Když pominu mega koncert nebo klubovou akci, na kterou přijede zahraniční kapela v rámci svého turné, nevybavuju si, že bych někdy vyrazil na koncert českých ug klubovek v pondělí. Co mě k tomuhle zdánlivě zmatenému kroku vedlo, je jasné, MÖRKHIMMEL po roce ohlásili návrat na koncertní pódia. A když k nim jako druhá kapela bylo uvedeno jméno DĚTI DEŠTĚ, nebylo co řešit.
Cestou ke klubu praskala veškerá přilehlá studentská sportoviště ve švech, což se, jak se dalo očekávat, nedalo říct o samotném klubu. Ale i když přihlíželo koncertu cca 30 lidí, v kulisách Sedmičky to naštěstí nevypadá nikdy vyloženě blbě.
Večer odstartovali MÖRKHIMMEL, kteří vystoupili živě po roce. Jejich poslední koncert v brněnském klubu Sibiř loni v říjnu jsem shodou okolností navštívil, a tak se dá s nadsázkou říct, že jsem viděl všechny koncerty kapely za jeden rok. Těch dvanáct měsíců kapela ale nelenila a v tichosti kutila nový materiál, jenž by měl být začátkem roku 23 nahrán. Páteř pondělního setu tak logicky tvořily nové věci, kterých zaznělo nějakých pět šest a rovnou říkám, že dost lidí, kteří mají kapelu zaškatulkovanou jako deathmetalovou, což byla ale vždy chybná interpretace toho, co hrála / hraje, bude překvapených. I přes tradičně výborný sedmičkový sound je složité pochytat všechny nuance, které MÖRKHIMMEL ve své nové tvorbě překládali, ale určité směrování ke kapelám zpoza Atlantiku, koketujícím víc s rockem (v uších mi sem tam projeli BARONESS apod.) než metalem, je evidentní. Když teď tenhle report píšu, pamatuju si z koncertu MÖRKHIMMEL už jen minimum, ale už teď jsem v napětí, co nové album přinese. Tenhle večer mě navnadil.
DĚTI DEŠTĚ jsou strašně přísná kapela. Zvukově. Chvíli trvalo, než se tenhle orchestr – šest lidí, tři kytary, basa, bicí klávesy, tři vokály – poskládal na pódium, ale když už ta sonická řež vypukla, stálo to za to. Kapela si zakládá na tom, že její koncerty jsou zvukově na maximum, což už bylo znát v létě, když jsem je viděl v Čermné, ale přece jen to bylo tenkrát venku. Tady v útrobách klubu to řezalo a stalo se mi to snad poprvé, že mi i přes špunty cestou domů pískalo v uších. Nicméně hluková hladina nemohla zazdít skvělé nápady a pro mě strhující hudbu. Valivá masa kytar, zatěžkaná výraznou basou a zvuky kláves dodává pocit nárazu do „betonové hradby panelových stěn“. Navzdory tomu ale většina ze skladeb obsahuje výrazné momenty, které skvěle gradují a dokáží rozpohybovat tělo. Osobně nejvíc vzývám poslední desku a třeba titulní věc „V bytě nad řekou“ považuju za hit jako bič, ale jak bylo evidentní, DĚTI DEŠTĚ mají podobných špeků v zásobě víc než dost. Přišlo mi, že jsem zaregistroval i věci, které jsem neznal ze studiové podoby, takže i tady se snad blýská na nějaký nový materiál. Byl bych za to moc rád.
Pondělní večer umí být často dost nuda, ale tentokrát to neplatilo. Dobře jsem udělal, že jsem zvednul prdel a vyrazil. Ani jedna z mých velice oblíbených kapel mě nezklamala. Naopak, obě mi daly záminku je neustále držet na radaru.
