L. D. TOTENKOPF – Pod tlakem

Na konci roku 1990 se z TELEXU (legendární hardcore/punk, Strakonice) odštěpilo trio Karel Bouša (zpěv), Martin „Matěj“ Štěpánek (kytara) a Martin Horský (baskytara), aby se mohlo pustit do ostřejší muziky – a tak vzniká skupina, jejíž název je inspirován „charakteristickou postavičkou Strakonic“ (jak pravil Karel), LUDVÍKOVA DER TOTENKOPF, neboli LUDVÍKOVA MRTVÁ HLAVA, používala se rovněž varianta LUDVÍKOVA D. T., v logu a na obalech nahrávek L. D. TOTENKOPF. K uvedené trojici se připojil bubeník Robert (punková banda KAFFILER) a kapela velice záhy, na začátku roku 1991, vyrazila na koncerty. Nicméně krátce nato se Matěj odporoučel za hranice a jeho post obsadil někdejší spoluhráč z PŘÁTEL BZUKOTU VČEL II Patrik Frühauf, změna se udála i na bubenické sesli, kde se usadil Radek Mráz (HOVNO, později např. WITH CARE!).

Po téhle partě zůstala dvě alba (vydaná u Šot Records), nejdříve kazeta „Stát je bestie“ (1991), na které je pouze devět věcí nahraných na koncertu, poté opět MC „Pod tlakem“ (1992), reprezentativní studiový záznam. Nějaké songy pak vyšly ještě na splitku s INSANIÍ a LOLIPOP, s nimiž jeli „ELDÉTÉ“ v roce 1993 turné, ale to už se blížil konec jejich existence. Jak to trefně uvádí v tiskovce vydavatel LP „Pod tlakem“, začátek devadesátek znamenal přetlak muziky všech možných žánrů nejen z domácích zdrojů, ale hlavně z ciziny, a řada kapel se v onom kvasu ztratila. 

Díky PHR Records se ale můžeme k zapomenutým nahrávkám vracet a „Pod tlakem“ určitě patří mezi ty atraktivnější a podle mě i cennější než některá dema nevalné zvukové kvality. L. D. TOTENKOPF naštěstí nahrávali ve studiu a je to znát. Deska hraje solidně, všechny nástroje jsou perfektně čitelné, což je dané i tím, že z nahrávky zní jen jedna kytara a tím pádem je dán velký prostor (po stránce zvukové i výrazové) baskytaře. Rovněž bicí nejsou nikterak utopené a zpěv je tak akorát nahlas; možná to ve finále vylepšil Bármyho mastering pro vydání na gramofonové desce.

A tu si dvě desítky songů zaslouží. Ač právě slaví třicáté narozeniny, zní vlastně docela současně. V podobném duchu se dodnes hlučná a rychlá muzika tvoří, pořád hrají kapely, které se s tím moc nemažou, které v textech pranýřují společenské nešvary, berou si na mušku politiky, policii, televizi, drogy, vrtají se lidských nitrech, ale taky hulákají o chlastu, skejtech, sexu, … L.D.T. si taky dělají legraci z názvů metalových kapel, což bylo (antimetalové texty z punkové komunity) v 80. a 90. letech běžné – tehdy se ještě metalisté a hardcoristé tolik nekámošili. (úsměv) Co nelze textům upřít, je, že jsou napsané s fortelem, že i dnes stojí za přečtení a zamyšlení, samozřejmě ty vážněji pojaté, a těch pár alko/skate/sex blbinek poslech nijak neztrpčuje. 

Myslím, že L.D.T. kladli na texty stejný důraz jako na muziku, takže jsou obě složky v rovnováze, hudba je podobně pestrá jako texty, není to jen klasický HC kolovrátek, byť rychlost většinou vítězí. Ale v řadě skladeb se objevují i pomalejší party, valivé pasáže i nějaké lehké experimentování. Lehké podtrhuji. (úsměv) Hlavní je tlak a agresivita, muzika ohlodaná na kost, do které Karel řve zběsileji než předtím v TELEXU. Samozřejmě se nezapřou nějaké vzory, ze zahraničí třeba CRYPTIC SLAUGHTER, D.R.I., ale napadají mě i tuzemské party, místy SKIMMED, nebo i MAMUT (kdo si na ně ještě vzpomene?), takže vedle HC se dá mluvit i o thrashcore. Sem tam problesknou i dozvuky TELEXU, např. v písni „Děravý ruce – duše konec“ jsou volnější úseky typicky TELEXOVSKÉ, v následující „Brutalitě zas TELEX připomene sborový refrén. Jinde se zpěvák nebojí řádně nabrousit hlasivky až k hrubému řevu, extrému dosahuje v ultra nářezu „Jedem na krysy“, což je vůbec nejintenzivnější a nejtvrdší položka kompletu. Nejpůsobivější je pomalá věc „Vykonavatelé“, z níž sálá znepokojivá atmosféra, silněji z hudební části než z textu, který se věnuje policejní brutalitě, o které už toho bylo napsáno až až; kytara je hlavně na začátku melodická, kolem ní se proplétají pěkně baskytarové vyhrávky, obecně má úvod celkem blízko k doom metalu, dokud nezačne Karel zpívat obhroublým hlasem a následně se nezrychlí. 

O tom, jak by měly vypadat obaly desek, mám poměrně jasnou představu – a každé její nenaplnění pravidelně vydavatelům vytýkám. (úsměv) U L. D. TOTENKOPF se toho moc vytýkat nedá, protože hlavně vnitřní příloha je skvělá. Na dvojlistu z kvalitního papíru jsou texty ke všem skladbám, kredity, sestava a reprodukce dobových plakátů a článků, ze kterých si lze udělat obrázek o začátcích kapely i jejích názorech. V pohodě je i zadní strana přebalu se seznamem skladeb, jediné, co se mi nelíbí, je titulka. Ta je sice věrná originálu z roku 1992, ale už ten byl ošklivý, takže tady bych se klonil k variantě schovat tu patlaninu někam dovnitř jako svědectví a přední stranu opatřil čímkoliv jiným, klidně jen logem na bílém podkladu.

L. D. TOTENKOPF před třiceti lety nahráli (v květnu 1992 ve studiu Kontrapták v Brně) silný komplet, který mě i dnes baví poslouchat a věřím, že zaujme i ty, kteří v roce 1992 ještě nebyli na živu nebo tahali kačery na provázku a k HC se dostali až mnohem později.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Ó Bože, ty nás nevidíš?
2. Golgota
3. Skateboard
4. Do hlavy!
5. Děravý ruce – duše konec
6. Brutalita
7. Jedem na krysy
8. Sebevrah
9. Vejplach mozku
10. Masakr vlastního těla
11. T.V. teror

• Strana B

1. Zemři na smrt
2. Mlčíme
3. „or“ mánie
4. Na prosektuře
5. Vykonavatelé
6. Sex na prodej
7. Politikova zpověď
8. Denatur
9. Pod tlakem

Čas: cca 37 min.

Sestava:

• Kája Bouša – zpěv
• Martin Horský – basa, zpěv
• Patrick Frühauf – kytara, zpěv
• Radek Mráz – bicí 

Bandcamp

www.phr.cz