SAPHET – Fantom smrti

Ač pražská skupina SAPHET existuje skoro třicet let, dosud jsem se její tvorbou nesetkal. Nejspíš to je tím, že se po vydání prvního dema (1995) odmlčela a vrátila se v roce 2007, přičemž do letoška stihla vydat jediné CD („Východ z temnoty“, 2016). Na něj navazuje novinka nazvaná „Fantom smrti“, která vyšla na páleném potištěném CD v dvojpošetce – digipack se obalu nejspíš říkat nedá. CD je vloženo v jedné kapse, druhá chybí, takže chybí i booklet s texty, v obalu jsou k dispozici informace týkající se nahrávky, poděkování a sestava kapely včetně fotky, v podstatě základ, který u kapely působící s přestávkou tolik let nechápu. Obecně nechápu, když někdo investuje čas a peníze do nahrávky, že už nepřihodí pár korun a nevydá reprezentativní nosič.

SAPHETU by ale nepomohl ani pozlacený digipack, protože jeho tvorba je obyčejná až běda. Rozdělil bych obsah alba na tři roviny – hudební, zpěvovou a textovou. 

Hudební rovina je na tom vlastně docela dobře. SAPHET hrají svižný heavy metal s občasnými thrashovými náznaky, na jednu stranu to není nic, co by člověk neslyšel tisíckrát, na druhou je to slušně složené i zahrané, aby taky ne, když chlapi hrají celý život. Kapelu táhne bicmen Martin Růžek, kterého si pamatuju z RIMORTIS, ale i kytarová hra je dostatečně zajímavá – jistě, řada postupů je obyčejných, ale skladatel se snaží udělat písničky pestré, takže nejen že je každá jiná, ale na různé změny dochází v rámci každé skladby. Když se v titulním songu objeví umca umca rytmy, je to slabší, ale sólo je solidní. „Alpanu“ načíná nathrashlý kvapík, škoda, že se jej kapela nedrží, protože následné zvolnění směřuje do bigbítových sfér, což by mi až tak nevadilo – ale začínají mi vadit zpěvy.  V první písni se zpěvačka Michaela držela zpátky, nepouštěla do hlasových kreací a sázela na vcelku přirozený projev, v druhé už se „odvazuje“ a nakukuje do výšek, které mi nesedí; ale není to nic proti „tupému“ hlasu zpěváka. Petr slova tak nějak divně odříkává a působí to křečovitě. K třetí rovině se dostávám u skladby „Kostel“. Jestliže texty k „Fantomu smrti“ a „Alpanu“ (což byla spoře oděná etruská bohyně podsvětí) jsou napsané tak, aniž by při poslechu rušily, „Kostel“ nedokážu poslouchat. Nechápu, jak může dospělý člověk napsat takhle stupidní protináboženský text a stejně tak nechápu, jak jej může dospělý člověk interpretovat. Přes jednu debilní větu za druhou těžko vnímat muziku, ale v bezeslovné mezihře lze zaregistrovat klávesy, které dříve v kapele obsluhovala Hanka Vaňková (ano, ta která v devadesátých letech působila ve FORGOTTEN SILENCE a LOVE HISTORY), ta je ale v zahraničí (přispěla ale kresbou na obal), tak klávesy nahrál šéf kapely Standa. 

Z dalších položek stojí za zmínku „Všude samá smrt“, která zpočátku pěkně upaluje, ale další „náročný“ text (neustále se opakuje název písně) ji sráží – a k tomu sešupu přispívá i další vklad dýchavičného zpěváka. Zpěvačka se zpočátku drží tam, kde jí to sedí, ale když začne ječet, je to zase na hranici poslouchatelnosti, stejně jako další chaotický text. Škoda, muzika zní slušně. 

Píseň „Záchranář“ je věnována fanouškovi, který tragicky zesnul a zřejmě pracoval jako záchranář. Logicky jde o pomalejší věc, kde se daří držet zpěv a muziku v rovnováze, horší je to zase se šablonovitým textem. Typická heavy „Na konci cesty“ nemá čím překvapit, snad jen že zpěvák konečně nezní úplně marně. 

Poslední věc je další silné textové kafe. Zase se chytám za hlavu, jak je možné, že 40+letý chlap sesmolí takové hlouposti. Jde o něco jako popis cesty SAPHETU, měnících se poměrů na scéně a tak. Zase se dá oddělit svižná melodická hudba od přihlouplého textu, ale v kontextu celého alba je těch textařských úletů tolik, že poslech značně ztrpčují. Co poslech neztrpčuje, je zvuk pořízený ve studiích Amber a Smaragd Records v letech 2020–2022, Olin Rokyta to namixoval a zmástroval slušně, hlavně zvuk bicích se povedl, možná kytary bych si dovedl představit lehce výraznější.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Fantom smrti
3. Alpanu
4. Kostel
5. Válka o krev
6. Všude samá smrt
7. Vlkodlak
8. Záchranář
9. Na konci cesty
10. Loučení se smrtí

Čas: 37:36

Sestava:

• Michalea „Mišule“ Kolská – zpěv
• Petr „Deris“ Machaň – zpěv
• Stanislav Havel – baskytara, kytary
• Libor Kleisner – kytara
• Olin Rokyta – kytara, intro
• Martin „Bóďa“ Růžek – bicí

Facebook
Bandzone