Za kapelu odpovídal bubeník Míďa, v otázce ohledně textů se přidal i zpěvák Kosťa.
Čau! Na začátek by mě určitě zajímalo kdy a za jakých okolností UNSOLVED CASE vznikli. Prostě ta klasická historie kapely a představení členů, kde dříve hráli, jestli někde jinde hrají teď a tak.
Čus Bury, díky moc za prostor. UC vznikli mezi roky 2016 a 2017 z kapel THE BRIDGE OF SACRIFICES a URIN, páč jsme všichni z malého města (Kralupy nad Vltavou) a prostě jsme se nemohli minout. TBOS odešel bubeník a z URINU odešli všichni až na bubeníka. Jsme čtyři. Zpěvák Honza (Kosťa) – TBOS, příp. crustový VPATĚTRN. Hluboká osobnost, duchem umělec – maluje. Kytara – Petr, TBOS. Fanda do Sk8, BMX, náš centrální mozek. Basa – David, ex-TERROR INCOGNITA, VPATĚTRN. Má v pácu IT a talent vše dotáhnout a vylepšit. Míďa – bicí BRAUNCHOLDA, ex-URIN. Duše okultní a anarchista-teoretik v krizi středního věku.
Rozhodli jste se hrát hardcore. Je vám všem tenhle styl nejbližší nebo zabrousíte coby posluchači i jiným směrem? Je to celkem klišé otázka, přesto se zeptám na oblíbené kapely, které by mohly mít vliv na vyznění té vaší. A pak samozřejmě na ty druhé…
Hardcore v tom hudebním slova smyslu je bod, ve kterém se všichni potkáváme, protože jsme individua s rozličnou chutí. Kosťa jede crust, špínu, rap. Petr je na klasický hardcore/metalcore. David je na metal, djent, stoner a bubeník je kosmonaut na powerviolence, grind, emo, jazz, elektro… Tudíž potkat se v jednom bodě muselo být víc než snadné. (úsměv) Navíc hrajeme jen to, co zvládneme. Kapel, se kterými nám nevadí srovnávání, či můžeme brát cosi jako „vzor“, je asi strašná spousta. Všichni posloucháme GET THE SHOT, SLANDER, NO TURNING BACK, BRIDGE TO SOLACE… Nakolik se jim podobáme je otázka za tři bludišťáky (asi nijak (úsměv)).
Venku máte celkem tři nahrávky. Ty jsou ale docela krátké, zhruba 10, 15 a 20 minut. Je v dnešní uspěchané digitální době lepší vypouštět kratší díla (případně jen singly) než celá alba, na jejichž poslech si moc lidí čas nenajde? Nebo je to jen proto, že se tolik materiálu nesešlo?
Jo, jo, na to je strašně těžké odpovídat, neboť celá odpověď je ukryta již ve tvé otázce. Všechny body jsou platné…
Prvotina „Virus“ vyšla relativně rychle po založení kapely. Šlo skládání snadno, nebo tam byly nějaké šuplíkové věci z předchozích kapel? Před ní jste zveřejnili ještě dva singly, které se na ní neobjevily. Proč?
Ano, „Virus“ byl vydaný celkem rychle. Jednak, s počátečním elánem šlo skládání samo a druhak jsme se chtěli něčím prezentovat, dát světu vědět, že jsme. Ze šuplíku nebylo nic, krom úplného počátku, ale to nikam nevedlo. Vlak se rozjel rychle a trochu jiným směrem. Singly vznikly první, před „Virem“, nahrávali jsme je sami ve zkušebně, ale nebylo to ono – chybělo vybavení a zkušenosti.
Druhé EP „No Time" následovalo taky celkem rychle. Co nám povíš k němu?
S „No Time“ to bylo podobné, co se týče skládání, protože materiál „Virus“ na playlist nestačil. Už jen co se studia týká, to byl opět posun. „Virus“ byl nahrán tak, že jsme udělali náběr o patro výš (zkušebna rockové kapely GOTHIGH) a master dělal Amák ve studiu Golden Hive – odvedl skvělou práci, ale takhle to dělat nejde.
„No Time“ už byl kompletně točený v Hellsoundu, protože se nám líbil zvuk nám známé kapely SAIL THIS SHIP TOGETHER. Metalový sound z přelomu tisíciletí – v tom nejlepším slova smyslu. Navíc, kdo by odolal kouzlu místa, kde vznikaly „Konve“… (smích)
Oproti tomu se vydání novinky „Stigma“ trochu natáhlo. Může za to Covid-19, nebo něco jiného? Povedený zvukový kabát jste pořídili zase v Hellsoundu. Byla spolupráce s Jendou Kapákem jednoznačná volba, nebo jste zvažovali i další studia?
Na „Stigma“ se už podepsal Covid a personální změna na postu basy. Dan (bývalý basák) má rodinu a naplno se jí věnuje a David umí jaxsviň, ale museli jsme se sehrát. Taky jsme na tom chtěli trochu zapracovat a trvalo to déle, než se nastřádal materiál. Spolupráce s Honzou Kapákem byla jasná volba, už vzhledem k předchozí zkušenosti. On měl asi před „No Time“ jisté pochyby, ale nám ten sound prostě sedí – jasná volba.
K předchozí nahrávce byl videoklip ke skladbě „No Time“. A taky video ze zkušebny k „Already Lost“. Chystáte nějaký klip i teď nebo je tohle otevřené?
Ano, je to otevřené. Rádi bychom v tom pokračovali, jen nemáme kolem sebe ustálenou crew, tak doufáme, že další bude na jaře 2023.
O čem pojednávají vaše texty? Je pro vás důležité mít v nich konkrétní témata a poukazovat v nich na něco konkrétního?
Asi jdeme spíše od konkrétních témat směrem k abstraktnější a emocionální rovině. To je otázka na Kosťu, on je autorem všech textů.
Kosťa: Kdyby se to mělo shrnout do pár řádků po albech, konkrétní témata by se určitě našla. Poukazujeme na lidské konání, pocity a svět jako takový v rozporu systém X člověk. „Stigma“ povídá o bezvýchodných situacích a pocitech člověka ve věčném neúspěchu, sebeklamu, nechuti a nesíle. Vyzdvihujeme i neustálé okleštění svobody a fungování na bázi stereotypů. Samozřejmě, návyky jsou dobré, ale člověk se pak někdy cítí tím dost frustrovaný. To navazuje dál i na otázky, proč a k čemu vlastně se vynaloží čas a úsilí k čemukoliv ve svém životě, jestli se směřuje správně nebo špatně, ať už pro sebe, nebo přemýšlení v globálnějším výsledku. Je to spíš depka než něco nakopávajícího.
„No Time“ je určitě pozitivnější. Texty jsou klasické vzpruhu dávající songy s kritikou sebe a světa kolem sebe. „Virus“ je takový špalíček moderního způsobu života pod drobnohledem nás samotných. Neuvědomování si, že občas ten nepřítel jsme my sami. Jak se vědomě či nevědomě ničíme. Že není vše, jak se zdá. Každopádně si musíme uvědomit, že stejně je vše na naší zodpovědnosti. Takže je to tak nějak trochu v rozporu, že jak jde život nahoru, tak i dolů, takže emoce ven, nasranost taky a hurá muzika… hlavně z toho mít radost.
Co koncerty? Sami pořádáte výměnné akce, protože to bez nich jinak nejde? A jak jste na tom s plány do budoucna, řekněme tak rok dopředu? Chystáte něco zásadního?
Koncerty děláme, bez nich to nejde. Ale tak jeden dva do roka. Máme teď dost ztížené podmínky – chybí prostor. Kralupy = 20.000 obyvatel, klub = 0. V zimě děláme akci ve zkušebně a v létě venku po okolí. Komunita se jaksi rozprchla a zvukař se stal nedostatkem a luxusem. Ale nechceme si stěžovat Naopak, rádi zahrajeme kdekoliv (případně nám pište na mail). Žánrově širší akce v DIY podmínkách jsou super!!! Punk.
Do budoucna chceme držet při sobě, hrát, skládat. Asi není třeba se rozepisovat o tom, jak je lokální DIY kultura důležitá a pro společnost potřebná, v téhle i jakékoliv jiné době. Žije jako ostrov svobody, autenticity a kreativity. Je to očista ducha, je to bytí, je to HC!
Na závěr se ještě zeptám na kralupskou scénu. Vybavuju si ze starých dob metalové CONFITEOR a MONASTERIAL CRYPT, fanziny Payo a R.U.M. nebo koncerty, které dělal Jirka Holub z PigeonShitAgency. Z pozdějších pak kapely URIN a BRATRSTVO LUNY. Jak to tam u vás žije teď, případně žilo posledních třeba deset let? V hospodě Na Františku jsem nebyl tak 20 let…! (smích)
Je vidět, že jsme ze stejné generace… (smích) Na CONFITEOR a MONASTERIAL jsem začínal a vlastně na mě měli velký vliv. Znali jsme se, a jako když to dokázali ti „obyč kucí“ od vedle, tak co bych to nezkusil sám. Ne náhodou jejich koncerty pořádal Jirka Holub a ten působil vlivem stejným, možná ještě větším. Díky němu se mi (tehdy bez internetu) dostal do ruky např. australský grindcore nebo brazilský crust. Vídáme se občas dodnes, bydlí nedaleko a je fandou BRAUNCHOLDY. Do Paya jsem přispíval a jako osobu bych ho rád potkal, ale zmizel ku Praze a nemám na něj štěstí. Rumzine, co vím, tak nějak stále funguje (na webu) a s Alešem se občas potkáváme. URIN byl má srdcovka, však všem kapalným božstvům žel, ty časy jsou pryč. Zpěvák táta od rodiny, basák uměleckým kovářem a kytarista vůbec umělec (tatér) – než se rozpadli, hrál v GOMORA. A mně přijali do UC. Život běží dál. BRATRSTVO LUNY, a tedy opět Payo, jsou svým konceptem a pojetím od nás na hony vzdálení, tak o sobě jen víme. Kosťa dělá se zpěvákem v práci, ale to je asi vše společné.
Jinak Kralupy jsou malé město, Praha na dosah, tak tady skoro chcípl pes. Město téhle velikosti a polohy dokáže udržet jednu až dvě klasické punk bandy (DRUŽBA, BEZ PECEK), jeden rádoby Oi! (raději ani nejmenuji, páč jsou rádi kontroverzní) a raritu – údajně nejstarší kapelu s názvem DISSECTION (trash, nikoli thrash metal (úsměv)). František stojí na svém místě a tváří se jako zájezdní hostinec. Pivo drahé, nejspíš dobré, ale dej na radu abstinenta.
Moc děkujeme za možnost se prezentovat a přejeme, ať se daří tobě i tvému zinu… Snad se všici uvidíme a zažijeme ve světě stínů a hlučných tónů. UCxHC
