Uff. To bylo jediné, co jsem po prvním poslechu alba francouzského projektu PEURBLEUE dokázal vyslovit. Indiáni v knihách Karla Maye tak reagovali na události, které jim přišly v nějakém směru neobvyklé nebo překvapivé, mně tedy album „La Cigüe“ přijde jak neobvyklé, tak překvapivé. Přičemž ono „překvapivé“ s ohledem na firmu, která za vydáním stojí a která je primárně orientována na black metal.
PEURBLEUE (v překladu snad „strach“) se o black metal sem tam otřou, ale jinak je jejich muzika těžko poslouchatelným mixem. Noise, industrial, drone, ambient, zvuky, pazvuky – „La Cigüe“ (v překladu snad „jedlička“) podle mě není metalová nahrávka, ale experimentální počin, který je určený hledačům podivností. Jistě, takový masakr, jako jsou nahrávky Radka Kopela, to není, ale i tak mám problém album poslouchat na jeden zátah, a to trvá pouhých 36 minut.
Jako varování mohl posloužit obal, který má ke klasické metalové estetice, s výjimkou na titulce umístěného loga, poměrně daleko, ale dnes je těžké nějakým způsobem zaujmout, když už všechno bylo po grafické a výtvarné stránce řečené. Titulní stránka ještě nenaznačuje, že je něco jinak, ale dvanáctistránkový booklet s fotografiemi ze života (chlapci sedící na zábradlí, parta Asiatů v parku, sochy, svítící okno…) o lecčems vypovídá. Totéž platí o sestavě čítající dva členy, přičemž Sakrifiss se postaral o texty a hlas, JCEX o instrumenty a zvuk.
Zvuk je zašpiněný a ošklivý, ale to je bezesporu záměr, znít jako z pekelné kuchyně, kde se vaří samé ohavnosti. Úvod patří nehudbě, jinak šustění, hučení a snad industriální lomoz označit nelze – jako kdyby v nějakém těžkém provozu typu ocelárna kdosi nasnímal zvuky, prohnal je nějakými mašinkami a ještě je zpomalil. Ale jde o intro, tak dejme tomu, i když mi přijde zbytečně dlouhé. Od druhé položky už se dá mluvit o hudbě, recitaci ve francouzštině doplňují kytarové a elektronické tóny, které působí spíše jako změť vzniklá při improvizaci – samozřejmě se dá předpokládat, že je to tak vymyšlené a schválně zatemněné a snad i tajemné, ale na mě to jako nějaký rituál nepůsobí, jednoduše mě to vůbec neoslovuje. V třetí Rosée Éternelle“ jsou zvuky čistější, možná na pomezí drone a ambientu, do toho místo recitace zpěvák různě skřehotá, ale jeho hlas je zahalený v mlžném oparu – působí to spíš odpudivě než strašidelně. V závěru písně se sice jakýsi náznak pravěkého black metalu typu BURZUM objevuje, ale v mizerném provedení.
Marně vyhlížím něco, co bych mohl označit jako zajímavé nebo povedené, nahrávka plyne v podobných intencích, jaké jsou výše uvedeny, místy mám pocit, že se vrátil David Vora (VENUSIAN DEATH CELL) nebo že se znovu probudili AAEN ANIMA, i když pocitově se PEURBLEUE pohybují v jiném světě. Ten se s tím mým míjí nikoliv o vzdálenost vyjádřenou v kilometrech – nás dělí světelné roky.
Mohl bych tu ještě chvilku plácat něco o originalitě, undergroundu atd., napsat, že vzhledem k svéráznosti nahrávky, ke které nemám adekvátní porovnání, nebudu bodovat, ale kašlu na to, tahle podivnost je pro mě jednoduše neposlouchatelná a dva body maximum, jaké jsem ochotný udělit.
Seznam skladeb:
- Fécondation
- Á la Gloire!
- Rosée Éternelle
- Ressac
- Survie
- Canvieau
- Plus Rien
- Apparition
- Vision de Mort
- La Fin Approche
Čas: 36:19
Sestava:
- Sakrifiss – paroles et vocaux
- JCEX – instrumentation, studio et master
