje, nebo je brzo opustí a skončí zapomenuta. Mohu-li mluvit za sebe, za nejspolehlivější zdroje považuju doporučení přátel a kolegů z Fobie, což v ideálním případě jedno jsou. Tip na blackmetalové trio BRAN přišel od kamaráda (a jednou možná i kolegy) Kafeho, a i když netuším, jak to ten sympatický chlapec dělá, do jím nakladených pastí se úspěšně chytám a v zajetí se mi celkem líbí.
Zatoužíte-li po poznání, které že persóny jsou pod výsledným albem podepsané, pak vězte, že jejich jména jste doposud vídali v trochu jiných tunelech tuzemského podzemí, spolcích jako LAID TO WASTE, 1000 BOMBS či HEJTMAN. Co chlapy navedlo k otáčce kormidlem jiným směrem a odhalení jiných tváří, než na jaké byli věrní navyklí, vyzvíme snad v plánovaném povídání, nyní pohleďme na samotný výsledek jejich spolčení.
První, o co zavadil jeden z důležitých smyslů, konkrétně zrak, je poměr počet písní – délka nosiče. Čtyři kousky rozložené na ploše bezmála třicet sedm minut – to dávalo tušit, že to nebude bezhlavá rubanice od začátku do konce, ale mohl bych se dočkat i nejednoho atmosférického výletu mimo černotou vystavěné mantinely.
Čert vem nějaká tušení, člověk potřebuje vědět a hned úvodní dvouminutovka první skladby naznačí, že to bude trochu jinak. Nekomplikovaný, ale o to podmanivější motiv je rozvíjen a přizdobován až do fáze, kdy se v transu rytmicky pohybujete s nasazeným výrazem spokojeného blázna. Nástup havrana s běsnícím hudebním doprovodem pak vnímáte jako hypnotizérovo lusknutí prsty a rozkoukávání se v nekompromisní realitě. Čím víc do nahrávky zabředávám a objevuju další silné momenty s neutuchající studnicí nápadů, tím víc hudebníkům věřím potřebu k natočení aktuálního nosiče. Toto není výsledek momentálního rozmaru, ale výkřik dlouho vězněného démona!
Kapela zdá se nalezla svůj jasně daný rukopis už s debutovým albem. Oblíbí-li si riff či vyhrávku, neopouští ji v pár okamžicích, ale pečlivě pracuje na jejich růstu i několik minut. To však překvapivě nenese posluchačovu otrávenost, nýbrž výše zmíněný stav spokojeného transu. Dalším ze společných znaků čtveřice písní je načasování Blackwildova zpěvu. Můžete si být téměř stoprocentně jistí, že půjde ruku v ruce s řádným přiostřením a rozkmitáním tempa skladby. Co se jinak vokálu týká, nemohu až na jeho lehké upozadění vytknout nic. Ona se vůbec těžko hledají místa, kde byste si říkali „znovu a lépe“. Netvrdím, že jsem naplněný nadšením po celých sedmatřicet minut, na druhou stranu musím uznat, že i pasáže, které mne jindy a jinde nebaví, zde v zájmu celku nekriticky přijímám. To platí i o zvuku. Někde mne „oldskůlové“ chrastění rozčiluje, jinde (platí i zde) ho respektuju a po důkladném vstřebání mne baví.
Hodně nerad bych budil zdání, že se mi čtveřice kusů jeví dojmem psaní přes kopírák, lidově řečeno na jedno brdo. Možná mají podobné držení těla, snad i svalovou hmotu nabírali v totožném tempu a oblíbenou je černá, ale nedá se nic dělat, pro konečnou podobu otevírá každý z nich svoji vlastní almaru. Proto si můžu ve druhé „Tisíce hvězd“ vychutnat lehké políbení thrashové ozvěny domácích smeček, nebo v posledním „Odcházení“ (před totálním peklem a temnotou black metalu VENOMOVSKÉHO střihu) vybrnkávání à la legendární čtveřice ze San Franciska. Chvíli tak vybičovaná fantazie tvoří umělecká díla, jež by okouzlila nejednoho znalce, aby se mrknutím oka propadla do nejprimitivnějšího vnímání světa a fungovala čistě na zvířecích instinktech. Ať tak, nebo tak, je prima, že tato válka paradoxů má pouze jednoho vítěze a tím je posluchač.
S přičiněním délek jednotlivých písní, především však pro jejich přitažlivou formu a v notách ukrytého ducha, předkládají BRAN album, jež sice spolklo několik hodin drahocenného času, za kterým se však neohlížím se smutkem z promarněnosti, ale vděkem z příjemného naplnění.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Skrytá místa
- Tisíce hvězd
- Smuteční průvod
- Odcházení
Čas: 36:49
Sestava:
- Vojtěch „Blackwild“ Černý – vocals, guitars, keyboards
- S. Václav Kobylák – bass guitar
- Ygraen Orlok – drums
